Růženka//Yzomandias (dokončeno)

42.

Rozálie

Nasednu k Nikovi do auta. V ruce držím desky s maturitním vysvědčením a mám strašně velkou radost, že jsem to zvládla. ,,Zajedem na jídlo?" zeptá se mě. ,,Můžeme." ,,Ale nepojedeme do Caffetterie, tam budou určitě kluci." podívá se na mě. Chvíli mlčím. ,,Víš co, kašleme na to, jestli tam jet chceš, pojedeme tam." ozve se má odpověď. ,,Seš si jistá?" ,,Jsem. Bavím se s tebou a kluci mi trochu i chybí. Jakubovi se ale vyhýbat snad zvládnu." ,,Tím bych si nebyl zase tak jistej, víš jak to mezi váma dopadá." nastartuje auto a vyjede z místa. ,,Vím to moc dobře Niku. A taky si moc dobře pamatuju, jak špatně mi z toho psychicky bylo. Kluci mi ale nic neudělali. Jedinej, kdo za to může je Jakub. Tomáš, Radek ani nikdo další nic špatného neudělali, takže by neměli nést vinu, za nějakou blbost, co udělal Jakub." ,,No jak myslíš. Pojedeme teda do Caffetterie." jede tím směrem. Cestou jsem se připravovala na to, že je možnost, že tam Jakuba potkám. Byla jsem nervózní, ale nechtěla jsem to na sobě nějak výrazně nechat znát. 

Nik zastaví na parkovišti, oba vylezeme ven a vydáme se do restaurace. Následuji Nika ke stolu, kde seděli kluci. Cítila jsem jejich pohledy a bála jsem se trochu jejich reakce. ,,Róza!" vyjekne nadšeně Tomáš, ihned vyskočí na nohy a obejme mě. ,,Ani nevíš, jak jsi mi chyběla." ,,Ty mě taky, Tomášku." odtáhneme se od sebe. Pohledem zavadím o Jakuba. Který provinile uhne pohledem. Do objetí mě stáhne i Radek se stejnýma slovama, jako měl předtím Tomáš. Posadím se naproti Jakubovi, jelikož to bylo, k mému neštěstí, jediné volné místo. K našemu stolu ihned dojde servírka a my jí nadiktujeme naší objednávku. ,,Mobil na stůl." rozkáže mi Nik a ukáže prstem na hromádku telefonů. Vyndám ze svojí kabelky zařízení a položím ho tam, kde by měl být. ,,Tak jaká byla maturita?" zeptá se Tomáš. Nik s Radkem se na mě stejně jako Tomáš podívají. Jakub lítal očima po restauraci a očnímu kontaktu se mnou se vyhýbal. Poznala jsem na něm, že je nervózní, což mnohdy nebýval.

,,Mám samé jedničky." ,,No vidíš," vykřikne Tomáš nadšeně, ,,a pak že to nezvládne. Vidíte to? Moc se podceňuješ. Objednáme na to panáky?" koukne na zbytek kluků. ,,Já nemůžu, řídim." Nik zvedne ruce do vzduchu jakoby v obraně. ,,Co ty, Radku?" ,,Jeden panáček neuškodí." ,,A ty Jakube?" Jakub se podívá na mě a pak rychle na Tomáše. ,,Ne ne, díky, stejně řídim." zvedne se ze židle a odejde bez další konverzace na záchody. ,,Od tý chvíle, co jste přišli je nějakej divnej." mykne rameny Tom, následně se zvedne ze židle a dojde objednat panáky. Za chvilku dojde i s nimi, jeden postaví přede mě, další před Radka. Když si sedne, tak si přiťukneme a kopneme do sebe panáka. Alkohol mnou projede a trochu mě příjemně zahřeje. ,,Tak to bychom měli." spráskne radostně ruce. 

