,, Elisabeth Roseová?"2✔

III.

Elisabeth
,, Takže...vzhledem k tomu, že jste sem vtrhli, zaměstnali jste naše dotkory a asi zaměstnáte," pohlédl na Dylona a jeho klouby.,, bylo by fér se představit a vysvětlit situaci."
Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Dylona tím pohledem: kdo to řekne? Nakonec jsme jim to převyprávěli...ikdyž trochu jinak.
,, Takže kdyż zajali jednu z naší party, museli jsme jí jít pomoct. Ale Less..." Brunet utichl a Aurora pochopila.
,, To je mi líto, Mark je prostě svině. Měl by zdechnout." Celá se napnula a Caleb souhlasně přikyvoval.
,, A jak se jmenuješ, zrzko?" Optal se mne s jistým zájmem.
,, Elisabeth..." Přiznala jsem se a trochu opomenula příjmení. Calebovi to ale asi nevadilo.
,, Těší mě...tak ještě jednou, tamto setkání stálo za houby. Jsem Caleb." Sestra na něj zírala a já se nuceně usmála.
,, A já Aurora. Je nám devatenáct." Podala mi ruku a já jí stiskla tou mou, trochu zmrzačenou.,, Musíte mít hlad." Konstatovala a zvedla se ze židle.,, Tak pojďte, nenecháme vás umřít hladem.
,, Díky, Ar." Poděkoval Dylon. Evidentně se znali už z minulosti. A já měla pocit, že spolu neměli jen přátelský vztah. Z přemýšlení mě dostal Caleb.
,, Jdeš zrzko?" Protočila jsem očima.
,, Myslela jsem, že když víš mé jméno, tak mi jím taky budeš říkat." Takhle už mi někdo říkal, když nechtěl použít mé jméno. Protože se mu hnusilo...
Caleb si s úsměvem odrfkl.
,, Dobře, už jdu brunetko." Prošla jsem okolo něj a snažila se znít, jakoby mi byl fuk. Zatím mi to vycházelo.
Přišla jsem do dalšího pokoje. Byl docela prostorný, s jednou stranou bílou a druhou tmavě zelenou, evidentně Aurořina oblíbená barva. Možná pro ni má citovou hodnotu, nějaký skrytý význam, pomyslela jsem si. Aurora seděla vepředu a Caleb vedle ní, tudíž seděli oba dva v čele stolu. Já se posadila naproti Dylonovi, abych na něj viděla, kdyby se cokoli stalo. Nemám ráda, když někdo, koho mám ráda, sedí vedle mě a já na něj tudíž hůř vidím. Jo, je to divné, ale mně to dává smysl.
Zanedlouho se na stůl neslo jídlo. Pečené maso, batáty, zelenina, přílohy, víno, pečivo, kaviár, losos, snad vše, co jsem si představovala pod pojmem zazobanec v jídle. Nádherně to vonělo a vmžiku mi došlo, že na víno nejsem dost stará a ani ho pít nechci. Kolikátého vůbec bylo? Jak dlouho jsem byla unesena? Co můj byt? Mé věci...
Snažila jsem se na to nemyslet. Na vysokou, byt, práci...
,, Zrzko, dej si víno." Nejen, že mi bylo pouze sedmnáct, ale zároveň se mi alkohol hnusil. Když jsem si vzpomněla na to, co udělalo pití s Harperem, žaludek se mi třikrát přehodil dopředu a po zádech mi přejela husí kůže. Když mi Caleb podával sklenku, odmítla jsem se slovy, že nejsem plnoletá, abych mu nemusela vysvětlovat pravý důvod.
,, To my taky ne," zasmál se.,, Tady to nikdo neřeší."
,, Nepiju. A to nejen kvůli rokům, jenž pití náleží ale i kvůli následkům alkoholických nápojů. Lidi pak dělají hnusný věci." Odsekla jsem jen a Dylon se na mne udiveně díval. Sklopila jsem zrak ke svému talíři.,, Um...takže ne...díky."
