Růženka//Yzomandias (dokončeno)

3.

Jakub

Bydlet sám je fajn, až do doby, kdy si přijdu fakt hodně opuštěnej a bez nálady. A zrovna teď jsem si tak přišel, neměl jsem náladu na Nika, Tomáše ani na nikoho dalšího. Je to skoro týden, co jsem zavřený na bytě bez kontaktu s lidmi. Celý den jenom píšu, koukám na seriály nebo hraju hry. Občas potřebuju být prostě sám, bez lidí a okolního světa. Jen čekám, kdy začnou bulvární YouTube kanály, časáky a všechny tyhle hovna, psát o tom, že se mi něco stalo, třeba že jsem umřel nebo podobný sračky, tak jak to umí. 

I se svým smoothiem, ačkoliv jsem nebyl nějakou dobu cvičit snažím se dodržovat alespoň jídelníček, se posadím na gauč před notebook s textem, na kterém jsem už nějakou dobu pracoval. Napiju se tekutiny ve vínové barvě, kterou tomu daly jahody a maliny. Shaker položím vedle na konferenční stolek, položím prsty na klávesnici a nechám je samovolně se pohybovat. Šlo mi to i bez trávy a alkoholu, což se divím. Jasně, že umím psát a nahrávat i bez toho, ale není to tak často. 

Jakmile mi dojdou nápady, opřu se zády o opěradlo gauče za mnou a začnu sledovat puštěnou televizi přede mnou. Aby mě zvuk z ní nerušil, vypl jsem ho. V tu chvíli mi zazvoní telefon, lenivě se po něm natáhnu a bez zjišťování, kdo volá, hovor přijmu. ,,Halo?" ,,Jakube? Co děláš, prosím tě?" ozve se na druhé straně Tomáš. Protočím očima. Někdy je fakt otravnej a leze mi na nervy, ale mám ho i tak rád. ,,Válím se na gauči a došly mi nápady na texty do písničky." pravděpodobně na druhé straně upravoval papíry, něco tam šustilo. ,,A nezašel bys po tolika dnech do kanclu?" protočím otráveně očima a následně si je promnu i se souhlasem. Přeci jenom bych měl vylézt ven ze své nory. ,,Supr, tak zatím čau." ,,Čau." ukončím hovor. Mobil hodím na stůl, zvednu se z pohovky a doplazím se do ložnice, kde vyhrabu čisté oblečení, které nebude zavánět jídlem a nebude zamazané nebo zpocené. 

Natáhnu na sebe custom kalhoty s delším čistě bílým trikem. Na to hodím svojí Bape fialovou mikinu. Do kapsy si strčím telefon, který dosud ležel na stole. Televizi vypnu, aby tady zbytečně nehrála a dojdu se obléknout do zimní džínové bundy a bot. Přes hlavu a rameno si hodím červenou tašku, ve které mám svoje nejpotřebnější věci a vypadnu pryč z bytu. 

Do kanclu jdu pěšky, cestou si zapálím jednu z cigaret, kterou jsem, i s balíčkem, našel v kabele. Musel jsem je tu mít ještě z natáčení klipu, kdy jsem byl strašně vynervovanej a proto jsem si je koupil. Ačkoliv jsem náladu na lidi, hlavně na kluky a Toma, za kterým teď jdu, neměl, alespoň trochu mi ji cigarety spravily. Jakmile dojdu k budově, dostanu se pomocí klíče dovnitř a zamířím do patra, kde se náš kancl nacházel. 

