Růženka//Yzomandias (dokončeno)

36.

Jakub

Vypnu motor auta, vystoupíme a vydáme se k jejímu domu. Odemkne vchodové dveře a oba vplujeme dovnitř. V domě panovalo strašné ticho. ,,Skočím si nahoru pro věci." oznámí mi. Jen jí na to kývnu a ona se vydá po schodech do druhého patra. Mezitím stojím v předsíni a prohlížím si fotky, kde je ona s bráchou nebo jejich rodiče. Kdykoliv jsem tady byl, nevěnoval jsem jim pozornost, ale teď jsem měl čas. 

Vytáhnu pak mobil a odepisuju Nikovi, který se zajímal o to kde jsme a kdy přijedeme. Pak jsme rovnou měli jet do Prahy. Nik tam byl už od včera, zařizoval něco s Goldem. ,,Tak můžeme." zvednu hlavu od zařízení. Po schodech šla Róza i s taškou přes rameno. ,,Dej mi to." strčím mobil do kapsy a natáhnu k ní ruku. Zakroutí nesouhlasně hlavou. ,,Tak si jí vezmu sám." chytnu za tašku a servu jí z jejího ramene. ,,Trochu opatrněji by to nešlo?" zašklebí se. ,,No jo furt. Když s tebou to jinak než násilím nejde. Teda ne že bych měl v plánu tě mlátit, to vůbec. Je to nechutný a nikdy bych to holce neudělal. Mysle.." snažil jsem se objasnit to, co jsem řekl a nervózně jsem se u toho poškrabal na zátylku. Ale nestihl jsem to dopovědět, jelikož si stoupla na špičky a spojila naše rty v jedny. ,,Moc mluvíš." řekne po polibku a obuje si boty. Stál jsem tam trochu zmatený. 

Tahle pusa sice nebyla naše první, jen jsem nečekal, že to udělá. Měl bych to být spíš já, kdo její mluvení překazí a ne ona. ,,Jdeme?" ukáže na dveře jakmile je obutá. Jen zamrkám abych se probral, otočím se ke vchodovým dveřím a vyjdu z domu ven. ,,Nějak tě ta pusa vyvedla z míry." předběhne mě a ještě u toho na mě mrkne a pozvedne lehce jeden koutek úst do úsměvu. ,,Neprovokuj nebo přísahám že tě to bude po show bolet." odemknu auto. ,,No jasně. To ti tak budu věřit." vleze do auta. Hodím její tašku do kufru a pak se posadím na místo řidiče. ,,No jen aby si pak neskuhrala, zlato." strčím klíče do zapalování, nastartuju auto a vyjedeme směrem Praha.

--

,,No ale čau." dojde k nám Dominik. Róza mu padne kolem krku a on se usměje. Obejdu je bez zájmu a jdu si rovnou vybrat něco k pití. Na gauči seděl JS s Andreasem a Rejem. Pozdravíme se, z bílého stolu si vezmu plastovou flašku a sednu si na židli. ,,Jaká byla cesta?" koukne na mě JS s pozvednutým obočím. Ihned si vzpomenu na naší cestu do Prahy. Na to, jak jsme si dali zastávku na benzíně a stačili si užít na zadních sedadlech. Jak šeptala moje jméno, když jsem jí dělal dobře. ,,Jakube?" dostane mě zpátky do reality JS. ,,No? Jo, jo, cesta byla dobrá." vyjede ze mě a doufám v to, že jsem nevypadal divně. Róza si sedne na židli vedle mě a se stejnou vzpomínkou na naše odpoledne si trochu zkousne spodní ret. ,,Jakou jste vůbec měli cestu vy?" snažím se připojit do konverzace. ,,Jo dobrý. Tak jako vždycky." konstatuje JS a dál se věnuje Rejovi. Jak jsem mohl předpokládat, Tomáš i s Radkem jsou na stagei a připravují ozvučení. ,,Jdeš se mnou za klukama na stage?" nahnu se k černovlásce a ona souhlasně přikývne. Oba se zvedneme a bez zájmu ostatních opustíme místnost. Klub jsem znal moc dobře, takže jsem věděl přesně, kam mam jít. Vlezu po schodech na stage. ,,Nazdar." roztáhnu ruce a dojdu se obejmout s Radkem. Ten mě přátelsky poplácá po zádech. ,,Tak jaká byla cesta?" co mají všichni s tou cestou? ,,Jo v pohodě." mávnu rukou jakoby nic. Když k nám dorazila Róza, která se bavila s Tomem, Radek jí přátelsky obejme a já si s Tomem jen na pozdrav plácnu.

Černovláska se ihned začne zajímat o věci, které má Radek na pultu na každé show. Tomáš stál na druhé straně pultu a pozoroval je. V kapse mi začne v té chvíli vibrovat telefon. Vytáhnu ho a na displeji uvidím Kristýna. Chvíli na to jenom tak čumím. ,,Zvedneš to nebo to tady bude zvonit?" ozve se za mnou Nikovo hlas, projde kolem mě a začne se bavit s klukama a s Rózou, kteří si mě prohlíželi. Její hovor přijmu a opustím pro případ stage. ,,Co je?" vyštěknu trochu nepříjemně. ,,Ahoj, zabudla som si u tebe na byte pár vecí. Kedy si pre nich možem prísť." dostane ze sebe moje bývalá přítelkyně. Zády se opřu o zeď. ,,Nevim, nejsem doma. Budu tam až v neděli. Jsi zpátky na Slovensku? Poslal bych ti je poštou." ,,Nie, niesom na Slovensku, som tu v Pardubiciach." protočím očima. ,,A to bydlíš někde na hotelu nebo co? Vždyť tam nikoho nemáš." jsem opět nepříjemný. Povzdychne si. ,,Jakub, ty si nejaký zvedavý. Bývam s jedným diavčaťom, ale chcem sa vrátiť zpet na Slovensko. Proto potrebujem tie veci." objasní mi. ,,Fajn, v neděli k večeru budu na bytě, tak se stav." s tímhle ukončím hovor a vrátím se zpět na stage.

--

,,Fúha, to je mega krásný pokoj." vydechne nadšeně Róza, hodí tašku k nočnímu stolku a sedne si na postel. ,,Viď?" zavřu dveře pokoje a tašku položím na konferenční stolek. Po dlouhém přemlouvání Tomáše, aby se mnou mohla být Róza na pokoji nakonec souhlasil. Původně měla spát na pokoji s Nikem, ale to se mi nelíbilo a Nik chtěl být na pokoji sám. Alespoň bude mít postel pro sebe. Pokoje totiž mají manželské postele, takže by spali na jedné posteli. ,,Takhle vypadají vždycky pokoje?" pozvedne obočí a rozhlédne se po místnosti. Zakroutím hlavou. ,,Bohužel, ale teď jsme si mohli dovolit něco trochu víc nóbl, jinak spíme v normálních hotelech." lehnu si na postel vedle ní. Položí mi hlavu na hrudník a podívá se mi do očí. Dám jí vlasy za ucho. ,,Mám hlad." pípne potichu. ,,Tak když se zvedneme a dojdeme za klukama, můžeme jít všichni pak na jídlo." souhlasně kývne. Zvedne se z postele, pomůže mi na nohy a oba se ruku v ruce vydáme z místnosti. Ve chvíli kdy scházíme schody do dalšího patra, měli jsme jako jediný pokoj v patře s číslem 4, mi začal opět vibrovat mobil. Pustím její ruku a vylovím ho z kapsy. Opět mi volala moje bývalá.