Růženka//Yzomandias (dokončeno)

14.

Rozálie

Nastoupím do černého Mercedesu, který stál před naším domem. Tašku s oblečením hodím ke svým nohám. Měla jsem jít k večeru za Bárou a spát u ní. ,,Ahoj." dosednu na sedačku, zavřu dveře a sáhnu po pásu. ,,Čau." pozdraví mě Jakub. Něco s ním bylo. ,,Děje se něco?" kouknu na něj. ,,Ne, všechno je v pohodě." odsekne odtažitě. No to bude teda supr, jestli bude takhle nasranej, celou dobu, pomyslím si. Nastartuje auto a vyjede od domu. V autě celou dobu hrají jeho písničky a on si, u každé, potichu brouká melodii. ,,Zajdeme na jídlo, co ty na to?" promluví už klidněji. Souhlasila jsem. V žaludku mi kručelo už od doby, co jsem došla domů, ale neměla jsem čas na to, si něco vzít. 

Oba jsme opět byli potichu. Jakub za chvilku zaparkoval na parkovišti. Oba jsme vystoupili ven a vydali se do Caffetterie. ,,No a jak to vůbec dneska šlo." kouknu na něj. Na obličeji měl lehčí úsměv a též se na mě díval. ,,Dnes to bylo moc stresový. Zhruba tři hodiny jsme se učili a pak jsme šli zkoušet na maturák." jenom pokyvuje hlavou. Když dojdeme k podniku, podrží mi dveře a já vstoupím dovnitř. Usednu ke stolu do klidnější části restaurace, sundám si bundu a sáhnu po jídelním lístku. Jakub chvilku kecá s někým z obsluhy, potom ale dojde ke mně, sundá si bundu a konečně se posadí. ,,Máš vybráno?" kouknu na něj. ,,Ještě ne." věnuji se opět výběru jídla. On si nic nevybírá. ,,Máte vybráno?" přispěchá k nám servírka. ,,Mohla bych Vás poprosit o pomerančový džus a o 65?" slečna přikývne a zapíše si to na papír. ,,A já si dám čistou vodu a 155." slečna kývne, zapíše si to a zmizí pryč. Jídelní lístek položím zpět na stůl a překřížím ruce na stole. ,,Jak vůbec jdou přípravy na zkoušku?" myknu rameny. ,,Dávám to, už toho umím víc než jsem si myslela." ,,Takže spolu můžeme být víc?" usměju se. ,,To by možná i šlo." pousměje se. 

Slečna nám donese pití. Oba jsme si povídali o jejich tour, kterou budou mít po novém roce, o mém maturáku, o labelu a o spoustě dalších věcí. Hlavně mluvil Kuba, já ho jen poslouchala. Ani mi nestačil dopovědět příběh a už jsme měli na stole jídlo. Oba jsme vděčně poděkovali a pustili se do jídla. Musela jsem říct, že mi jídlo odtud opravdu chutnalo. Znám to tady, ale nechodím sem nějak často. Spíš výjimečně. Po jídle jsme si ještě oba objednali kafe a opět kecali o příbězích, teda Kuba kecal, já opět poslouchala.

Díky bohu, jsme se domluvili tak, že jsem si své jídlo platila sama. Moc se mu to nelíbilo, ale nakonec, s velkým povzdechnutím, souhlasil. ,,Nepojedeme ke mně?" vydáme se k jeho autu. ,,Ráda k tobě půjdu. Alespoň budu vědět, jak to u tebe doma vypadá." usměje se a hodí mi ruku přes ramena.

