Růženka//Yzomandias (dokončeno)

24.

Rozálie

Nemůžu ho nenávidět. Sice zlomil mému spolužákovi nos a pokazil mi maturák, ale i tak to nedokážu. Až do půlnoci jsem seděla v převlékací místnosti a pila. Alespoň to trochu zachraňovalo ten zničený večer. Hodinu před půlnocí za mnou došel Nik a popovídali jsme si o Jakubovi a podpořil mě. Sice chtěl celý večer balit jednu z mých spolužaček, ale vykašlal se na to a radši byl se mnou.

Ráno se probudím s bolestí hlavy. Nejsem zvyklá pít. Vstanu opatrně z postele a vydám se dolů po schodech. Táta byl pryč a mamka s Tondou seděla na gauči a koukali na pohádky. Musela jsem se nad tím usmát. ,,Ahoj." pozdraví mě jakmile si mě všimne. ,,Ahoj." ,,Na stole máš snídani." začne se opět věnovat pohádce v televizi. Sednu si ke stolu a pustím se do jídla. Měla jsem chleba s pomazánkovým máslem a na tom papriku, k pití mi udělal kafe. Kafe bylo sice už trochu studené, ale to nevadilo.

Po snídani vlezu do koupelny, abych ze sebe udělala člověka. Nik mě chtěl vytáhnout ven a já ke všemu musela vrátit ty šaty. Když jsem umytá, vyčistím si zuby a udělám si rychlý makeup. Vlasy následně rychle vyfénuju a stáhnu si je do culíku. V pokoji na sebe natáhnu obyčejné legíny a delší mikinu. Moje oči zabloudí k tašce, ve které byly věci ze včera. Na vrchu ležely ty zpropadený boty od Jakuba a já měla chuť je vzít společně s parfémem a kytkama a všechny věci vyhodit do popelnice. Ale neudělala jsem to. Pouze jsem na ně hodila deku. Ale jednou tu tašku stejně budu muset vybalit.

Do menšího batůžku nacpu všechny potřebné věci. Vezmu ramínko na kterém jsou šaty a vyjdu pryč z pokoje. Seběhnu schody a v předsíni se začnu obouvat. ,,Jdu s Nikem vrátit šaty, nevím kdy se vrátím." zavolám na mamku. ,,Jasně, ať se Vám nic nestane." zavolá nazpět a já vypadnu ven z baráku. Před bránou už čekal Nik v autě. Přidám proto do kroku. Jakmile mě uvidí, vyleze z auta. ,,Čau." mávne mi s lehkým úsměvem na tváři. ,,Taky tě ráda vidím." otevře mi dveře na zadní sedačky, kam položím šaty. Oba se následně posadíme a Nik vyjede od domu. Nadiktuji mu místo, kde půjčovna je. Cestou posloucháme písničky z rádia a podíváme se. Jsem ráda, že Nik nevytahoval po včerejšku nic s Jakubem a spíš povídal o hudbě.

Zaparkuje na parkovišti, vezmu ze zadní sedačky šaty a vydáme se k budově. ,,Hele, já si zakouřim, vyřídíš to sama?" vytáhne z kapsy krabičku. ,,Jasně, žádný problém." strčí si jednu cigaretu mezi rty a zapálí jí zapalovačem. Nechám ho venku samotného a vydám se dovnitř. Po eskalátorech se dostanu do požadovaného patra a vydám se rovnou do půjčovny. ,,Dobrý den. Přišla jsem Vám vrátit šaty, které jsem si půjčila na jméno Rozálie Malá." žena za pultem zamrká a ihned začne hrabat v papírech. ,,Ano, vy jste ta co tady byla s tím hodně potetovaným mužem. Přítel? Sluší Vám to spolu. Koukal na Vás tak zamilovaně." mile se na mě usměje. S Jakubem spolu nechodíme a ani chodit nebudeme, prolítne mi v hlavě. ,,Ano, ano přítel. Děkujeme moc. Jsme spolu krátce." odpovím jí stejně mile jako se ona zeptala. Nebo se o to alespoň pokusím. ,,Dejte mi ty šaty prosím na pult." udělám tam, jak žádá. Zkoukne, zda šatům nic není. Byly úplně v pořádku. ,,Poprosím Vás o 6 000 korun." začne mačkat číslo do pokladny. ,,Zaplatím kartou." vytáhnu jí z peněženky. Žena přikývne. Jakmile mám zaplaceno, rozloučím se s ní a co nejrychleji zmizím.