,, Co Harper? Změnil se od doby našeho posledního shledání?" Optal se po minutce trapného ticha Caleb, aby změnil téma. Nezněl háklivě nebo uraženě, že jsem na něj zasyčela kvůli prkotině, spíš, jakoby to akceptoval.
,, Jak to myslíš?" Dylon si strčil vidličku s masem do úst a pokukoval z Aurory na bruneta.
,, Jestli je furt stejnej...děvkař." Když to Caleb vyslovil, díval se na mě. Jakoby mi chtěl říct, ať se od něj držím dál nebo co. Odvrátila jsem se od něj.
,, Ne." Odsekl jen a dál jedl. Byl to jeho přítel. Věděla jsem, že ho často štve, ale to na tom nic neměnilo.,, Změnil se."
,, To je skvělé slyšet." Opáčil brunet a napil se ze sklenky. Adrian odpočíval, proto tu s námi nebyl. Nechtěli jsme jej budit. Když by cokoli potřeboval, přišel by.
,, A co ty, Dylone? Změnil ses?" Zeptala se najednou Aurora a prohrábla si své dlouhé, rozpuštěné zelené vlasy.
,, Já jsem pořád stejnej...,"zamyslel se a pak se napil vína.,, pořád."
Zajímalo by mne, co se stalo, když se viděli naposledy. Co se změnilo. Co způsobilo odtažitost jeho i jí.
,, A co ty, Elis?" Zvedla jsem zrak od talíře do jejích šedých očí.,, Pověz nám o sobě něco. Jen tu sedíš a mlčíš." Nebyl to naštvaný tón, ale ani usměvavý tón v jej hlase. Nedokázala jsem rozpoznat emoci, na níž dávala důraz. Připomínala mi vodníka a to nejen zelenými vlasy, ale i chováním. Tajemná, člověk neví, jestli je s vámi nebo proti, z jejího chování to jde těžko rozpoznat...Less byla podobná...ale přeci jen jiná.
,, Co bys chtěla vědět?" Tiše jsem se zeptala a nahrábla kaši na vidličku. V mé sklenici byla nějaká tekutina, určitě ne alkohol, spíš nějaká limonáda? Vzala jsem skleničku a pila.
,, Kdy ses přidala k Harperově partě?" Mluvila klidně. Vidličkou šťourala maso, ke kterému smiřoval její zrak.,, Co už jsi podnikla? Hmm...máš poměr s Dylonem?" Málem jsem vyprskla tekutinu na již zmíněného kluka naproti mně.
,, Auroro." Napomenul ji Dylon a očima těkal mezi mnou a jí.
,, Ne. Rozhodně s ním nespím. Nespím s nikým z party. Nevím, proč ses na to ptala. Jestli máš pocit, že jsem typ člověka, který by ti o tom- ať už bych to dělala nebo ne- povídal, tak promiň, ale asi tě zklamu." Dopila jsem, odložila talíř a snažila se nevnímat pohledy Caleba a Dylona. Aurora s ním určitě něco měla. A co? Mně je to jedno. Zvedla jsem se.,, Kde budu mít pokoj, prosím?"
,, Dovedu tě tam." Navrhl Caleb a zvedl se. Na talíři mu zbyly kosti z masa a z poloviny prázdná sklenka vína. Aurora měla pohled na stříbrné lžíci, jenž dnes nepoužila a Dylon by asi také rád odešel. Byli to sice přátelé Harpera, nebo možná jen spojenci, ale já neměla pocit bezpečí. Snad ne kvůli hloupým otázkám, ale celkově jsem měla dojem, že jsme v bezpečí moc rychle a je to moc jednoduché. Že něco...nehraje.
Brunet mne doprovázel uličkami a patry, které jsme procházeli. Cítila jsem se divně. Unaveně a divně. Trochu vytočeně, kvůli takové blbosti, zklamaná, kvůli zkažené večeři a unavená po tomhle dlouhém dni. Můj pokoj se nacházel ve východním křídle vily. Sice nebyla obří, ale stejně měla východní i západní křídlo.
