,, Elisabeth Roseová?"2✔

XXXIV.

Harper
Nikdy dřív bych si nemyslel, že dívka, jako je Elis, nebyla na žádném plese ani bále. Když jsem ji viděl poprvé, hned jsem si myslel, že chodí na párty, je zamilovaná do nějakého zpěváka a při zmínce o zlomeném nehtu se rozbrečí. Předsudky si člověk vytvoří od začátku. Ať už chce či ne.
Chvíli jsme se na ni díval, s tím mikádem jí to slušelo, jenže když si toho všimla, hned jsem za sebou zaklapl dveře. Bylo mi líto, že ještě nikdy nebyla nikde na plese, ani na bále. Mafiánské plesy bývají obrovské, všichni to berou ve velkém. Nosí na sobě krásné obleky, pod nimiž však stejně skrývají zbraně.
Ale pro její vlastní bezpečí to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Zrovna jsem se vrátil zpět do přítomnosti, podešel sotva pár kroků od ošetřovny a přede mnou se objevil Paxton.
,, Všiml jsem si, že je Elis vzhůru." Ušklíbl se. Kývl jsem.
,, Jo, mluvil jsem s ní. Pořád ji ta rána trochu bolí." Chtěl jsem dát najevo, že má ještě s návštěvou počkat, ale jemu jakoby se rozsvítilo na něco jiného.
,, Pak bych se s ní mohl taky vidět, ne?" Přistoupil blíž, jakoby mi snad chtěl dokázat, že bych se s ním neměl hádat. Neměl jsem z něj strach. Kdybych chtěl, klidně bych se s ním popral a určitě bych vyhrál. Dal si ruce v kříž.
,, Měl bys počkat. Ještě je hodně unavená." Snažil jsem se alespoň nějak kličkovat.
,, Když mluvila s tebou, tak jí nebude dělat problém mluvit se mnou." Zahleděl se na mě.,, Nebo jo?"
,, Na chvíli." Řekl jsem a on se vítězně usmál. Otevřel jsem opět Elisiny dveře a pak sledoval její překvapený výraz.

Elisabeth

Prve jsem viděla Harperovy nespokojené oči, pak však do místnosti vešel někdo nový. Byl vysoký, usmíval se a černovlásek po něm střílel pohledy.

,, Elisabeth." Začal a přistoupil ještě blíž k mé posteli.,, Rád tě poznávám."

,, Děkuji...a ty jsi který? Spencer, Niall nebo Paxton?" zeptala jsem se. Byl tam ještě William, jenže ten byl prý hodně svalnatý, což mi tenhle nepřišel. Ne tak moc.

,, Já se jmenuju Paxton, jsem hlavní ze zakladatelů naší party." Představil se a sedl si vedle mě. Harper z něj nespustil oči. Nečekala jsem, že bych mohla mít nějakou návštěvu už takhle brzy.

,, Těší mě." Usmála jsem se. Trochu si mne prohlížel.

,, Sice mi říkali, že jsi hezká a chytrá, ale nemyslel jsem, že až tak moc a že máš ráda čtení." Pohledem zkoumal obaly knih, jenž ležely uprostřed stolku. Bylo jich celkem dost...Pak mi došlo: Kdo o mně říkal tyhle hezké věci?

,, Jsou to jen knihy, zas tak chytrá nejsem, jen ráda čtu." Přiznala jsem. Černovlasý kluk se k nám přiblížil.

,, Je skromná." Říkal to jemu, přičemž však koukal na mě. To on mu o mně říkal? Zahřálo mě to u srdce.

,, To je mi jasné." Přikývl Paxton a usmál se. Měl bouřkové oči, trochu jako Harper, jen v nich nebyla ta krutost, vztek a...ta jiskra.,, Je mi líto, co ti tvůj bratr provedl."

Sotva půl vteřimny od toho, co to řekl, mi naskočila husí kůže. Jak o tom mohl vědět? Hned mi však došlo, že měl na mysli můj prostřelený bok, ne to, co se stalo po mém pokusu o útěk. Přikývla jsem, ale černovláska jsem neoklamala. Došlo mu, že se se mnou něco dělo během pobytu u Marka a Benjamina Regnatea...snažila jsem se to zamaskovat úsměvem, jenže už to nešlo. Tušil, že se něco dělo...

,, Myslím, že dnes už by si měla Elis odpočinout." Naznačil Harper a chytl ho za rameno.,, Potřebuje se prospat."

,, Jasně, odpočiň si." Mrkl na mě a vstal. Urovnal si pomuchlané tričko ze sedu a pak už jen následoval Harpera, se kterým jsem na vteřinu navázala oční kontakt. Usmál se, hned jak se na něj však Paxton otočil, nasadil vážný výraz. Jen jsem trochu zavrtěla hlavou a dívala se za nimi, dokud se dveře od ošetřovny nezavřely a já zůstala opět sama. Ale teď mi to ani nevadilo. Doopravdy jsem byla docela unavená. Překulila jsem se na druhý bok, zavřela oči a konečně usnula.

________

Dylon

Vycházel jsem z louky, přes les, s rukama plného kvítí. Na louce bylo plno vlčího máku, kopretin s velkými hlavičkami, bouřek a dalších různých květin. Měl jsem v ruce dvě kytice. Jednu pro El a druhou pro Grace. El jsem chtěl prostě jen udělat radost, přeci jsme spolu teď chodili, ale Grace jsem se tím chtěl omluvit. Neměl jsem v úmyslu ji nějak ranit či znehodnotit její věk, prostě jsem jen vždycky myslel na to, jak jsem ji bránil před mámou. Nadechl jsem se a přede mnou se objevila Minhova vila.

Prve jsem zašel ke Grace a doufal, že tam nikdo nebude. Měl jsem štěstí, protože se ještě nevrátila a Sasha si asi taky zašla někam na procházku nebo do knihovny, přečíst si nějakou knihu v klidu. V každém pokoji byla vždy jedna váza. Sic prázdná, ale byla tam, tudíž jsem toho hodlal využít. Naplnil jsem ji vodou a kytici vložil dovnitř. Přišla mi moc hezká. Ještě jsem ji urovnal, aby někde nečouhala a vyšel jsem ven.

Teď byla na řadě El. Prošel jsem to uličkou dozadu a pak sešel schody dolů do přízemí. Pak už byly bílé dveře nedaleko. Když jsem se před nimi ocitl, opatrně jsem stiskl kliku a zjistil jsem, že zrzka usnula. Byl jsem rád, potřebovala se prospat a až se vzbudí, alespoň jí hned padne zrak na kytici. V tomto pokoji nebyla žádná váza, tudíž jsem trochu zaimprovizoval a vložil kytici do skleničky, která stála na druhém stolku. Dolil jsem dovnitř vodu a položil ji i se sklenicí na stolek.

Usmál jsem se. Zrzce spadalo mikádo do obličeje. Jemně jsem je odhrnul za ucho. Neodolal jsem a co nejopatrněji a tiše jsem ji políbil do vlasů. Usmála se ze spánku a na mé hrudi vzplanul oheň. Ale ten příjemný, ne ten, jenž vzplane při žárlivosti. Tenhle byl ten hřejivý, příjemný a nepálil.

Zavřel jsem za sebou dveře a s dobrým pocitem a úsměvem na tváři, jsem odešel.