Růženka//Yzomandias (dokončeno)

17.

Jakub

Byl jsem zmatenej. Nemohla být stejná jako ostatní holky, prostě nemohla. Vždyť byla ještě do včerejška čistá jako bezmraká obloha. Nemohla být taková, že by se se mnou vyspala a poslala mě k vodě. Je pravda, že jsme oba byli jiní. Která holka by chtěla snášet fanynky a můj životní styl? Jen málo která je schopna to zvládnout. A Róza tou holkou pravděpodobně nebyla. 

Upřímně, ani pořádně nevím, jestli jí miluju a nebo v tom nic nebylo, že by to byl jenom zvyk. Zvyk se s někým vyspat. Ale tentokrát byl tenhle zvyk jinej. Nechtěl jsem, aby zmizela z mýho bytu a já jí viděl bůh ví zase kdy. Nechtěl jsem jí z dohledu ztratit vůbec. Klidně bych seděl na záchodovém prkénku a čekal až se vysprchuje jen proto, aby mi nikam nemohla utéct. Vím, že to je strašidelný, že bych jí takhle hlídal, ale zkrátka jsem se bál, že bych jí už nikdy neviděl. 

Sedl jsem si na neustlanou postel a bezmyšlenkovitě hleděl před sebe. Na dnešek jsem neměl žádný plán, nic co bych mohl dělat. To už se mi delší dobu nestalo. Nakonec jsem se zvedl z postele a začal ji ustlávat. Když jsem ustlal stranu, kde spala Róza, do nosu se mi dostala její vůně a to jsem tady nečichal k peřině nebo k polštáři. Vyvedlo mě to lehce z míry, zatřepu proto hlavou, otevřu střešní okno, abych zde vyvětral a vypadl jsem pryč z ložnice. Začnu si dělat snídani, v žaludku mi totiž začalo dost kručet. Jako skoro vždy jsem se rozhodl pro míchaná vajíčka. Na rozpálenou pánev jsem vyklepl čtyři vejce, do topinkovače dal dva krajíce chleba a zapl ho. Jakmile jsou vejce hotové, společně se zeleninou je dám na talíř a přidám k tomu i své krajíce. Sednu si s příborem k televizi, najdu si nějaký film a u něho se pustím do jídla. 

--

Sedím na gauči ve studiu, nohy mám na stole a čtu si. Radek a Tomášem hrajou nějakou přiblblou hru a děsně u toho křičí. Nemohl jsem se na čtení moc soustředit. Knihu proto zaklapnu, položím jí na stůl a dojdu si nalít do kelímku něco k pití. Už automaticky jsem sáhl po alkoholu. Dřív nebo později ze mě bude alkoholik, jestli to takhle půjde dál. S plným kelímkem se posadím zpět na gauč. Měl jsem už čtvrtý den v hlavě Rózu, nic víc. Furt jsem se k ní vracel a čekal, že by se třeba ozvala první. Neozvala se. Asi měla hodně práce s maturitním plesem, což bych i chápal, když měl být už tenhle pátek. A nebo mě prostě nechtěla slyšet ani vidět. ,,V pátek má Róza ten maturák, co?" promluví Tomáš a já ho něčím chtěl praštit. ,,Jo," zahučím a napiju se tekutiny, ,,možná že bych jí mohl koupit nějakej dárek." vyjede ze mě. Radek mykne rameny, bylo mu to fuk. Tomáš souhlasně přikývl. ,,Ale nevím co." ,,Neporadila by ti ta její kámoška?" ,,Asi jo, zkusím jí napsat." opět se napiju. Nejsem žádnej machr na dárky. Spíš na dárky pro nějakou holku. Neměl jsem vůbec ponětí, co bych jí koupil, ačkoliv jsem jí mohl koupit naprosto cokoliv. Kelímek do půlky vypitý položím na stůl, vytáhnu z kapsy mobil a najdu si Báru na Instagramu. Měla veřejný účet. Klik jsem na tlačítko zpráva a začal vypisovat moje přání i s tím, aby to Róze neříkala. Chtěl jsem, aby to bylo překvapení. K mému údivu odepsala ihned, ani jsem to nečekal. Souhlasila a my se tedy domluvili, že ve čtvrtek zajdeme ven a ona mi pomůže něco vybrat. Mobil jsem pak opět strčil zpět do kapsy, kopl do sebe alkohol z kelímku a šel si nalít nový. 

