Růženka//Yzomandias (dokončeno)

44.

Rozálie

Po Jakubovo odchodu sedím venku a přemýšlím. Jestli to bylo tak jak to řekl, udělala jsem pravděpodobně chybu, že jsem je tamhle odstřihla. Ale i tak to zpět nevrátím a teď alespoň už vím, jak to vůbec bylo. Nenechala jsem si to od něj vysvětlit a to bylo chyba, ale každý děláme chyby. A mělo se stát to, co se stalo. Mezi námi je to prostě složitější. Tak jako to bylo vždycky, on žil a žije jiný život než já. Žije noční život a já se tomu prostě nemohu tak nějak přizpůsobit, ačkoliv bych i chtěla. 

,,Rózo?" otočím hlavu ke dveřím. Mezi nimi stál Nik. Mlčky se posadí na židli, na které před chvílí seděl Jakub. ,,Proč si tu s ním zůstávala." ,,Protože jsem chtěla. Niku, tys to věděl?" ,,Jako co jsem měl vědět?" ,,To jak to měl Jakub s jeho bejvalou, věděl jsi to všechno?" ,,Jen něco, když jsem se bavil v tebou, nebavil jsem se moc s ním. A pořádně mi všechno řekl až v Caffetterii, když jsem za ním šel na ty záchody. Jinak si nevzpomínám, že by mi někdy něco víc o tomhle řek." vytáhne z kapsy krabičku cigaret a zapálí si. Sáhnu po krabičce, ale on uhne. Svraští přitom obočí. ,,Jednu." ,,Nebudeš kouřit, jsem na tohle až moc střízlivej, abych ti to dovolil." ,,Niko, prosím, na nervy." protočí očima. ,,No tak na, ale ne, že začneš kouřit pořádně, není to zdraví a správný." podá mi cigaretu. ,,Říká ten, co kouří a chlastá." ,,Ale to je něco jinýho." ,,Ne, to není nic jinýho, nemáš na to co říct, tak se takhle vymlouváš." uchechtnu se. ,,Ty hele, neser mě." zapálí mi cigaretu, kterou mám v ústech. Zvednu ruce do obrany. Jakmile vyndá cigaretu i pro sebe, zapálí konec i té své. ,,Nemáte jít za chvilku na stage?" ,,Jo, ale chtěl jsem tě nejdřív najít a pak jít dovnitř, jenže jsem tu skončil s tebou na cigáru." ,,Děláš jako kdyby ti to vadilo." drknu do něj loktem a on se rozesměje. ,,Samozřejmě, že mi to nevadí, s tebou trávím čas rád." hodí ruku okolo mých ramen. Nik je jako můj starší brácha.

--

Vezmu si všechny svoje věci a vyjdu ven z místnosti. Za mnou jde ihned i Tomáš a společně se vydáme za zbytkem kluků, kteří čekali venku. Když jsme dorazili, Jakub nadšeně debatoval s Radkem o jejich koncertu. ,,Chceš hodit domu?" hodí si přes má ramena Nik ruku. ,,Nevím, domu se mi ještě moc nechce." vytáhne z kapsy krabičku cigaret. ,,Nechceš jet ke mně na byt?" vloží se do konverzace Jakub, který doteď konverzoval s Radkem. Zmateně si ho prohlédnu. Nik z mých ramen sundá ruku a zapálí si cigaretu. ,,Ehm, no, já nevím." ,,Kamarádsky samozřejmě. Jestli nechceš chápu to. Hodil bych tě pak domu." podívám se na Nika, jako kdybych potřebovala svolení, kývl na souhlas. ,,Dobře, tak pojedu." souhlasím. Jakub se pousměje. ,,Pojedeme hned nebo tu s klukama ještě chceš být? JS je stejně ještě uvnitř." ,,Pojedeme hned." rozhodnu. Rozloučíme se s klukama a vydáme se k Jakubovo auto. Posadím se na místo spolujezdce a on na místo řidiče. 

