Růženka//Yzomandias (dokončeno)

23.

Jakub

Sledovali jsme nástup maturantů. Když vyhlásili Rózino jméno, musel jsem se usmát. Byla z těch holek nejkrásnější a to, že jsem viděl a byl s hodně holkama. Boty jí padly jako kdyby je někdo stvořil přímo pro její nohu. A o šatech ani nemluvě. Když po Róze šla ta dívka v modrých šatech, Nik se ke mně nahl a zašeptal: ,,Mám na ní číslo a Instagram. Dneska mám v plánu se s ní ožrat do úplných sraček." vyhrkne nadšeně. Já jsem spíš dával přednost tomu, abych byl při smyslech. Alespoň pro dnešek. ,,Supr, hlavně dávej pozor." poplácám ho po rameni a on přikývne. 

Sáhnu po skleničce s limonádou, kterou mi donesl předtím Nik a napiju se. Jakmile předali všechny šerpy a dárky učitelům, připili si, pak sbírali drobný do skleničky a následně se tancovalo. Róza tancovala se svým otcem. Toho chlapa jsem si furt prohlížel a nemohl jsem ho přijmout. Vadilo mi, jakej na ní je. ,,Běž za ní." drkne do mě Nik. Zakroutím hlavou. ,,Seš fakt sračka, Jakube." vyřkne proti mě. ,,Jo, jdi." pobídne mě i Andreas a Tomáš. Radek šel chcát. Povzdychnu si, sundám si sako a rozejdu se k tančícím lidem. Nechtěl jsem tam jít, jelikož nechci, aby případně měla Róza nějaký problémy. ,,Mohl bych si zatančit s vaší dcerou?" Róza se na mě podívá s úsměvem. ,,Prosím, mladý muži." pustí jí, přátelsky se na mě usměje a poplácá mě po rameni. Tohle bych od něho nejméně čekal, dost mě to překvapilo. ,,Přála jsem si, aby si se mnou tančil." ,,Takže jsme v pohodě?" ,,Jestli se dneska nic nepokazí, tak ano. Asi bych s tebou nemohla nemluvit a dělat že tě neznám, když se bavím s Andreasem a Nikem." ,,Co kdybychom pak na chvilku zmizeli?" nabídnu jí. Pozvedne obočí. ,,Třeba na záchody?" ušklíbnu se, ,,nebo ke mně do auta, tam nás nikdo nenačapá." při tom co jsem jí říkal se jí rozšířily zorničky. ,,Souhlasím. Až dotancujeme, tak jdi čekat ven, dojdu za tebou." přikývnu. 

Písnička za několik sekund skončí a já se vrátím na své místo. Róza šla za svými rodiči. Otočil jsem tím směrem hlavu. Něco oboum vysvětlovala a následně se všichni tři otočili naším směrem. Vezmu si kabát, sako nechám tam kde je. ,,Jdu ven." oznámím klukům u stolu. ,,Jdeme taky, potřebujeme si zakouřit." oznámí Tomáš a všichni se od stolu, kromě Radka začnou zvedat. ,,Já to tady pohlídám, klidně jděte." oznámí. Prodereme se lidma k východu. Když se dostaneme ven, kluci si zapálí. 

Venku postávala nedaleko nás skupinka Róziných spolužáků kluků. ,,Myslíš, že dneska mezi tebou a mezi Rózou k něčemu dojde?" ozve se jeden. Otočím se jejich směrem a svraštím obočí. ,,Nevim, ráno jsem jí sem vezl, tak třeba něco bude." uchechtne se zrzek. Jeho kamarádi jen radostně přikyvovali. Mluvili o Róze, jako kdyby to byla nějaká trofej. Ve mě začalo vařit jako když dojde voda na bod varu. Nevim, co si o sobě ten kretén myslí. Obě ruce zatnu v pěsti. ,,Jakube." osloví mě Tomáš a potáhne si s cigarety. ,,Jakube, slyšíme taky co o ní říkají, ale nedělej to. JS bude nasranej jestli se to dostane ven, což se ven dostane. Už takhle to je mezi váma dost na hraně, takže to neposer." přidá se k němu i Nik. Bylo by mi jedno, že bude JS nasranej, hlavně kdyby o ní neříkal ten týpek tyhle věci. ,,Myslíte, že už s někým spala?" zeptá se zrzek svých kamarádů. ,,Nemyslím si, je pěkná, to jo a dneska jí to fakt sluší, ale podle mě ještě nikoho neměla." lež, ten šťastlivec stál pár kroků od Vás a měl chuť vašeho kámoše zbít. ,,Dneska večer to snad fakt vyjde. Půjdu pak za ní. Přinesl jsi to?" otáže se zrzek nějakého z nich. ,,Jo tady." otočím se na ně. Chvilku je jen pozoruju a jakmile uvidím pytlík s býlím práškem uvnitř, dojde mi o co tady jde. Dojdu prot ke skupince a poklepu klukovi na záda. Byl skoro stejně vysoký jako Nik, ale to mi bylo naprosto jedno. Byl hubenej jak špejle, hubenější o hodně víc než je Nik nebo já. ,,Mohl by si přestat o mojí," zaseknu se. Co jsme byli? Kamarádi? ,,kamarádce takhle mluvit? Je to docela nechutný." vyjedu na něj trochu ostře. ,,Di do prdele. Myslíš si, že když děláš nějakej debilní rap a jsi na vrcholu, že mi můžeš říkat co můžu a co ne? Jsi potetovanej jak nějaký omalovánky, ty buzerante zkurvenej. A to samí ti tvoji kamarádi." pustí se do mě, pytlíček si strčí do kapsy kalhot a přitom mi flusne na boty . Před očima se mi zatmělo a já věděl, že týpek schytal první rány, jelikož mě ihned bolely klouby. Začal mě od něj v rychlosti někdo tahat. Slyšel jsem svoje jméno, které volali kluci a pak jsem slyšel i Rózy hlas. Až ten mě vrátil zpátky. Kluk pode mnou ležel jen se zlomeným nosem, z kterého mu tekla krev. Stál jsem nad ním a nechápal jsem jak se to v takové rychlosti stalo. Nik mě probodne vyčítavým pohledem. A lidi okolo nás se na nás divně dívají. 

