,, Elisabeth Roseová?"2✔

I.

Harper
,, Ne! Ne! Lesso!" Řvala Elis a prala se s Dylonem. Chtěla ji zachránit.
,, Musíme jí pomoct!" Křikl jsem, ale věděl jsem, že to nelze. Chtěl jsem vyskočit a bezhlavě za ní běžet, jenže Adrian se rychle rozjel a já byl nucen sledovat, jak někoho, koho miluju, zmlátili a uvěznili. V hrdle jsem měl knedlík a úzkost, jenž jsem pocítil se nedala popsat slovy. Jakoby mne sžírala nějaká choroba. Jakoby mně na hrudi žhnul oheň. Nemohl jsem křičet, ani hlásky jsem nedokázal vydat. Zato Elis začaly pomalu téct slzy. Odvrátila se odemne, abych neviděl její slabou stránku. Dylonův výraz napovídal, že by udělal totéž co já nebo zrzka. Grace byla bílá jako stěna a se zavřenýma očima vypadala jako skleněná panenka. Elisabeth po chvilce znaveně ulehla, ale bylo vidět, že ví, že oddech nepřipadá v úvahu.
V zádech jsme však měli Markovi spojence. Dvě auta. Sáhl jsem po pistoli, zatímco Dylon byl již připravený. Pro jistotu jsem si vzal i Graceinu zbraň. Byly v ní náboje, ne spousta, ale mohlo se to hodit, poněvadž Grace omdlela, nevystřílela to všechno.
Náhle jsme uslyšeli výstřely a auta se pomalu blížila k tomu našemu. Až teď jsem si všiml rány na Adrianově hlavě. Otočil jsem se a párkrát střelil pistolí směrem, odkud jela auta. Slyšel jsem křachnutí, jenže auta jela dál. Nic je nezastavilo. Dylon i já jsme stříleli a Adrian je na chvíli setřásl. Jenže to určitě nebylo na dlouho. Vždycky si našli nějakou jinou cestu, díky níž by nás mohli dostat. Chtěl jsem se podívat z okna, jenže když jsem natočil hlavu, jakoby mi někdo prostřelil rameno. Sykl jsem bolestí a Elis popadla druhou pistoli a namířila na auto, jenž jelo v pravo. Za volantem seděla postava, celá v černém. Byla to ženská a těkala očima mezi mnou a ní.
,, Dejte nám ji a my vás necháme být!" Křikla k nám a jela blíž a blíž. Byla to bouda. Ikdybysme jim vydali Elis, stejně by se nás dál pokoušeli zabít. Jsme jen škůdci, které je nutné zneškodnit.
Elisabeth střelila směrem k volantu a trefilo do toho druhého.
,, Nehloupni děvče. Vždyť tě unesli! Tamto je tvůj domov! Tvoje rodina! Tam patříš!" Křikla na ni, jenže ona se uchechtla.
,, Nejsem naivní! Kdybych byla tak důležitá, kdybych byla jeho "rodina" tak mne hledá hned, jak zmizím! Ale on se o to pokusil až dnes! A to tím nejhorším způsobem."
,, Přece bys nevěřila někomu, jako jsou tihleti! Pojď s námi! Vždyť on tě unesl a je nám jasné, že tě bil! S námi to zažívat nebudeš!" Elisabeth sebou cukla.
,, Neposlouchej ji, Elis. Víš, že to není pravda." Řekl jemně Dylon směrem k ní. Zrzka měla na obličeji špínu a světlá místa od slz.
,, Když půjdu s vámi, odvezdáte jim Lessu!" Zařvala směrem k nim a já vytřeštil oči.
,, Cože?! Elisabeth, zbláznila ses?" Vyjekl Dylon.
,, Když ji to zachrání, pak klidně půjdu!" Řekla rozhodně, ale já jí vzal pistoli.
,, Nepřipadá v úvahu!" Namířil jsem.,, Prostě zdechněte vy zmrdi!" Pak jsem začal střílet na řidiče a když se mi povedlo ji postřelit a přitom i ostatní, auto nabralo smyk a sjelo do hlubin lesa. Jedno auto máme z krku...teď to druhé. V rameni mi tepalo a oblečení bylo pokryté krví.
