Růženka//Yzomandias (dokončeno)

2.

Rozálie

Sleduji obrazovku telefonu. Nečekala bych, že by mi Andreas odepsal takhle rychle, ale stalo se tak. Zamířím na Instagram, přesněji do Directu a otevřu naší konverzaci. Oči ihned začnou číst řádky jeho zprávy: ,,Ahoj, tvá nabídka mě zaujala, máte vybrané dobré téma. Určitě se můžeme domluvit a moc rád Vám grafiku udělám. Ohledně natočení videa. Zkusit to můžu a nebo se poptám."  je to nějak až moc snadný, opravdu jsem čekala, že by odepsal až za nějakou dobu, možná i vůbec, ale tohle je fakt dobrý, nemusím hledat nikoho dalšího. Na klávesnici napíšu odpověď, mobil vypnu a začnu sledovat nějakou dětskou pohádku, kterou si pustil Tonda.

--

Pořádně se nadechnu, byla jsem trochu nervózní. Po dvou měsících jsem přijela do Prahy na konzultaci s Andreasem, který nám dělá grafickou stránku plesu. Ruku položím na kliku a dostanu se do kavárny. Očima začnu hledat hnědovlasého muže. Seděl uprostřed podniku, takže jsem ho našla velice rychle. Rozejdu se k němu, ihned zvedne hlavu od jídelního lístku a s úsměvem se zvedne ze židle s nataženou rukou ke mně. ,,Andreas, rád tě konečně poznávám." na uvítanou si potřeseme rukama. ,,Róza, taky tě ráda poznávám." sundám si bundu a posadím se stejně jako to udělal on. ,,Vyber si co chceš, zaplatím to." posune ke mně, po dřevěném stole, jídelní lístek. ,,Hele, to ne, musím to odmítnout, zaplatím to sama." mávnu rukou, je mu se to ale nelíbilo, proto svraštil obočí a zakroutil hlavou. K našemu stolu dorazí čišník, oba si objednáme a následně se pustíme do práce, kvůli které jsme se sešli. 

 Jakmile dostaneme svou objednávku, vytáhne z batohu notebook a začne mi ukazoval návrhy. ,,Líbí se mi ten druhý." ,,Na něm jsem pracoval nejméně," uchechtne se, ,,pošlu ti to na mail." souhlasně přikývnu a napiju se ze svého hrnku se zeleným čajem. ,,Teď tady mám tohle." otevře složku s dalšími věcmi a já si z každé jeho práce vybrala něco, co se mi líbilo. ,,A to video? Mohl bys nám ho natočit nebo mám někoho kontaktovat?" ,,Hele, do Pardubic to není daleko, takže bych to video mohl natočit. Nějak jsem nad tím už přemýšlel a vymyslel jsem tohle." vytáhne nějaký sešit a ukáže mi svoje náčrty a poznámky. ,,S točením mám zkušenost, sice nejsem vyloženě profík, ale zvládnu to. I to sestříhám." otáčím stránky, které jsou plné malůvek jeho nápadů. Celé se mi to moc líbilo. ,,Je to pěkný, domluvíme se na nějaký den a přijel by si." napije se ze skleničky s limonádou. ,,Stejně tam jeden den musím jet za klukama, takže tam pár dní zůstanu a natočíme to, neřekl bych, že bychom to stihli za jeden den." v tomhle měl asi pravdu. Kontrolovat skupinu okolo třiceti lidí není moc sranda, hlavně se něco musí točit i víckrát. ,,Souhlasím, tak fajn. Jsem spokojená." vrátím se na místo naproti němu, doteď jsem totiž seděla vedle něj. Zaklapne notebook a společně s dalšíma svýma věcma to vše uklidí do batohu. Nečekala bych, že to budeme mít během hodiny a půl probrané. 

Po zaplacení, ukecala jsem ho abych za sebe sama zaplatila, jsme vylezli do zimy, která venku panovala společně s tmou. ,,Nechceš odvést? Jsem tu autem." ,,To bys mě jako vezl až do Pardubic? To je zbytečné, stejně mi jede brzy bus." kouknu na telefon, který ukazoval pět hodin. ,,Tak tě můžu hodit na nádraží, stejně by si to za patnáct minut, co ti to má jet nestihla, tam dojít." už teď se do mě trochu dostávala zima a měl pravdu, za takovou dobu nestihnu na nádraží dojít. ,,Tak jo, pokud ti to nevadí." zakroutí hlavou. ,,Blázníš? Proč bych ti to jinak nabízel? Pojď." ukáže rukou ať jdu s ním. Kousek od nás stojí Mercedes, obejde ho, odemkne, batoh hodí na zadní sedačku a já se mezitím posadím. Jakmile dosedne na místo řidiče, nastartuje a vyjede z místa stání. 

Cestou na nádraží se bavíme ohledně Andyho práce. Auto zastaví před nádražím, vyjdu rychle ven, jelikož zbývalo pět minut do odjezdu a já bych tady nerada čekala hodinu na další autobus. ,,Děkuju moc." vylezu ven. ,,Není zač, až dorazíš domů, napiš." mávne mi na rozloučenou, zabouchnu dveře auta, ale než se rozejdu od auta, v tu chvíli vyjede z areálu můj autobus. ,,Do píči." vyjede ze mě. Andreas vyleze z auta. ,,Tak si nastup, odvezu tě domů." neměla jsem na výběr, musela bych tady čekat hodinu a v téhle zimě bych to asi nezvládla, ke všemu budova nádraží je už dávno zavřená, takže bych se neměla kam schovat a počkat. 

Vlezu si tedy zpět do auta. ,,Jak je možný, že jel dřív." začnu se poutat, byla jsem docela naštvaná, protože jsem musela otravovat Andyho. ,,No jo, tě odvezu a bude to v pohodě. Autobusáci jsou někdy kreténi." rozjede se. ,,Vážně děkuju, jinak bych tu byla v téhle zimě hodinu." ,,Není za co." nemusel tohle dělat, ale stejně mě vezl domů, což od něj bylo hezký. 

Cestou do Pardubic mám hlavu opřenou o okénko. Nějak mě tohle všechno zmohlo, ale nebyla jsem na tolik unavená, abych usnula. Za hodinu jsme přejeli značku Pardubice. Ihned nadiktuji Andreasovi adresu svého bydliště. ,,Jsme tady." zastaví za deset minut před domem, který leží na začátku města. ,,Děkuju." usměje se. ,,V pohodě. Není vůbec za co. Hlavně, že jsi doma. Přece bych tě tam nenechal čekat hodinu na další autobus." vylezu ven. ,,Vážím si toho, dojeď domů v pohodě a klidně se mi ozvi, až budeš doma." kývne na souhlas. Zabouchnu dveře auta a zamávám mu na rozloučenou, mávne mi zpátky a následně odjede pryč. 

Projdu starší brankou na pozemek, po cestě se vydám ke dveřím domu a vejdu dovnitř. Ihned ke mně dojde mamka. ,,Ahoj, bála jsem se, kde jsi." vtáhne mě do objetí. ,,Neboj, vezl mě domů Andreas." mateřsky mě políbí na čelo. ,,Hlavně že jsi doma," vydá se do kuchyně, ,,a máš tu večeři, jestli máš hlad." sundám si bundy a zuju si boty a vydám se do kuchyně za ní. ,,Děkuju, dám si." podá mi talíř s jídlem a já se posadím ke stolu. ,,Taťka je ještě v práci?" přikývne. ,,A Tonda spí." jako kdyby mi četla myšlenky.