Růženka//Yzomandias (dokončeno)

13.

Jakub

Sednu na místo řidiče, strčím klíče do zapalování a nastartuji. Róza si sedla na místo spolujezdce a já vyjedu od budovy. ,,Proč se se mnou nebavíš?" špitne. ,,Bavím." ,,Nebavíš." ,,Tak bavila si se s Nikem, tak asi do toho nebudu mlít, ne?" soustředím se na cestu. ,,Něco tě žere." ,,Myslíš jo? No já nevim, kdo se tady se mnou nejdřív líbá a pak se tady má k mýmu nejlepšímu kámošovi." štěknu. ,,Vážně? Děláš si ze mě srandu? Fakt neskutečný." nic víc na to neřekne. Neměl jsem ani já chuť se o tom dál bavit. Sám jsem řekl, že by spolu měli probrat věci ohledně maturity, ale nemyslel jsem to, aby se tu k sobě měli. Přesně kvůli tomu, jsem nechtěl, aby o ní Nik věděl nebo alespoň ne tak rychle. Záleží mi na ní a je mi jasný, že s Nikem a s ní by to nedopadlo dobře. 

Vypnu motor ihned, jakmile dojedeme k jejímu domu. ,,Promiň." už jsem trochu klidnější. Mlčela a koukala na mě. ,,V pohodě." řekne po chvilce a vyleze ven z auta. Na záda si hodí svůj batoh ze zadní sedaček si vezme šaty a bez rozloučení se vydá k domu. 

Opřu si čelo o volant a soustředím se na svůj dech. Tak skvělej den to byl a jak se to pohnojilo. Vytáhnu z kapsy mobil, otevřu nás společný chat a začnu psát omluvnou zprávu. Chvilku váhám nad odesláním. Nakonec text smažu, mobil vypnu, strčím ho do kapsy a odjedu od domu.

--

Sednu si na gauč i s flaškou bechera. Byl jsem zhulenej a ožralej. Říkám tomu řešení problémů a svých pocitů. Když člověk z toho všeho vystřízlivý, ty věci tady furt jsou, ale alespoň na nějakou dobu může být mimo a nemusí je řešit a to byl můj účel. Byl jsem snad nejvíc mimo než jsem snad kdy byl. Svět se se mnou točil a já byl rád, že vůbec vydržím sedět na tomhle velice pohodlným gauči. V hlavě mi naskočí myšlenka na Rózu. ,,Di do prdele." zatřesu hlavou, udělá se mi ale ihned mdlo. Stačilo, že se mi hlava točila z alkoholu a z trávy a do toho s ní zatřesu ještě já. Výborně Jakube. Šmátnu po mobilu, který ležel na stole, vjedu do naší konverzace a napíšu omluvnou zprávu jako předtím, když jsem seděl v autě před jejím domem. Na tlačítko odeslání kliknu ale omylem. ,,Kurva." zařvu na celý byt, mobil vypnu, hodím ho na stůl a napiju se z flašky. Taková troska na gauči, kdo by to kdy byl řekl, jak se mnou zamává lehčí hádka s člověkem, kterýho mám fakt rád. Nebo jí snad miluju? Vyloučeno. 

Zvednu se z gauče, div nespadnu na zem. Flašku položím na konferenční stolek a dobelhám se ožrale a zhuleně do koupelny. Postavím se před zrcadlo a umyvadlo a studenou vodou si opláchnu obličej. ,,No tak, ty čuráku jeden, prober se. Nikdy tě žádná holka takhle nevykolejila." promluvím sám k sobě. Utřu si mokrý obličej do ručníku a dojdu si opět sednout na gauč. 

Vezmu notebook z nočního stolku , otevřu nový dokument ve Wordu a začnu psát. Všechny ty slova a spojení mě napadaly samy. Prsty tančily po klávesnici a já nemusel přemýšlet nad tím, co napíšu. Napsal jsem tři písničky za dvacet minut, to je můj rekord. Hodiny ukazovaly skoro dvě ráno a mně se trochu zavíraly oči. Zaklapnu noťas, vezmu si ze stolku mobil a stále pod vlivem látek se vydám do postele. 

