Růženka//Yzomandias (dokončeno)

43.

Jakub

Nechtěl jsem se chovat neslušně, proto jsem to řekl. Kdyby mi byla úplně ukradená, neřekl bych ani slovo, ale ukradená mi nebyla a já se s ní alespoň trochu bavit chtěl, ačkoliv si to fakt nezasloužím. I s kelímkem v rukou se odeberu do nahrávací místnosti, kde se posadím za počítač a přehraju si to, co jsem nahrál. Tomáš s Nikem šli řešit něco dolů do kanceláře a Radek si půjčil Nikovo a auto a jel něco zařídit. Je mi jasný, že bych měl fůru času na to, alespoň kus toho, co se mezi námi s Rózou stalo probrat, ale bojím se. Bál jsem se už v Caffetterii. Proto jsem odešel na ten záchod. Musel jsem si v hlavě srovnat to, že opravdu přišla. Že jí Nik vzal mezi nás. Probudil se ve mě ten pocit, kterej tam byl snad už od začátku, co jsem jí viděl. Tentokrát se ale projevil víc a já se s tím potřeboval vypořádat mimo lidi.

Když za mnou na ty záchody došel Nik. Všechno jsem mu jako svému parťákovi řekl. Jen mi na to odpověděl, že všechno bude dobrý a že to potřebuje čas, že my potřebujeme čas. A měl pravdu. Nikdy bych si nemyslel, že by mi někdo, jako je Nik, radil ve vztazích.

Ozve se ťukání na dveře. Zvednu hlavu od počítače. Ve dveřích se objeví Róza. ,,Nechci tam sedět sama, nemůžu.." ,,Můžeš." skočím jí do řeči. Vpluje do místnosti a posadí se vedle mě na židli. Seděli jsme tady v tichosti. Trochu mě to překvapilo, myslel jsem si, že se mnou přeci mluvit nechce, kvůli tomu, co jsem udělal a teď sedí vedle mě a kouká mi pod ruce na to, jak pracuju. ,,Budeš vydávat album?" podívám se z obrazovky na ní. ,,Jo, ale až za delší dobu, musíme na nějakých věcech zapracovat." vrátím svou pozornost zpět k práci.

Otevřou se dveře nahrávací místnosti a v nich se objeví Radek a za ním Nik. ,,Vy se spolu bavíte?" vykulí oči Nik a s Radkem se na sebe navzájem podívají. Já myknu rameny, Róza nic neřekne ani nijak nezareaguje. ,,Rózo, můžeš na chvilku?" ukáže Nik prstem za sebe. Róza souhlasí a opustí místnost. Radek usedne na místo místo ní a začne mi kecat do mojí práce. ,,Tak na, vem si to." hodím mu k ruce myš, když začne mlít nějaký hovna. ,,Dík." opřu se zády o opěradlo židle a on převezme práci místo mě.

Když jsem za nějakou dobu vylezl i s Radkem z místnoti, oznámím Radkovi, že jdu dolů za Tomášem. Jen kývl. Opustím místnost, seběhnu pár schodů a otevřu dveře do kanclu. Tomáš, jako vždy, seděl za notebookem, v rukou držel papíry a něco hledal. ,,Jak to jde?" sednu si na židli vedle. ,,Jo, dobrý." věnuje se své práci. ,,Kde je Nik?" zajímám se. ,,Šli od Vás do skladu. Nik chtěl dát Róze nějaký trika, co zbyly z jeho starýho merche a on si je nevzal za celou tu dobu domu." jen kývnu a dál se na nic neptám.

--

Rozhodl jsem se, že budu mít na konci června v pátek samostatnou show v Pardubicích a v sobotu zajedu do Prahy. Dlouho jsem sám show neměl a tak bych chtěl být na stagei bez Nika, alespoň jednou za delší dobu.

S Rózou jsme se bavili, ale zároveň nebavili. Byla odtažitá a já jsem jí v tom podporoval. Za tu dobu, co jsme se neviděli ani se nebavili jsem si na to zvykl, takže to pro mě těžké nebylo a pro ní taky ne. Nik jí bral mezi nás, ale vždycky když někam odcházel, bral jí s sebou. Kromě záchoda, tam chodil sám. Róza udělala přijímačky na vysokou a prázdniny měla volné, proto jí JS nabídl, že může pomáhat Tomášovi s merchem a může s námi jezdit na tour. Samozřejmě za to dostane zaplaceno. Kupodivu souhlasila. Byl jsem rád, že se vídáme, ačkoliv to není tak, jako dřív.

Zrovna jsme seděli v backstagei a čekali na dobu, kdy se klub naplní. Z konferenčního stolku si vezmu cigára se zapalovačem a opustím místnost. Projdu chodbou a dostanu se ven, kde si sednu na starou židli, jednu z mnoha, kterou tady venku měli pravděpodobně na odvezení. Strčím si zemi rty cígo a jeho konec zapálím. Nevědomky jsem ho strčil do pusy druhou stranou. ,,Kurva." otočím ho při zjištění a tentokrát zapálím dobrou stranu. Zapalovač i s krabičkou schovám do kapsy kraťasů a užívám si tuhle chvilku samoty. Jenže to by nebylo ono, kdyby mě něco nevyrušilo.

Ve dveřích se objeví černovláska. ,,Aha, tady jsi." zmateně se na ní podívám. Na očích měla sluneční brýle, vlasy měla zapletené do dvou copánků, v ruce držela pití a na sobě měla bílé šaty a tenisky. Slušelo jí to. ,,Potřebuje mě někdo?" ,,Jen se Nik ptal kluků, kde jsi a oni že sis bral cigára, tak jsem řekla, že tě půjdu najít." jen kývnu hlavou. ,,A nechceš mi tu chvilku dělat společnost?" zamyslí se. ,,A víš že jo?" vyjde ven a posadí se na druhou židli vedle mě. Brýle si z očí přendá na hlavu. ,,Proč sis nepřečetla ten dopis?" vyfouknu kouř cigarety. ,,Neměla jsem na něj odvahu, hlavně jsi mě fakt zklamal a naštval." ,,Vždyť já vím. Nevíš jak moc mě to sere." ,,Nech si ty kecy." vydechne. ,,Tohle nejsou kecy, myslím to vážně." zdůrazním to, co jsem řekl. Zahodím vykouřenou cigaretu. ,,Myslíš si, že bych v tomhle snad lhal?" podívám se konečně na ní. ,,Tak proč si to řek?" vyjede na mě. ,,Protože jsem předtím mluvil po telefonu se svojí bejvalou. Nasrala mě, jelikož mi chtěla vlézt do bytu a chtěla si vymyslet nějakou sračku, řešil jsem to s ní celou dobu. A pak přišla a dala mi pusu, kterou jsem ani nechtěl. Mojí nasranost si schytala ty a ke všemu si viděla i to, když mi tu pusu dala. Věř mi, že mě to fakt sralo. Nikdy jsem ti neřekl lež," vyjede ze mě. Jenom mě mlčky udiveně sleduje, ,,napsal jsem to v tom dopise. Psal jsem si o tom s Bárou. A chápal jsem tvoje chování a respektuju ho. Ale chci, abys tohle všechno věděla. Že jsem tě netahal za nos, jak si myslíš." s tímhle ze zvednu z místa a odejdu dovnitř.