Růženka//Yzomandias (dokončeno)

6.

Rozálie

Opírám se o železnou trubku zábradlí. V ruce držím flašku s vodou a sleduji, jak Andreas společně s mými spolužáky točí ještě pár věcí do videa. Vedle mě se objeví vyšší postava. Automaticky otočím hlavu a podívám se na potetovance vedle mě. ,,Neva, že jsem za tebou došel?" usměju se. ,,Proč by mělo?" mykne rameny, ruce následně překříží na hrudi. ,,Máš něco v plánu až budeš mít po škole?" koukneme se na sebe navzájem. ,,Ještě moc nevím. Ale asi bych chtěla dělat něco s dětma. Často se starám, vlastně skoro furt, o svého mladšího bráchu, takže zkušenosti mám." pozorně mě poslouchá. ,,Myslím, že by ti to šlo. Hlavní je, aby tě to bavilo." pousměju se. Myslela jsem si, že nebude takhle milej a nebude se s ním moct normálně povídat, ale zatím bych řekla, že jsem se dost mýlila.

,,Hele, nevím jestli bys chtěla, ale kdyby jo. No, co kdybychom někdy něco podnikli? Jestli nebudeš chtít, tak v pohodě. Máš školu, malýho bráchu a spoustu dalších povinností určitě," ,,Půjdu." skočím mu do řeči, ,,fakt kdybys nechtěla tak nemusíme. Počkat co? Fakt by jsi šla?" koukne se na mě. ,,Jasně že bych šla." zvednou se mu koutky do úsměvu. ,,Tak - no tak jo. Tak se domluvíme ještě. Bych ti napsal." ,,Rózi?" zavolá na mě Andreas. ,,Promiň musím jít." omluvím se Jakubovi. Jen kývne a já se vydám k Andymu. ,,Hele, co myslíš, koukni?" ukáže mi kameru a to, co natočil. ,,Hm, já myslím, že dobrý nebo jak to vidíš ty?" ,,Taky bych řekl, že dobrý. Máme hotovo." oznámí mi a mé třídě. ,,Tak fajn. Děkujeme. Peníze ti pak dám, musím za třídní a ta musí do banky, takže bych ti je pak dala, nemusíš se bát, mít je budeš." ,,Jasně v pohodě." vydá se k autu, následuji ho. ,,Pak ti pošlu video a další ty věci. Budeš to mít na flešce." dá tašku s věcmi a kameru do kufru auta. ,,Jo, dobře. Díky moc." ,,Není vůbec za co, kdyby něco, dej vědět jo?" přikývnu. Objeví se u nás Jakub. ,,Vy už máte hotovo?" těká mezi mnou a mezi Andym. ,,Jo, Andy to zvládl všechno dotočit už teď." ,,Tak to je dobrý." Andreas zabouchne dveře kufru. ,,Tak zatím čau." rozloučí se. ,,Ahoj." odpovím mu na pozdrav a sedne si na místo řidiče. ,,Já se ti pak ozvu a domluvíme se, kdy budeš mít čas." ,,Dobře, úplně v pohodě. A teď radši běž, než ti odjedou." usměje se. ,,Tak čau." obejde mě. ,,Ahoj." odpovím mu a on se posadí na zadní sedačku. Auto se rozjede. Stojím tam a koukám jak odjíždějí. ,,Jdeme si pro věci?" dojde za mnou Barča. ,,Jo, jasně." kouknu se na ní a obě se vydáme ke škole. Venku jsme zbyli jen my dvě, jelikož  všichni si šli už taky pro věci a utíkali domů a nebo šli na jídlo.