--

Ráno mi není vůbec nic, jako kdybych nic nepil a ani nehulil. Zvednu se z postele a vydám se do koupelny dát si rychlou sprchu. Dělám to takhle skoro vždycky. Po sprše si začnu vařit kafe a dělat smoothie. V lednici jsem nic k jídlu neměl, což znamenalo, že bych měl dojít na nákup. Než se mi dovaří voda, dojdu se obléknout do tepláků a mikiny. Zaleju si kafe a i se smoothiem se posadím na gauč. Vezmu do ruky mobil a vlezu na konverzaci s Rózou. Začnu si číst zprávu, kterou jsem jí včera napsal. Nebylo to tak špatný, jak bych mohl čekat. I teď ráno, kdy už jsem v pohodě se se vším v té zprávě ztotožňuji. Očima ihned sjedu na její odpověď: ,,V pohode, taky se omlouvam. Nemam moc rada, když za me nekdo platí, takže me to trochu nastvalo. S Nikem jsme kamaradi, Kubo, nelíbí se mi. Je vtipnej, to sice jo, ale nepritahuje me. Je mi líto, ze jsme se chytli. Jinak dekuju ti za to, ze jsi mi pomohl vybrat ty saty. Mamce se moc líbí :))." koutky úst se mi zvedly do lehkého úsměvu. ,,Vcera jsem byl zhulenej a nalitej, ale myslim to vazne, taky me to mrzí, ze jsme se chytli. Jinak, kdy zase neco podnikneme?" naťukám na klávesnici a ihned to odešlu. Mobil si strčím do kapsy, vezmu si notebook a zkouknu maily. 

Po mailech na sebe hodím bundu, do kapsy si nacpu mobil, klíče a peněženku, obuju se a vypadnu ven z bytu. Seběhnu schody a dostanu se ven. Odtud pokračuji ke svému autu, do kterého nasednu a vydám se na potřebný nákup. Když nakoupím a doma ho vybalím, vydám se, tentokrát už pěšky, do kanclu, kde měl být Tomáš. 

,,Nazdar." vlezu do místnosti. ,,Čau." kývne na mě od stolu Tom a následně se věnuje práci. Sednu si ke stolu, který je ihned vedle a začnu projíždět papíry na stole, zaujme mě hlavně jeden. ,,To jsou zastávky, který by jste s Nikem jeli." oznámí bez většího zájmu. ,,Okay." začnu si pročítat jednu zastávku za druhou. ,,Ještě tam ale nějaký chybí, to právě teď řeším." kývnu na porozumění a papír položím na místo, kde ležel i předtím.

V kapse mi v tu chvíli zavibruje mobil, vytáhnu ho z kapsy ven a podívám se na displej. Měl jsem tam zprávu od Rózy. Otevřu si naší konverzaci a zprávu si přečtu: ,,Fakt nevim kdy zase neco podnikneme, ja se musim ucit na tu maturitu. Nik rikal, ze to zvladnu, ze ucitele jsou ok u maturity, ale stejne se bojim vis co. Tak nevim nevim. Kdyztak bychom se videli az na maturaku, ktery je uz za dva tydny. Kdyz tak bych ti dala vedet :))."  chápal jsem to, je v maturitním ročníku a chce školu dodělat, ale já s ní chci taky trávit čas. Vím, že to je sobecký, měl bych spíš myslet na to, že ona potřebuje víc času na učení. Třeba bych mohl chodit k nim, hlídat jí bráchu, alespoň bychom se nějakou dobu viděli. ,,Dobre, dej nejak vedet, ale kdyby si toho mela moc, muzu klidne chodit k vam hlidat ti brachu, kdyby si chtela." zprávu odešlu, počítám s tím, že má teď hodinu a že mi neodepíše do pár sekund, mobil proto vrátím zpět do kapsy a radši se začnu věnovat Tomovi.