,, Kde bude mít pokoj Dylon a Harper?" Zeptala jsem se, protože jsem nechtěla být na druhé straně vily než byli ostatní.
,, O dva pokoje dál je Adrian, napravo od tebe je volno a mezi Adrianem a tebou bude Dylon." Harper s Grace budou pochopitelně na ošetřovně.
,, Dobře, děkuji." Stroze jsem poděkovala. Možná byla Aurora jen rejpavý a zvědavý typ, ale stejně jsem se necítila útulně. Jediné, co mne uklidňovalo, byli vedlejší pokoje a jejich majitelé. Dylon a Adrian.
Pokoj byl vybarven do světle hnědé a bílé, uprostřed byl stůl, nalevo postel a napravo tmavě béžová vytrína a skříň. Měla jsem balkon s výhledem na zelený les. Na podlaze byl tmavě hnědý koberec. Na stole lampa, manželská postel a závěsy hnědé s nádechem rudé. Takové "mafiánské" bydlení. Otočila jsem se na Caleba, jenž mě pozoroval, jak si prohlížím pokoj, co jsem dostala.
,, Snad...se ti líbí." Šel ke mně blíž a ukázal mi, že za obrazy na zdech jsou zbraně a když zatáhnu za výstupek ve vytríně tak se mi naskytne pohled na nástěnku s pistolemi, kulomety a dokonce i zbraněmi, které jsem v životě neviděla.
,, Zítra ti ukážu, jak se co používá. Máme svého vlastního tvůrce zbraní. Jsou originální a jejich funkce není jen někoho zastřelit. Některé umí zparalyzovat, dokáží vytvořit ve své jádru i elektrický výboj. Tyhlety," ukázal na široké avšak krátké pistolky.,, střílí pěnové destičky, které se roztáhnou a znehybní tě tekutinou, která nejen lepí a rychle tvrdne, ale neuvěřitelně páchne a ihned se promění v silnou pěnu."
Když jsem jej poslouchala a sledovala zbraně, které mi ukazoval, myslela jsem na to, jestli takové zbraně má i Harper. Ne u sebe, ale ve své budově.
,, Elis?" Ozval se Caleb a já sebou cukla.
,, Huh?" Podívala jsem se na něj.
,, Jo, jasně, jsi unavená, proč mi to nedošlo." Plácl se do čela.,, Byl jsem...rád, že to mohu někomu říkat. Někomu, koho by to...možná zajímalo a taky by neremcal, že to zná."
,, Calebe, jsem jen unavená." Přiznala jsem a sedla si na postel.
,, Jo, však já vím. Zítra ti to povím." Přikývla jsem.,, Jo a...Aurora je-"
,, V pořádku, jasný? Je to ok, nemusíš mi nic vysvětlovat. Prostě se zeptala." Zarazila jsem ho a promnula si obličej.
,, Koupelna je od tebe napravo, to je ten volný pokoj. Uvidíme se zejtra." Caleb se zdál být "přijatelný", ale stejně jsem si řekla, že si budu dávat pozor. Ať už na něj nebo na jeho dvojče vodníka Auroru. Dovolila jsem si otevřít skříň a nakouknout dovnitř. Aurora tam nejspíš dala nějaké to její oblečení, jak mi už říkala. Protože Caleb už odešel, začala jsem se převlékat. Jedny kalhoty, co mi vodník ukazoval, byly vytahané, tudíž jsem je mohla použít na spaní. Když jsem si převlékala top, někdo otevřel dveře.
,, Aaagh!!" Zakřičela jsem. Top už byl sice na těle, ale ne moc pořádně, takže mi bylo vidět břicho. A navíc jsem se lekla.
,, Ježíši!" Hlas nepatřil nikomu jinému než Dylonovi. Prudce se otočil dřív než snad něco viděl. Rychle jsem si topík nasunula na tělo pořádně a sedla si na postel.