--

Sedím sám na bytě. Na stole mám flašku alkoholu a přemýšlím nad tím, jestli mi další panák nezpůsobí otravu krve. Vysral jsem se na to a do paníka si nalil obsah flašky a následně ho do sebe kopl. Chlastám na uvolnění. Domu mě díky bohu zavezl Tomáš s tím, abych na sebe dal pozor. Já pít umím, ale on je ten, co se ožralej neumí pomalu ani udržet na nohou a padá na zem. 

Zády se opřu o opěradlo gauče a čumím před sebe do blba. Aniž bych chtěl, vytáhl jsem z kapsy mobil a najel na konverzaci s Rózou. ,,Deje se mezi nama neco." naťukám na klávesnici a zprávu odešlu. Měl jsem štěstí, že moje Růženka ještě nespala. ,,Ja nevim, co myslis?" ,,Ja bych rek ze jo. jsi nastvana na me." někdo by mi měl sebrat mobil z ruky, abych nepsal holce, kterou mám furt v hlavě. ,,Chlastal si, ze jo?" ,,nevim kotě co kdybys to prisla zkontrolovat m." naťukám do klávesnice a rovnou si naleju dalšího panáka. ,,Nez bych k tobe dosla, tak bude bůh vi kolik." ,,V tom pripade ti nereknu nic." pobaveně se usměju. V té chvíli mi začne v ruce bručet mobil. ,,Jo, kotě?" vyjede ze mě jakmile zvednu hovor. ,,Vážně jsi chlastal. Víš co, za chvilku jsem u tebe." ,,Fakt jo? A co když tě zase opíchám?" mlčela. ,,Zatím ahoj." ukončila hovor. Bylo mi jedno, že měla zítra školu, hlavně že dojde a já jí opět uvidím.  

Vezmu flašku ve které ještě byl alkohol, odnesu jí do kuchyně a dám jí do lednice. Panáka uklidím do myčky a sednu si na gauč. Jsem nedočkavej, jako malé dítě o Vánocích. Za dvacet minut mi začal zvonit telefon. ,,Jsem skoro tam." ozve se na druhé straně ihned potom, co hovor přijmu. I s mobilem u ucha vystřelím z gauče, popadnu klíče a vypadnu ven z bytu. Hovor ukončí. Když jsem otevřel vstupní dveře stála tam ona. Na hlavě měla čepici, na sobě tepláky, bundu a mikinu s kapucí. Pustím jí dovnitř. ,,Ahoj." pípnu potichu. ,,Ahoj." projde kolem mě a vyjde schody nahoru. Následuji jí. Když dojdeme ke dveřím mého bytu, odemknu a oba vlezeme dovnitř. Sundá ze sebe boty, čepici a bundu a posadí se na gauč. Sednu si vedle ní. ,,Promiň. Je to mezi náma divný. Já sám se v tom nevyznám." přikývne hlavou. ,,Já taky ne. I kdybychom spolu být měli, máš jiný životní styl.. Já ho mam jiný a řekla bych, že by to prostě nefungovalo." ,,Jak to můžeš vědět? Vím, že nejsi připravená na nic z toho, ale já tě v tom podržím." neřekla nic. ,,Jsem teď sice opilej, Růženko, ale kdyby to mezi náma nebylo takový, jak jsme si mysleli, můžeme být kamarádi." ,,Šlo by to vůbec? Určitě nejsem jediná, která mezi náma cítí něco víc. A mate mě to." vtáhnu jí do objetí. Nechala se. ,,My asi nemůžeme zůstat jen kamarádi, když je mezi náma ta energie." špitnu jí do ucha.