Růženka//Yzomandias (dokončeno)

9.

Jakub

Otevřu dveře auta a posadím se na sedačku. Od té doby, co jsem dostal od Róziina bratra autíčko, vymýšlím, kam bych ho dal. Doma nemám kam ho dát a tady v autě, kdybych ho dal na palubovku, tak mi tady jezdí. Jedině kdybych ho sem přilepil, ale toho asi pak už nesundám. 

Vytáhnu telefon z kapsy a vytočím Tomovo číslo. Neměl jsem co dělat a bylo teprve dopoledne. K večeru jdu k Róze a za jejím bráchou. Když jsem od ní před dvěma týdny odcházel, lezl jsem ven oknem. Díky bohu se dá snadno dostat dolů. ,,Jo?" ozve se na druhé straně můj kamarád. ,,Jsi v kanclu?" ,,Jsem." ,,Fajn, za chvilku jsem tam." hovor ukončím, nastartuji motor auta a odjedu od domu, kde auto doposud stálo. 

Když se dostanu k budově, kde se naše studio i kancl nachází, zaparkuji a vydám se dovnitř. Po příchodu do kanclu jsem si z lednice vyndal Colu a posadil se na gauč. Tomáš projížděl objednávky a nevnímal mě. Vytáhnu mobil a zabrouzdám na Instagram. ,,Zajdeme pak na jídlo do Caffetterie?" kouknu na Toma, čekal na mou odpověď. ,,Jo jasně, jako vždy." vstanu z gauče, posadím se za stůl. ,,Máš tu nějakou práci? Ať ti pomůžu." ,,Tady." podá mi vytištěné faktury. ,,Dík." vezmu si je a vydám se do skladu.

Na stůl si rozložím pár faktur a začnu hledat požadované oblečení a dávám je k fakturám. Už dlouho jsem tuhle práci nedělal. Mám na to lidi. Ale je to dobré oživení mýho normálního dne. ,,Jakube?" ozve se u dveří, otočím se k nim. Stál tam Tomáš a podával mi ještě nějaké faktury, ,,tady ještě pár faktur." vezmu si je od něj a položím je na hromádku k ostatním. ,,Rovnou je i zabalím ne?" ,,Já je zabalím, jen ještě něco dodělám." zmizí pryč, takže tady opět zůstanu sám. Alespoň jsem mohl u práce přemýšlet. Jenže během chvíle došel Tom a chtěl si u práce povídat. Náladu jsem na to moc neměl, ale tak neodbydu ho.

--

Blížím se už k cíli. Oči, které dosud hleděly do země, zvednu k domu.  Svítilo se snad v každé místnosti. Vezmu za kliku, vejdu na pozemek a dojdu ke dveřím. Ukazováčkem stisknu zvonek a ten se rozezní celým domem. ,,Ahoj." objeví se ve dveřích, během pár minut, Tonda. ,,Čau kámo." natáhnu k němu ruku a on si se mnou plácne. Následně s radostí a se smíchem uteče pryč. Zavřu za sebou dveře, zuju se a sundám si bundu. ,,Tondo, nelítej, ještě zakopneš a něco si uděláš." přijde za mnou z kuchyně Róza, ohlížející se po chlapci. ,,Ahoj." pozdraví mě s úsměvem. ,,Ahoj, jak bylo ve škole?" obejmeme se na uvítanou. ,,Jo, dobrý. Docela to šlo." následuji ji do kuchyně, která je spojená s obývákem a jídelnou. Posadím se na barovou stoličku. ,,Tak to je dobrý ne? A co maturák?" natočí mi do skleničky vodu a tu ke mně po mramorové lince přisune. ,,Jo vidíš, mám tu pro Vás vstupenky." natáhne se ke knížce, která ležela na jídelním stole a vyndá z ní pět pozvánek, které mi strčí do ruky. ,,Když budete chtít zajít, můžete." opře se lokty o linku. ,,Díky. Poptám se kluků a uvidíme, dám ti pak vědět, ale se mnou můžeš počítat." položím je vedle sebe na mramor a napiju se ze skleničky. Nahne se do strany a koukne po chlapci. ,,Co to provádíš?" houkne na něj. On se po ní koukne a zašklebí se. 