Když dorazím na místo, Tomáš na mě jen zvedne hlavu od počítače a mávne mi na pozdrav. ,,Nazdar." vydám se k němu a dřepnu si ke stolu na židli. Chvilku v tichosti něco studoval v noťasu, pak ke mně zvedl hlavu. ,,Jsem rád, že tě po takové době zase vidím." tímto naráží na mojí osobní karanténu. Protočím nad tím očima. ,,Tome, drž hubu, nemám na nikoho z Vás náladu a už vůbec ne, na tyhle zpíčený kecy." ,,Jasně, sorry." uvědomí si, že by mě radši měl nechat na pokoji a začne se opět věnovat noťasu. ,,Neměl přijet teď někdy Andreas?" ,,Jo, dneska by měl dojet, ale bude s náma asi až večer, jelikož musí prý ještě něco zařizovat." nechápavě se na Toma podívám. Ten si mého pohledu všimne. ,,Má nějaký holce, teda její třídě, točit maturitní video a dělá pro ně grafiku." už chápavě přikývnu a začnu si hrát s propiskou, která leží na stole. ,,No a neřekl ti, kdy asi tak bude volnej? Chtěl bych s ním ještě pár věcí probrat. Teď jsem na to nějakou dobu kašlal, takže by asi bylo fajn, kdybych se dal do práce a chodil mezi Vás." mykne rameny. ,,Nemám nejmenší tušení, ale můžeš se ho zeptat." vytáhnu svůj telefon z kapsy a ihned napíšu onu zprávu Andymu, tak jak řekl Tomáš. Odpověď jsem samozřejmě dostal ihned s tím, že jestli chceme, máme se v půl páté stavit k Mozartovu gymnáziu. ,,Andreas točí na škole, kam chodil Dominik." oznámím Tomášovi. ,,Dobrý, napsal, do kdy tam bude?" ,,Jo, v půl pátý se prý máme stavit, jestli chceme." začne něco psát. ,,Chceme ne? Alespoň se projdeme, nejsem tu autem." souhlasil jsem, půl hodina chůze mě nezabije.

--

Strčím si mezi rty cigaretu. Její konec zapálím Tomášovým zapalovačem, který mu ihned vrátím a vyfouknu kouř s plic. Levou ruku mám hluboko v kapse bundy, jelikož by mi byla zima. Stačí, že mám venku pravici, ve které držím cigáro. Tomáš si též jednu zapálí. Ze školy se během chvíle začnou hrnout studenti. Mnoho z nich, nás, především mě, poznalo. Mohl jsem tušit, že stát takhle na očích všem, nebude nejlepší, ale to nevadí. Když všichni zmizí ze školy a z jejího areálu, vyjde Andreas s černovláskou. Zrovna si dávala vlasy za ucho. Na tváři jí hrál úsměv. ,,Čau." dojdou k nám. Vtáhnu Andrease do objetí. Jakmile se pustíme a on se začne zdravit s Tomem, vyhodím vajgl na zem a prohlédnu si dívku přede mnou. 

Měla zajímavé oči. Světle modré. K jejím černým vlasům se hodily. ,,Tohle je Róza." popostrčí k nám blíž dívku. Nejdříve do očí pohlédne Tomášovi, který jí s radostí, jako vždy když se s někým pozná, podá ruku. ,,Tomáš." ,,Róza, ráda tě poznávám." jen se na ní usměje a kývne hlavou. Následně do očí koukne mě. Natáhnu k ní ruku, jako předtím Tom. Ona do té mojí, velké, vloží svojí jemnou a malou ručku. ,,Róza." ,,Jakub." nemohl jsem se přestat dívat do jejích očí. Hypnotizovaly mě. Ale díky bohu to nevypadalo tak divně a během chvíle jsme se pustili. Andreas tu byl autem, takže jsme k němu nasedli. Já seděl ve předu, Tomáš s Rózou vzadu. Ona celou dobu nic neříkala, za to my jsme měli tolik věcí na probrání. ,,Andy, hodíš mě domů?" promluví po nějaké době černovláska. Andreas se podívá do zrcátka. ,,Ty nechceš jet s námi do studia?" pravděpodobně zakroutí hlavou. ,,Musím pro bráchu." vyjede z ní. Andreas už nic neříká a zahne ze silnice, po které jsme až doposud jeli.