--

Co jsem mohla čekat od někoho jako je Jakub - byt byl moderně zařízený a bylo poznat, že si s tím dal práci. A taky tu bylo čisto což je na kluka divný. V předsíni si zuju boty, bundu pověsím a tašku  s oblečením nechám na zemi, pokračuji dál do bytu. Vešla jsem do velkého prostoru. Nalevo ode mě, byly průhledné boxy s botama, dál a naproti boxům byl větší gauč se skleněným konferenčním stolem a televizí u které byly ovladače na PS4. Nad televizí poličky a v ní vyskládané hry. Na téhle straně byly střešní okna. Na straně pravé byla v rohu velká kuchyň laděná do šedé barvy. U barpultu byly černé barové židle, následně dřevěný stůl na kterém byla kytka. Nechyběla tu ani skříň a knihovna. Na zdech byly fotky celého labelu, Jakubovo mamky nebo nějaký obrazy. Z téhle velké místnosti vedla menší chodba, kde byly čtvery dveře. ,,Sedni si na gauč, jestli chceš." pokyne mi Kuba a já jako poslušný pejsek usednu na gauč. Byl fakt pohodlnej. Musela jsem se stále po celé místnosti rozhlížet. Neměla jsem ani ponětí, že by to u Kuby mohlo vypadat zrovna takhle. Spíš jsem čekala nějakej bordel, ale nestalo se tak. ,,Co chceš k pití?" kouknu na něj, stál u lednice a čekal na mou odpověď. ,,Co máš?" koukne do lednice. ,,Džus, alkohol, colu.. Nebo ti můžu dát vodu." opět na mě koukne. ,,Tak mi dej ten džus, prosím." přikývne a vydá krabici s džusem a nalije obsah do sklenice. ,,Tady." položí skleničku přede mě, sám si taky jednu přinesl. Uhnula jsem nohama, aby mohl projít okolo mě a posadil se na místo vedle.

,,Hele mám otázku." kouknu na něj a hlavou mu pokynu, ať mluví. ,,Hulila jsi někdy?" uchechtnu se. ,,Kubo, vypadám jako někdo, kdo někdy zkusil něco takového?" ,,No já nevim, dnešní holky vypadají jako neviňátka a pak zjistíš, že šukali půlku města, to ale není tvůj případ." zvedne se z gauče a dojde ke skříni. Začne v ní něco hledat. Brzy dosedne vedle mě i s pytlíkem trávy a s papírky. ,,Tak si dáme, co ty na to?" pozvednu obočí. ,,Nestane se mi něco?" ,,Nemělo by. Hele tak zkusíš třeba jeden dva potahy, takhle na začátek, co ty na to?" nervózně polku, ale nakonec souhlasně přikývnu. Začne balit brko. Jakmile má svojí dobrůtku ubalenou, strčí ji mezi rty a zapálí ji zapalovačem. Natáhne do sebe kouř a vyfoukne ho ven. ,,Tak pojď, zkusíš to. Kdyby se něco dělo, řekneš." strčí mi brko mezi rty. Prsty ho drží a sleduje mě. ,,Tahej a až do plic." zavelí. Snažím se tak udělat. Cítila jsem v krku lehké pálení. Do pár sekund ze mě vycházel kouř. ,,Jaký to bylo?" spokojeně se na mě podívá. Nakrčím obočí. ,,No, nevim co si o tom myslet." ,,A chceš znova?" lehce přikývnu. ,,Tak teď sama." podá mi brko, které si od něj vezmu. Strčím si ho opět mezi rty a udělám to samé jako před chvílí. Teď už to bylo lepší. 

Brko podám zpět Kubovi. Měl radost z toho, že jsem to zkusila, zatímco já stále nevěděla, co si o tom mám myslet. Žádný změny jsem na sobě necítila. ,,Chvilku vydrž, ono to přijde." řekne mi jako kdyby mi četl myšlenky. Jemně a s obavami, co mi to udělá, jsem přikývla. On sám sál jeden potah za druhým. A pak to přišlo. Bylo mi příjemné teplo, byla jsem uklidněná a opadly ze mě obavy z maturity, které ve mně už nějakou dobu byly, ale nedávala jsem je na sobě znát. Opřu se zády o gauč a Kuba vedle mě se začne smát. ,,Je to tady." zaraduje se.