Nik stále kouřil, čuměl někam do pryč a byl opřený o budovu. ,,Co se tady máš co opírat." křiknu na něj ze srandy. Lekl se a cigareta mu vypadala z ruky. ,,Kurva ale." zahučí a zvedne svojí mňaminu ze země. Začnu se smát a on ihned taky. ,,Jdeme?" pozvednu obočí a on přikývne. ,,Co ti na tom vůbec chutná?" podívá se na mě. ,,Jako na čem? Na kouření?" přikývnu. ,,Jsem zvyklej kouřit. Nejsem debílek jako Jakub, že bych furt přestával a začínal." pozastaví se nad tím co řekl. ,,To je v pohodě, hlavně když se nebudeme vracet ke včerejšku." mávnu rukou a strčím jí zase zpět do bundy. Mykne rameny. ,,Jsem prostě na to už zvyklej a docela mi to i chutná. Nik bez cigaret není Nik." ,,Dobře, Niku s cigaretama." protočí nad tím s úsměvem očima. Svojí spadlou a již dokouřenou cigaretu odhodí na zem, přeběhneme silnici a nastoupíme do auta.

--

Nik projíždí očima jídelní lístek a vybírá si jídlo. ,,Furt se nemůžu rozhodnout." zaskuhrá, položí zalaminovaný papír na jídelní stůl a rukama si promne oči. ,,No a co by sis asi tak dal?" napiju se svého džusu. ,,Právě to je vono, já nevim na co mám chuť." vezme do rukou opět papír a přejíždí po něm očima. ,,Už sis vybral, Niku?" přijde za námi chlápek, s kterým Nik mluvil při našem příchodu a představil se mi jako Šimon. ,,Fakt nevim, nemůžete mi udělat něco podle sebe? Na ceně mi nezáleží." Šimon přikývne. ,,Hned to budeš mít." s tímhle odejde pryč od našeho stolu.

,,Co budeme dělat pak? Do studia tě asi nevezmu, jelikož tam by mohl být Jakub." podepřu si rukou hlavu. ,,Vyhýbat se mu nemůžu, když se bavím s tebou a někdy i s Andreasem. Spíš bychom se od sebe měli držet dál, potřebuju si to všechno v hlavě urovnat." otáčím skleničku s džusem. ,,Jakub to nechtěl udělat naschvál. Znám ho dlouho. A taky si nemyslím, že by s tebou nespal jen tak. Je toho schopnej, ale ne s tebou, na tohle má jiný holky." ,,Niku, nechci se o tom bavit, není mi to příjemný rozebírat tady jeho sexuální život. Ať už to bylo jakkoliv, nebudu se o tom už bavit." ,,Jo, vždyť já to chápu. Jen ti chci říct, že Jakub je občas kokot, to jo, to přiznávám. Stejně jako jsem kokot občas já, Tomáš nebo Radek, ale nemůžete se spolu nebavit a vyhýbat se do nekonečna." ,,V tom případě, bych se neměla bavit ani s tebou a Andreasem a myslím, že by to šlo, nevidět Vás do nekonečna." vyjedu na něj stroze. Nik si jenom povzdychl a dál o tom už nemluvil.

Chápu, že když jsou s Jakubem kámoši, snaží se to mezi mnou a Jakubem urovnat, ale to už nejde. Šlo by to, kdyby se furt něco nekazilo, jenže evidentně to tak nebude. Urovná se to, ale přijde vždy další věc, co se posere. V tom případě je lepší, když spolu nic mít nebudeme a budeme se navzájem vyhýbat.