Cestou mezi námi panuje ticho a jen z rádia hraje jedno z Nikových alb. Brzy dojedeme před budovu, kde se nachází jeho byt, vystoupíme a vydáme se dovnitř. Po schodech se dostaneme až do patra, kde se Jakubův byt nachází. Do zámku strčí klíče a ihned jak otevře dveře a my vstoupíme dovnitř, ovane mě příjemný vzduch se známou vůní. Byla to směs Kubovo parfému s lehkým kouřem cigaret. Ale nebylo to nic nepříjemného, právě naopak. Zavřu za námi dveře a sundám si z nohou boty. Kuba se vydal do kuchyně, kde vyndal víno a dvě skleničky. ,,Dáme si?" ukáže mi flašku. ,,Jasně." posadím se na gauč. Dosedne na místo vedle mě a začne nám nalívat. Když nalije do obou skleniček, jednu z nich mi podá, položí víno na stůl a vezme si druhou sklenku pro sebe a přiťukneme si. 

Přitisknu okraj skleničky ke rtům a napiju se tekutiny. Ucítím suchost vína a následně mnou projede vlna tepla. Skleničku s menším obsahem tekutinu vrátím zpět na stůl. ,,Chutnalo?" pozvedne obočí. ,,Jo, je dobrý." vstane bez odpovědi z gauče, ze šuplíku vyndá pytlíček s trávou a všechny potřebné věci k ubalení jointa. Ihned se posadí na stejné místo, jako seděl předtím a vše rozloží na stůl. Pozorně ho sleduji, jak připravuje hulčo. ,,Dáš si se mnou?" pyšně zvedne z konferenčního stolku svůj výtvor a otočí ho před našima očima. ,,Nechtěl si mě odvést pak domu?" ,,Ale prosim tě, dáme si špeka a než budeš chtít domu, tak už budu v klidu. Žádnej strach, holka." strčí si jointa mezi rty a jeho konec zapálí. Následně mi ho předá a já si též potáhnu. 

Po čtyřech nebo pěti potazích se moje tělo začalo pomalu uvolňovat a dostavovala se lehká euforie. Jakub něco mlel, ale já ho moc nevnímala jelikož jsem se soustředila na moje pocity. Všechny pocity jsem cítila intenzivněji. Najednou bez kontroly chytnu Kubu za ruku. S pozvednutým obočím se na mě podívá. ,,Děje se něco? Je ti dobře?" vyhrkne na mě. Jenom na něj koukám. ,,Kubo," oslovím ho a on mě stále s pozvednutým obočím sleduje, ,,můžeš mi dát pusu?" začne se smát. ,,Počkej, to myslíš vážně?" přikývnu. ,,Já myslel, že nechceš. Myslel jsem si, že budeš chtít být jenom kámošema." ,,Je to jenom pusa." mávnu rukou. Položí joint do popelníku a v sekundě spojí naše rty. Stejně tak, jako jsem cítila svoje pocity, tak jsem cítila i pusu od něj. Jenže z pusy se stalo líbání. Chtěli jsme to oba dva. Jeho rty mi chyběly a možná byla chyba, že jsem o pusu požádala, každopádně jsem toho v tuhle chvíli nelitovala. Všechno ve mně se stupňovalo, měla jsem z toho motýlky v břiše. 

Jakmile nám oboum došel dech, oddělili jsme se. Kuba mě pohladí po vlasech. ,,Tak co?" sáhne po jointu v popelníku a potáhne si z toho zbytku, který tam byl. ,,Neuvěřitelnej pocit." vydechnu nadšeně. Byla jsem mimo, byla jsem uvolněná a šťastná. Bezstarostná. ,,Ale pro tvoje dobro, to radši už dělat nebudeme. Nechci tě zranit." vydechne starostlivě. ,,To už jsi stejně udělal, ačkoliv jsem nevěděla to, co vím teď. Oba víme, že jsme jiní než ten druhý a máme jiný život a možná proto nás to furt táhne k sobě." pozvedne jeden koutek úst do úsměvu a vhodí do popelníku dohulené brko.