Růženka//Yzomandias (dokončeno)

7.

Rozálie

Díky tomu, že máme relativně hodnou třídní a mám na starost vše ohledně grafiky a videa jsem mohla skončit o tři hodiny dříve, tedy už v jedenáct. Andy mi poslal místo, kde je to studio a já se rychlejším krokem vydala tím směrem.

Když už jsem blízko budovy, vytočím jeho číslo a jakmile to zvedne oznámím mu, že jsem na místě. Dveře do budovy jsou mi otevřeny. Měla jsem dojít až do třetího patra a proto jsem taky udělala. Na dveřích jsem uviděla nápis Milion+ a proto mi bylo jasné, že jsem na místě. Než stačím vzít za kliku, ve dveřích se objeví Jakub s kelímkem v ruce a úsměvem na tváři. ,,Ahoj." zmateně si mě prohlédne. ,,Čau, co ty tady?" ,,Jde kouknout na to video." ozve se Andreas z místnosti. Jakub se po něm ohlédne a následně mi ustoupí z cesty, abych se mohla dostat dovnitř. Do nosu mě udeří silná míchanice alkoholu, trávy a cigaret. S radostí bych otevřela okno a nechala to tady vyvětrat. 

Sundám si bundu s batohem a posadím se vedle Andrease na gauč. ,,Takže, tady tohle se mi takhle kostičkuje. Ale jakoby není to zase tak tolik špatný, ale chtěl jsem se tě spíš zeptat, jestli bych to mohl nechat a nebo to vystřihnu, takže by tam takhle kousek nebyl," vystřihne kousek, kde se mu to kostičkuje a přehraje mi, jak by to vypadalo, ,,jako nevypadá to špatně, ale chtěl jsem slyšet tvůj názor." ,,Já myslím, že by si to klidně mohl takhle nechat. Není to zase tolik podstatná část toho videa a když se to přehraje, nevypadá to blbě." Andreas pokyvuje souhlasně hlavou. 

Dveře studia se otevřou a oba uslyšíme mnoho klučičích hlasů. Automaticky se otočím a podívám se, kdo přišel, ačkoliv ty kluky neznám. Byl to Jakub, kluk co měl též hodně potetovaný obličej a byl tak o nejméně třicet čísel vyšší než já a potom nějaký další. Ten nejvyšší se k nám, se zájmem, vydá. ,,Ale ahoj. Tebe neznám." koukne na mě a opře se o opěradlo na záda na gauči. ,,Já jsem Róza, těší mě." podám k němu ruku. ,,Dominik," usměje se, ,,a tohle je Radek." představí mi i toho druhého. ,,Čau." mávne na mě Radek a nalije si do kelímku pití. ,,No a co tady děláte." těká očima Dominik ze mě na Andyho a zase zpět. ,,Hele neotravuj je jo, Dominiku. Oni pracujou." přidá se do konverzace Jakub a snaží se zvědavého Dominika od nás dostat pryč. ,,Já se seznamuju, tak mě nech, ty debílku." Jakub protočí očima a vydá se radši za Radkem. ,,Pracujeme na maturitním videu, co nám Andreas točil." Andreas poupravuje video a na nás se moc nesoustředí. ,,Počkej," ukáže na mě prstem kluk, ,,ty jsi ta, co chodí na Mozartovo gympl, že jo? O tobě mi říkal Jakub, ale úplně něco jiného, než teď vidím. Zmrd jeden." takže se o mně bavíte jo? ,,Jo, chodím tam. Často probíráte holky s kterýma se bavíte?" sedne si vedle mě. ,,Ne. On jak tady byl, tak jsem se ptal kam jako zase jde a on že ti, teda tvojí třídě, točí Andreas video a řekl mi i kde. Tak mě jako zajímalo, jak vypadáš." chápavě přikývnu. ,,No nic, dáš si něco? Máme tady colu v plechovce, vodu a alkohol." zvedne se z místa vedle mě a vydá se ke stolu. ,,Pěkně hnusnou colu. Bez cukru. Tu si fakt nedávej." přidá se do konverzace Andreas. ,,Ty Andreasi, nepíčuj na naší colu jo? Ty jsi tu z nás nejméně a nejvíc si vždycky stěžuješ." vyndá si onu jednu plechovku s colou a otevře jí. ,,Takže, co si dáš?" koukne na mě. ,,Dej mi vodu." sáhne do lednice a vytáhne plastovou flašku. ,,Má to slečna mít, prosím." podá mi jí. Jen se na něj usměju a on zmizí za klukama do nějaké další místnosti. 

--

Myslela jsem si, že kluky opustím co nejdříve, ale nestalo se tak. Už nějakou dobu jsme seděli před televizí a sledovali jsme, jak hraje Radek Fortnite. Hry mě moc neberou, ale sledovat někoho jak hraje mi nevadí. ,,Jooo!" zvolá Radek už po třetí výhře. S úsměvem se podívám na telefon. ,,Budu muset jít." zvednu se z gauče. ,,Já tě hodím domu." zvedne se Jakub ze židle. ,,Vždyť jsi pil. Hele já to dojdu, to je v pohodě, ale děkuju za nabídku." vezme na sebe bundu. ,,Já jsem se neptal. A k tomu chlastu. Měl jsem jen jeden kelímek, bývá to i horší a odřídit to dokážu." podá mi mojí bundu i taškou, ze stolu si vezme věci a vydá se pryč ze studia. Obléknu se do bundy a batoh si dám na rameno. ,,Tak ahoj." rozloučím se s klukama. ,,Čau." řekne nastejno Andreas s Radkem, Nik mi zamává a já se vydám též pryč, jako před chvilkou Jakub. Jakmile vyjdu ven, uvidím Jakuba jak se opírá o černý Mercedes a čeká, až dojdu. ,,Už jsem se lekl, jak dlouho budu čekat." nastoupí si dovnitř, jakmile přijdu blíž. Posadím se na místo spolujezdce a připoutám se. Když nastartuje, začne hlasitě hrát hudba, kterou okamžitě ztlumí a vyjede z místa stání. 

,,Jak jsme se potkali včera v krámě, zalíbil ses mýmu bráchovi," podívá se na mě s pozvednutým obočím, ale během chvíle se otočí a věnuje se cestě, ,,prý by tě chtěl za kamaráda a ptal se, jestli k nám někdy přijdeš, tak jsem mu řekla, že se tě může zeptat, až tě potkáme." Jakubovi to udělalo radost. ,,Jdeš pro něj do školky?" ,,Jo, jako každý den." ,,A můžu jít s tebou? Třeba mu to udělá radost." koukne v rychlosti na mě. ,,Můžeš proč by ne. Když mu to udělá radost, tak to udělá radost i mně." opět se usměje. Netušila jsem, že by měl rád děti a vůbec ne takhle hodně. Vím, že hodně lidí v mém okolí, spíš ty, co jsem znala, děti rádi neměli a u něj jsem to též čekala a tohle mě dost mile překvapilo. Ta radost z toho, že by ho chtěl vidět můj brácha byla neuvěřitelná. Hrozně překvapující, ale taky mi to udělalo radost. Jakub vážně není ten, za kterého jsem ho měla.