--

Sednu si na gauč v obýváku. Projíždím Instagram. Vyskočí na mě upozornění na zprávu od Jakuba. Kliknu na ní a přesměruje mě to do konverzace. ,,Ahoj jak to jde?" pousměju se nad tím. ,,Ahoj, dobry, co ty?" odepíšu na jeho zprávu. Nemusela jsem na odpověď čekat dlouho, přišla mi ihned. ,,Jo supr, sedime ted s klukama ve studiu. Objednali jsme si jidlo a pujdeme nahravat." ,,Tak to se mate, ja ještě nejedla, nemam moc hlad." ,,Nekecej, hlad urcitě mas, ale nechces si to priznat. Takze se mazej najist, nebudes hladovet." protočím nad tím očima. Hlad jsem vážně neměla, ale jakmile jsem si tuhle zprávu od něj přečetla, zvednu se a dojdu si vzít něco v lednici. Vytáhnu jogurt, vezmu si lžičku a sednu si zpět na gauč. ,,Vzala jsem si jogurt, spokojenej?" neodpovídal. Mobil vypnu a položím ho na místo vedle sebe. Zapnu televizi, najedu na Netflix a otevřu jeden z rozkoukaných seriálů a pustím se do jídla. 

Okolo páté hodiny na sebe hodím bundu, do kapsy si dám mobil, peněženku a klíče a vyjdu ven z domu. Projdu brankou a vydám se na cestu pro bráchu. Ve školce vše proběhne vše jako obvykle - Tonda mě s radostí obejme, popovídám si s učitelkou a následně jdeme pryč. Jelikož jsme potřebovali doplnit zásoby do lednice, vydali jsme se na cestu do obchodu. 

,,Počkej tady jo, skočím pro mléko." nakážu bráškovi, ten s porozuměním přikývne. Vydám se ke chlaďáku, kde bylo mléko a další výrobky. Vezmu dvě balení a vydám se zpět. ,,Rózo?" ozve se za mnou. Automaticky se otočím a uvidím před sebou Jakuba. ,,Kubo? Co ty tady?" dojde blíž ke mně i s košíkem v ruce. ,,Šel jsem nakoupit, mám to cestou domů." wow, co jiného by tady taky dělal, že ano. ,,Budu muset jít, mám támhle bráchu." ukážu na malého chlapce, který poslušně čekal s košíkem na mě. ,,Jasně, nechci tě zdržovat, jen mě překvapilo, že jsme se potkali." ,,Jo, mě taky. Ale budu muset fakt jít." Jakub přikývne. ,,V pohodě, tak zatím." odejde pryč. Vydám se ke košíku, dám do něj mléko. ,,Kdo to byl? To byl tvůj kluk?" zakroutím hlavou. ,,Ne, to byl jeden můj kamarád." ,,A přijde někdy k nám? Může to být i můj kamarád?" posadím se k chlapci na bobek. ,,Až ho příště někdy potkáme, můžeš se ho zeptat, co ty na to?" Tonda mi s radostí skočí okolo krku. Nikdy bych neřekla, že by se mu zamlouval někdo, kdo je takhle potetovanej a pro děti evidentně ne moc dobrý příklad. 

--

Unaveně se posadím za notebook ke stolu. Musela jsem ještě dodělat pár věcí do školy. Bylo toho moc. Ještě ke všemu, když Tondu nemůžu delší dobu nechat bez dozoru. On je samostatný, ale je to stále furt dítě, na které člověk musí dávat pozor a nemůže ho někde nechat delší dobu. Ruce položím na stůl a na ně hlavu. Byla jsem unavená, ale stále jsem měla spoustu práce a nemám tušení, kdy vůbec půjdu spát. 

Pokojem se rozezní zvonění mého telefonu, který ležel na posteli. Přejdu k ní a podívám se na displej na kterém stálo Andreas. Hovor přijmu, ale nechápala jsem, proč mi volá takhle v noci. ,,Rózi?" ozve se na druhé straně. ,,Ano?" ,,Měla by jsi někdy teď čas zajet do Prahy a nebo bys přišla zítra do studia? Ve videu se mi něco pokazilo a já nevím, jestli to tam mám nechat. Koukla bys na to?" to mi rozhodně náladu nezvedlo. ,,Ehm, do Prahy asi úplně ne, ale uvidím, jak to zítra stihnu se školou. Nějak to vyřeším." ,,Dobře, díky. Je všechno v pohodě?" povzdychnu si. Nechci si tu vylívat svoje problémy. ,,Jsem jen unavená." chvíli nic neříkal. ,,Fajn, kdyby něco, řekni jo? Uvidíme se zítra a už si jdi lehnout, ať zítra tu školu zvládneš." ,,Jo, ahoj." ukončí hovor. Mobil položím na stejné místo, kde byl předtím a posadím se zpět na místo.