Mě ale nezajímal Nikův nebo pohled ostatních lidí, ale spíš pohled Rózy. Těkala vyděšeně očima mezi mnou a mezi klukem na zemi. Věděl jsem, že jsem udělal chybu, ale teď už to nešlo vrátit a ten zmrd si to zasloužil. ,,Rózo." vyslovím její jméno. ,,Víš co, di do prdele." řekne mi přede všema, otočí se a vyběhne schody do budovy, kde zmizí mezi lidma. Nechám všechny diváky, svoje kluky i borce v krvi na zemi a vydám se za ní. Proderu se lidma a snažím jí všude najít pohledem, ale nikde nebyla.

Nakonec jsem se rozhodl, že to prostě zkusím. Záchody, místnost kde se převlékali a pak třeba najdu Báru. První zamířím na záchody. Neměl bych chodit na dámské, ale bylo mi to v tuhle chvíli fakt furt. Vrazím tam. Díky bohu tu žádná žena nebyla. ,,Rózo?" vyslovím její jméno jako před nějakou chvilkou. ,,Vypadni." ozve se z jedný kabinky. ,,Rózo." dojdu blíž. ,,Vypadni!" zakřičí. ,,Udělal jsem to proto, že o tobě mluvil hnusně. Mluvil o tom, jestli jsi už s někým spala a že tě chce dneska vohnout. A chtěl tě zdrogovat." vzlykala. Sednu si vedle kabinky, natáhnu nohy po podlaze. Je mi jedno, jestli to oblečení bude špinavý, stejně ho nechám celé vyčistit. Po chvilce se odemkne kabinka. Vstanu na nohy a vlezu dovnitř. Na záchodovém prkénku seděla Róza, řasenka se jí kvůli slzám roztekla a vlasy měla rozcuchaný. ,,Promiň mi to." kleknu si před ní a ona mi rukou projede vlasy a na konci za ně jemně zatahá. ,,Asi si to zasloužil. Nebrečím kvůli tomu," zlomil se jí hlas. Pohladím jí po ruce, aby mluvila dál, ,,kvůli tomu, že by mě mrzelo, že by dostal do huby. Jenom mě překvapilo kolik toho v tobě je a jak si se během chvíle změnil. Nejdřív jsi na mě milej a pak venku mlátíš mého spolužáka, co by o mě mohl mít zájem. Tohle se nemůže dít, chápeš? Bála jsem se tě. Nevyznám se teď v ničem." ,,Ale on o tebe zájem neměl, chtěl tě jenom zdrogovat a opíchat." vyjeknu naštvaně a rázem stojím na nohou. ,,A ty o mě snad zájem máš? Nechtěl jsi mě taky jenom opíchat?" vyjede na mě též trochu naštvaně. V jejím hlase znělo i zklamání. ,,Já-," odmlčím se, nedokážu jí to říct, ,,nevím." vyjede ze mě, ačkoliv jsem odpověď znal. Ona jenom zakroutí hlavou, rukou do mě strčí a vyjde ven z kabinky a následně i ze záchodů. Vydal jsem se zpět ke svému místu. Kluci už byli zpátky. Vezmu si svoje věci, bylo na čase zmizet. ,,Kam jdeš?" otáže se mě Nik s pozvednutým obočím, kluky to zřejmě taky zajímalo. ,,Jedu domů. Niku, když potkáš Rózu, řekni jí, že mě to mrzí. Jinak si to tady užijte." nečekám na jejich odpověď, seberu se, proderu se lidma a vydám se pryč.