,, Elisabeth, s Markovými spojenci nikdy nesmíš dělat nabídky, jako byla tahle. Nezapomínají. Kdykoli na tebe mohou vytáhnout cokoli." Řekl jsem jejím směrem. Jenže ona to viděla asi jinak.
,, Hele," zhluboka se nadechla.,, Kdybys mne prostě odevzdal Markovi a ten by ti dal zpátky Less...bylo by to..."
,, Chápeš, že tady jde o to, že bysme tě mu dali a Less by podřízli? Nás by pak sledovali a nakonec všechny zabili!" Elis se mračila a snažila se přemýšlet.
,, Stejně bys..." Pak se zarazila.
,, Co? Co bych?" Otočil jsem se na ni. Zase se odvrátila a opřela se o auto.
,, Ale nic. Bylo to ubohé. Já vím." Nechtěla se ke mně ani podívat, aniž bych však věděl, proč. Jenže nebyl čas věnovat se jí, k nám se blížilo další černé auto. Zhluboka jsem se nadechl.
,, Ještě je tu kulomet." Oznámil nám Adrian.,, Je těžký, proto jsme si jej nevzali s sebou. Ale teď se bude hodit." Ihned jsem chtěl zašmátrat vzadu po kulometu, když v tom jej zrzka držela v ruce. Oči plály zlostí a úzkostí. Podala mi ho a vzala si Graceinu zbraň.
,, Díky." Utrousil jsem směrem k ní poděkování. Druhé auto bylo těsně za námi a náhle se celé auto otřáslo. Zchytali jsme ránu. Otočil jsem se a hleděl tváří v tvář několika mužím a jedné ženě. Namířil jsem na auto a ignoroval střely okolo mne.
,, Kryjte mě! Budou se mě snažit zastřelit." Dylon přikývl a střílel. Já namířil kulometem na auto a začal jsem agresivně střílet. Jenže Dylonovi v zápětí došly náboje. Sakra...to zvládnu. Musím. Pak jsem zjistil, že v autě jsou jen dva nezasažení, auto zrychlilo. Nedokázal jsem se dostat na ty vzadu, dokud se tedy nepřesunuli dopředu.
,, Sbohem!" Zařval jsem a odstřelil je. Auto nikdo neřídil a tak postupně sjíždělo z cesty a nabouralo. Úleva, jež jsem pocítil mi s sebou zároveň dostavila i únavu, která mne dostala na sedadlo.
,, Dokázali jsme to." Řekl Adrian. Dylon si oddechl ale já si uvědomoval, že tohle není konec. Ale prozatím jsme utekli z Markova sídla a teď prcháme do úkrytu. Elisabeth se naštvaně dívala na Adriana.
,, Proč? Proč jste se tam nevrátil? Mohla tu být s náma..." Zasáhlo ji to. Měl jsem dokonce pocit, že se trochu sblížili, aniž by si to tedy jedna či druhá uvědomovala.
,, Nemohl jsem tam vjet. Všechny by nás zastřelili. Ty, co jsme postřelili do břicha nebo krku jsou jen zranění. Mají zbraně a ochranné vesty, přibývají. Neměli bysme šanci." Elis se zamračila.
,, Odvážný člověk neutíká bez ostatních, ani když jde o jeho bezpečí. Nenechá druhého ve štychu. Jste zbabělec." Adrianův výraz se na vteřinu nepatrně změnil, ale hned jej zase vrátil na ten důležitý a vážný.
,, Elis, tohle neříkej." Napomenul ji Dylon, ale ona se zklamaně odvrátila. Dnes se toho událo tolik...ale zrzka toho prožila úplně nejvíc.

Ahojky, dneska tu máme druhý díl knihy ,, Elisabeth Roseová?". Doufám, že se vám první kapča líbila a že se druhý díl ujme stejně, jako ten první. Budu ráda za každou hvězdičku i koment!
Vaše
Kačenka