,, Ty snad neumíš klepat?!" Vyjekla jsem a vzápětí jsem se začala trochu usmívat. Pak už jsem se rozesmála. Jemu to asi nepřišlo tak vtipné.
,, Ty se směješ?" Nechápavě mě sledoval a pak se taky trochu uchechtl.
,, Ach bože můj, co se mi dneska přihodí, pověz." Usmívala jsem se a pak si lehla na postel.,, Co jsi vůbec potřeboval, že jsi ani neklepal?"
Dylon se zarazil a pak mávnul rukou.
,, Už asi nic, um, já..." Povytáhla jsem obočí a zvedla se z postele.
,, Děje se něco?" Zeptala jsem se a rozpustila si vlasy. Top měl lehký výstřih což mě nevýslovně štvalo, ale nedalo se s tím moc dělat, snad jen to, že jsem si jej zakryla vlasy stačilo.
,, Ne." Nadechl se.,, Já jen...hele to u stolu mě mrzí, bylo to nepříjemně pro nás oba." Omluvil se za vodníka a já přikývla.
,, Byli jste spolu, že? Proto se ptala." Vypadalo to, že jsem se trefila do černého. Přikývl a oddechl si.
,, Jo, ale je to složitější. Nebylo to takové to jako u Harpera a Mayi. Že jsme se spolu vyspali, pár let jsme spolu spali a pak mě to přestalo bavit...ne." Sedl si vedle mne na postel.
,, Jestli mi to nechceš říkat, tak nemusíš. Přátelé si sice říkají většinu věcí, ale ten zbytek z té většiny si může člověk nechat pro sebe. Řekls to už někomu?"
,, No Harperovi, ale v té době mě nechápal. V té době byl tím Harperem, kterého jsi potkala na začátku. Byl...arogantním volem, který každým dnem spal s jinou a měnil je snad častěji než já ponožky nebo holky drby." Povzdechl si.
,, No...Harper není moc typ, kterému by ses měl svěřovat, co?" Dylon jen mlčel. Pohladila jsem ho po rameni. Je to jediný člověk, který se ke mně nikdy nezachoval jako ke škůdci. Vždycky byl vtipný a nepohrdal mnou. Nechtěla jsem tomu tak říkat, protože mne unesl společně s klukem na ošetřovně...ale asi se stal mým přítelem.
,, Jestli o tom nechceš mluvit, tak nemluv. Jestli chceš, můžeš. A jestli nevíš, stačí, když budeme oba chvíli mlčet a..." Nebyla jsem zvyklá to dělat. Vlastně jsem to nedělala skoro vůbec. Prostě jsem ho objala sama od sebe.
,, A budem se objímat jak nějaký medvědi." Zasmál se a svýma velkýma svalnatýma rukama mně sevřel v náručí. Položil si bradu na mou hlavu a měla jsem dokonce dojem, že mi něco malého a mokrého vpadlo do vlasů, ale dělala jsem, jakobych to nezaregistrovala. Usmívala jsem se do jeho hrudu. Byla jsem unešená mafií, dál od svého bytu, bez práce a v jednom kuse v nebezpečí. Ale zároveň jsem odkrývala tajemství svého života a to, co jsem dělala právě teď...k tomu jsem se neodhodlala již hodně dlouho. Zahihňala jsem se. Jo, já. Asi mám Stockholmský syndrom. Pomyslela jsem si a zasmála se.

Ano, je to možné, vydala jsem kapitolu a to dokonce teprve den po vydání té předchozí lol.

Opět mám otázky do komentářů, tak prosím pište, co si myslíte✍.

Přijde vám, že se v Harperovi i Elis cosi mění k lepšímu👀?
Co jsou zač ta dvojčata👥?
Proč se chová Aurora tak podivně😑? Probudí se Grace nebo podle vás nemá naději😴?
Jaký máte pocit z Caleba🙊?
A co Dylon, začíná se něco měnit🙀?
Cokoli pište do komentů💬 a klidně dejte hvězdičku⭐! Moc mi uděláte radost!
Vaše
Kačenka💫👋