Na konferenčním stolku byly vyndané vodovky a pastelky, chlapec seděl na kolenou a čmáral si radostně po rukou a po papíře, kam původně měly barvy patřit. Róza si povzdechne a dojde k chlapci. ,,Někdy fakt zlobí, hlavně když jde o kreslení, viď?" sedne si k němu. Kluk jí modře natřenou ruku přitiskne na tvář a jí tam zůstane obtisk. ,,Šmoula." zajásá nadšeně chlapec. Róza se po mě podívá a oba se začneme rázem smát. ,,Hele, co kdyby jsi pro dnešek výtvory už nechal a šel by ses vykoupat?" dítko zakroutí nesouhlasně hlavou. ,,Ale když půjde Jakub." ukáže na mě. Róza se na mě opět podívá. ,,Vykoupu tě já, Kuba sem nepřišel proto, aby tě koupal, zlato." stoupne si, natáhne ke chlapci ruku, ale ten protestuje. ,,Prosím." zakňučí. Róza zakroutí nesouhlasně hlavou. ,,Klidně ho vykoupu, vždyť mně to nevadí." seskočím z barové stoličky a vydám se ke dveřím. Róza na mě nechápavě kouká, Tonda se ke mně rozeběhne, s radostí mě chytne za ruku a táhne mě do koupelny. ,,Dobře, tak nic." uchechtne se za námi Róza. 

Tonda mě dotáhne až do koupelny. Zavřu za námi dveře a on se začne svlíkat. Nikdy jsem žádný dítě nekoupal, ale asi to nebude nic těžkého, alespoň v to doufám. Jakmile je chlapec nahý, vleze si do vany. ,,Nechceš jí napustit místo sprchy?" ,,Jo!" vykřikne. ,,Tak jo, sedni si a já ti to tady připravím, souhlas?" chlapec kývne, následně se ihned posadí a já začnu štelovat vodu a lít pěnu do koupele. ,,Co kdybych ti přinesl nějaký hračky?" ,,Tak jo. S tebou je daleko větší zábava než s Rózou." usměju se. ,,Hned jsem zpátky, zavolám na Rózu ať tě pohlídá jo?" vezmu za kliku a vydám se pryč. Chlapec mi neodpoví. ,,Rózi?" nakouknu do kuchyně, stála u sporáku a míchala něco na pánvi. Modrý obtisk na tváři už neměla, smyla si to. Zvedne na mě hlavu. ,,Ano?" ,,Dohlídneš chvilku na Tondu? Slíbil jsem mu, že mu do vany vezmu nějaký hračky." ,,Jasně." dá pánev se sporáku stranou, vypne ho a vydá se za svým bráchou. 

Já vyběhnu schody do horního patra, v klučičím pokoji začnu hledat nějaký autíčka. Když jich mám dostatek, vydám se zpět dolů a do koupelny. Chlapec si hraje s pěnou s Róza ho s úsměvem pozoruje. Hračky vhodím k němu do vany a opřu se o zeď. 

--

,,Lez." píchne mě do boku s úsměvem Róza. Probodnu jí pohledem a protáhnu se ven na balkón, který byl před jedním z oken jejího pokoje. Už měla doma rodiče a oba jsme se chtěli jít projít ven. Lezení oknem bylo docela vzrušující, kdykoliv nás mohl její táta chytnout a proto to byla docela zábava. Přelezu železný plot balkónu, který tady byl a skočím z něj dolů. Róza jde ihned za mnou a dopadne na místo vedle mě. ,,Lezeš takhle často?" ,,Někdy." ,,A já si už začínal myslet, že jsi hodná dcera a z domu neutíkáš." rýpnu si ze srandy do ní a ona mě s úsměvem probodne pohledem. ,,Tak jdeme, pojď." vezme mě za ruku a táhne mě pryč.