O deset minut později, jsme u stolu stále seděli jen my čtyři. Kuba byl stále na záchodě. Ačkoliv je to je jen záchod, přece jenom jsem měla o něj starost. Nevím sice, co by se mu na záchodě mohlo stát, ale i tak. ,,Ten Jakub je na tom hajzlu nějak dlouho. Dojdu ho zkontrolovat." zvedne se Nik od stolu. Tomáš se na Nika koukne a zavolá za ním:,,Třeba má jen sračku." Nik se uchechtne, ale i tak se vydá směrem ke záchodům, takže jsme u stolu zůstali jen my tři. ,,A co plánuješ dělat teď?" zajímá se Radek. ,,Pff, no, jsem přihlášená k přijímačkám na školu tady v Pardubicích, takže uvidím, zda mě vezmou nebo ne." ,,Hele a nechtěla bys zkusit makat u nás? Můžeš mi pomáhat s merchem a tak. Občas by se mi někdo na pomoc hodil." myknu rameny. Tohle by znamenalo, že bych Kubu viděla častěji a to si nejsem jistá, jestli chci riskovat. ,,Promyslím si to." ,,Fajn. Pak řekni, jak ses rozhodla. Rád tě na pomoc uvítám. Není to moc těžký, pomohl bych ti se vším, ze začátku. A třeba do budoucna bys u nás mohla pracovat nastálo." usměje se. ,,Děkuju moc Tome, za nabídku. Ale fakt si to nechám projít ještě hlavou." taky se usměju. Po pár minutách ke stolu přijde Nik i s Jakubem. Oba dosednou zpět na svá místa. ,,Tak jak šlo sraní?" vyhrkne na něj Tomáš. Nik do něj šťouchne loktem, aby dal pokoj. Tomáš se na něj jen hloupě podívá a Jakub ho probodne pohledem. 

--

Po jídle jsem po delším Nikově přemlouvání jsem s ním jela do studia. Měli jsme s rodiči v plánu to oslavit a proto jsem nechtěla být celý den pryč. Jakmile jsme došli do studia, Nik mi nalil džus s rumem. ,,Nemám v plánu se opíjet." oznámím mu. ,,Ale jo, dneska je to tvůj den. Tak pij." strčí mi kelímek do ruky a já tím pádem neměla moc na výběr. Sám si udělal to stejné se slovy, že než pojede domu, bude už v klidu. Napiju se tedy lektvaru od něj. Bylo to fakt dobrý. Jakub s Radkem si zalezli do nahrávací místnosti. Já s Tomem a Nikem si sedneme na gauč a kluci chtěli hrát nějaké hry. Nebránila jsem jim v tom. Já sama nic moc hrát neumím, takže jsem je jen sledovala a přitom popíjela svůj džus s vodkou. 

Zhruba za půl hodiny mnou všechno pití prošlo a já potřebovala na záchod. Omluvím se klukům, že je na chvilku opustím a vydám se pryč z místnosti, přímo na záchody. Vlezu do kabinky a posadím se na záchod. Proč asi byl Jakub tak dlouho na tom záchodě v Caffetterii. Třeba řešil tu svou bývalou. Je to pořád jeho bývalá nebo jsou zase spolu? Neměla bych asi do jeho vztahu, jak sám řekl, strkat nos. Nebyla to moje věc, jak to s ní má. Vlastně žádná z jeho věcí v životě nebyla věc, kterou bych měla řešit. 

Vyjdu ven z kabinky, umyju a utřu si ruce a v zrcadle se trochu upravím. Následně vyjdu z místnosti a vstoupím do studia. Kluci byli pryč a jediný, kdo v místnosti byl, byl Jakub. Stál u stolu a nalíval si pití do kelímku. Jen se po mě ohlédne a prohlédne si mě. Otočím od něj zrak a dojdu si sednout na gauč, přitom dělám jakoby nic. ,,Jsi šikovná." promluví z ničeho nic. S pozvednutým obočím se na něj podívám. Stál opřený o stůl a zrovna pil z kelímku. Zdálo se mi to a nebo to opravdu řekl? ,,Co?" vyjede ze mě pomateně. ,,Říkám, že jsi šikovná." zopakuje to, co opravdu řekl. ,,Děkuju." odvrátím od něj zrak. Náhle jsem pocítila nervozitu.

.....

Ahoj, myslela jsem si, že tenhle příběh dokončím až někdy o něco později, ale zjistila jsem, že se blížíme ke konci :(( Nu což, stejně už pracuju na další fan fikci, kterou chci vydávat. Půjde ven až někdy déle. Chci, aby byla daleko víc propracovanější než mé fan fikce byly doteď a chci se na vydávání připravit, abych nedávala ven něco, čím si nebudu jistá a nebude se mi to pak líbit (viz fan fikce s Hasanem, kterou nejsem schopná dopsat..) Hezké prázdniny a léto♥