The day i met you

The day we first met: 12. Polonéza a Vánoce

Stála jsem na parketu s lidma ze své třídy. Na sobě jsem měla bílé šaty, které vypadaly jako svatební, ale byly krásné. Vlasy jsem měla vyčesané do drdolu a v něm zapichané různé decentní ozdůbky. Stála jsem v podpatkách naproti Dominikovi, který měl na sobě černý oblek s bílou košilí a černým motýlkem. Vypadal nádherně, opravdu mu to slušelo. Jednu ruku měl položenou na mém pase, druhou držel tu mou. Na prstech jsem měla gelové bílé nehty, za to Dominik na prstech měl prstýnky.

Byla jsem nervózní, což Dominik poznal nejspíše podle mé třepající se ruky. „Klid, Emo," významně se mi zahleděl do očí. Pohled do jeho chladně nezvykle světlých modrých očí mě mírně uklidnil. Začali jsme dělat první kroky, které vedli k samotnému tanci. Zatancovali jsme to poměrně dobře, žádný trapas nenastal. Všichni dělali kroky, jak je dělat měli. Tanec jsme každý zakončili v poloze, kde kluk klečel na jednom koleni, prostě jak když se žádá o ruku a holky jim seděli na tom druhém koleni. Ruky jsem měla obmotané okolo Dominikového krku, on kolem mého pasu. Bylo zvláštní, jak jsme si během tance hleděli do očí. Jakoby mě uklidňoval skrz oční kontakt. Byly jsme si od sebe opravdu kousek. Jeho rty byly s červeným nádechem a pootevřené, oči měl lesklé, ne protože by brečel, měl je lesklé z touhy. Já tu touhu cítila též, přemohla mě. Políbila jsem ho přede všemi. Polibek prohloubil, když se ke mně nahl. Já jen doufala, že to neviděli naši rodiče.

Své ratolesti si zabrali jejich rodiče. Chtěli tančit se svými dětmi, které jim to umožnili. Kluci tancovali se svou mámou a holky se svými táty.

Následovala party. Holky se převlékli z šatů do něčeho pohodlnějšího, stejně tak kluci a začalo se pařit. Hudba byla zcela jiná než při tanci, teď to bylo jal v klubu. V sálu blikaly všelijaké světla. Učitelé stejně tak žáci byli přiopilí. Byla jsem ráda, že jsem došla vůbec v pořádku domu.

Užívala jsem si rodinný večer u vánočního stromečku. Seděla jsem na gauči obsypána svými nerozbalenými dárky s sledovala své šťastné sestry. Na vánoční prázdniny domu dojely i mé dvě starší sestry se svými příteli. „Tak rozbaluj!" Vyhrkla moje mladší sestra Mia. Usmála jsem se na ni a začala rozbalovat. Bylo tam oblečení, které jsem si vybrala, voňavky, nové boty, plátna na malování a nějaké barvy, ovšem jeden dárek byl pro mě celkem překvapením. Byl to instax, polaroid. Rodičům jsem za ty dárky samozřejmě poděkovala.

Bylo deset večer, mé sestry už byli zalezlé ve svých pokojích, Kora i Lora tam měly své kluky, Mia už nejspíše spala. Já byla s rodiči v obýváku, když se ozval zvonek. „Někoho čekáš?" Zeptal se mě taťka a já zakroutila hlavou na nesouhlas. Vstala jsem a šla ke dveřím. „Dominiku?" Vydechla jsem překvapeně. „Veselé Vánoce," usmál se. Skočila jsem mu do náruče prudce, proto jsem se divila, že má tak rychlé reflexy a dobrou rovnováhu, že mě chytl i ustál. Věnovala jsem mu polibek na rty, ale hned se odtáhla, protože jsem pocítila přítomnost mých rodičů za mými zády. „Ehm-mami, tati, víte...," začala jsem. „My víme," usmála se na mě mamka. Nechápala jsem, jak ví, co jim chci říct. Možná je fakt pravda, jak se říkává, že poznáte na svých dětech, kdy se zamilují. Nejspíš to na mně poznali dřív, než jsem jim to řekla. „Myslíte, že bych mohla přespat u Dominika?" Zeptala jsem se opatrně. Rodiče se na sebe kouli a pak se opět otočili na mě. Jakoby mezi nimi probíhala nějaký oční rozhovor. „Jo, ale nedivočte," zašklebil se na mě táta. „Jste ti nejlepší rodičové," oba jsem je objala.

Ruku v ruce jsem šla po noční ulici s Dominikem. Na zádech jsem měla menší batůžek. „Dívej, tohle je souhvězdí Velká medvědice," Dominik mi ukázal na pár hvězd. Široce jsem se usmála, když jsem souhvězdí uviděla. „A tohle je Rys," ukázal na další, které tvořili spíše takovou divnou čáru.