The day i met you

The day we first met: 10. Pavouk

„Jak to myslíš?" Zeptal se mě Robin cestou do školy. „Tak jak to říkám, prostě byl divnej," svěřila jsem se mu ohledně Dominika. „Dneska máme jít ven, třeba už divný nebude," pokrčil rameny. „Třeba ne...," povzdechla jsem si. Vešli jsme do šatny, kde jsme si odložili bundy a přezuli se. Třídu jsme měli celkem kousek od šaten. Dominik už sedel v naší lavici a s úsměvem se bavil s Elou. Můj plamínek žárlivosti vzplál, ale já ho musela hned zahnat. Sedla jsem si na své místo. „Ahoj," usmál se na mě. Tak je asi v pohodě, nebyl my jsem v pohodě. „Ahoj," pousmála jsem se. Přestal se věnovat Eli, která z toho nebyla nadšená s začal svou pozornost věnovat mně. Robin na mě mrkl a začal si chytat učebnice. „Tak co? Jak ti je?" Zeptal se starostlivě Dominik. „Už v pohodě," usmála jsem se. „Dneska teda ve tři?" Houkl i směrem k ostatním členů party, ti hned souhlasně kývali hlavou.

Ve škole to opět uběhlo jako voda. Měli jsme dvě hodiny výtvarku, což je vždy pohodový den.

„Je v tom alkohol," prodavačka v Albertu nám nechtěla prodat Birell. „Vždyť tam není ani jedno procento, kdybychom se z toho chtěli opít museli bychom toho koupit tak deset a víc," dohadoval se s ní Dominik. „Prostě ne, je v tom alkohol, takže adios!" Poslala nás pryč. „Paní, je to nealkoholické," žena okolo čtyřiceti, která stála za námi nás bránila. „Ne," ta prodavačka je prostě blbá. „Zbytečně zdržujete frontu, prodejte jim to, vždyť je to nealkoholické," přidal se k nám muž, který stál za paní. „Ne," zopakovala prodavačka. „Tak ukažte, já vám to koupím," usmála se na nás žena okolo čtyřiceti. Prodavačka se zatvářila naštvaně, ale té paní to už prodat musela. „Děkujem!" Všichni jsme ji děkovali, když jsme ji předali peníze a ona nám Birelly. „Není za co. Mohla vám to v klidu prodat, nevim, proč dělala scény," postěžovala si.

„To byla fakt píča," konstatoval rozhořčený Dominik. „Ne asi," přitakali jsme. „Jdem na molo, ne?" Zeptala se Ela. Kývli jsme na souhlas a přešli přes silnici směrem k molu. Už byla celkem zima, takže koupat se jsme rozhodně neměli v plánu.

„Emo pavouk!" Křikl se smíchem Ivo, který na mě hodil obřího pavouka. Začala jsme pištět a skákat, abych ho nějak ze sebe sundala. Kluci se váleli smíchy po molu, div se nepřekulili do vody. Tadeáš se uklidnil ze všech nejdřív, přispěchal ke mně a sundal ho z mé osoby. „To není, hergot, vůbec vtipný," zněla jsem naštvaně. „Já nevěděl, že se bojíš pavouků, že se jich bojíš až tak," smál se Dominik. „Tak teď už to víš," Zavrčela jsem na něj. „Přece nebudeš naštvaná," přicupital ke mně a objal mě. „Jenže já mám být proč," „No jo, já vím, jsme hrozní," věděla jsem, že si mě chce udobřit, což se mu povedlo, když mi dal pusu na čelo.

Všichni jsme se k večeru rozešli domů tedy až na Dominika, ten šel ke mně, protože stejně mí rodiče ani Mia nebyli doma. Jeli někam na služební cestu a pro jistotu vzali i Miu.

„Nemůže umřít!" Zakňourala jsem. Dominik vedle mě se tiše zasmál „On neumře," „On neumřel!" Vykřikla jsem šťastně. Pomalu, ale jistě jsem přestávala být v jeho přítomnosti tichá a stydlivá. Vždy to tak ze začátku mám. „Jsem to říkal," protočil oči. „To auto je třeba mega hezký," uznala jsem. „Taky bych jednou takový chtěl," přiznal. „Tak to bys byl frajer s takovým fárem," Zasmála jsem se. „Chceš říct, že bez něho nejsem frajer?" Udělal uraženého, ale já moc dobře viděla, jak se snaží nesmát. „To neříkám," usmála jsem se a radši svůj pohled přesunula na televizi, protože jsem měla pocit, že mi do tváří nabíhá ruměnec.

Cítila jsem, jak mi po chvíli těžknou víčka. Nechala jsem je spadnou a v polospánku jsem zaznamenala, jak mě Dominik víc přikryl dekou. Automaticky jsem se k němu přitiskla, ztuhl, ale po chvilce si mě přivinul do náruče. S malým úsměvem na rtech jsem vpadla do říše snů.

Probudilo mě jemné hlazení po tváři. Ledové prsty se lehce klouzaly po mé pleti. Pootevřela jsem své ospalé oči a uviděla Dominika se zavřenýma očima. Pozorovala jsem ho, jak možná v polospánku hladí svými chladnými prsty mou tvář. Jeho tvář byla uvolněná a vypadala spokojeně. Pousmála jsem se a svými prsty obepnula jeho zápětí, jeho ruku kterou mě hladil. Podíval se na mě zpod řasy, měl ospalé očka, ani je pořádně neotevřel a už je zas zavřel s úsměvem na tváři. Uvolnil ruku, takže prsty sjel na mou čelist a bradu. Přivřela jsem oči a přitulila se k jeho hrudi. Zasekl se, ale skoro hned se uvolnil a objal mě, čímž si mě na sebe ještě víc natiskl. Slyšela jsem, jak rychle mu tluče srdce, možná tak stejně rychle jak mně. Jeho dech byl klidný, rukama mi jezdil po vlasech. Několik minut jsme leželi v objetí. Zdálo by se, že opět spíme, ale kdepak. „Dobré ráno," zachraptěl mi u ucha. Jeho ranní hlas mi způsobil husí kůži po celém těle. Se zamrčením jsem zahrabala svou tvář mezi jeho krk, rameno a hruď. Jeho hrudník se otřásl tichým smíchem. Usmála jsem se a vzhlédla. Tiše se smál i se zuby, na kterých byly zámky. Měl rovnátka s modrými gumičkami. Všiml si mého pohledu, tak se sklonil. Culil se na mě jak sluníčko. Zčervenala jsem.

„Měli bychom vstávat," Zašeptala jsem. „Nechce se mi, máš pohodlnou postel," spokojeně zavrněl. „Moje postel je hold pohodlná, to souhlasím, ale pojď jdem snídat," sama jsem vylezla z postele a za ruky ho vytáhla do sedu. Vyhupsli jsme z postele a sešli dolů, já začala dělat snídani, Dominik mě celou dobu pozoroval.

Bojíte se pavouků? Já třeba hodně. Celkově hadů, pavouků, hmyzu dokonce i motýlů.