,, Elisabeth Roseová?"2✔

XIV.

Elisabeth
Chtěla jsem si to tričko sundat, ale stále jsem byla na pochybách. Ještě jsem se takhle nesvlékala...představila jsem si ale holky, které jsem vídala po cestě do školy. Nosily cropy a krátké kraťasy. Na koupalištích měli všichni plavky. Nadechla jsem se a rychle ze sebe sundala tričko.
,, Já to věděla, že nakonec polevíš." Řekla Grace a já se prudce otočila na kluky. Dylon byl s Aurorou a jediný, kdo se na mě koukal byl Harper s Calebem.

Harper
Nemohl jsem si pomoct. Otočil jsem se a uviděl Elis jen ve spodním prádle. Byla úplně rudá. Bylo mi jasné, že se nikdy takhle neukazovala před ostatními. Zíral jsem jak idiot asi dalších pět vteřin než jsem si to uvědomil. Nadechl jsem se.
,, Eeh.." Prošla okolo mě a skočila do jezera. Co to se mnou bylo?! Viděl jsem už tolik holek a to na sobě neměly vůbec nic a nikdy mě to takhle nerozhodilo. Zavrtěl jsem hlavou. Šel jsem ke spadlému kmenu, na kterém jsem měl tričko a kalhoty. Vytáhl jsem z kalhot další spodní prádlo. Věděl jsem, že mě budou chtít přesvědčit, abych šel do vody. Uchechtl jsem se. Zašel jsem dál od nich a rychle se převlékl. Najednou mi na mysl přišla Less... Když jsme spolu spali. Bylo to tak dlouho, co jsem ji neviděl. Tak dlouho, co jsem s ní nemluvil, nespal, co jsem s ní nejezdil na motorkách...když jsem s ní vykrádal sídla a nechal je pak v plamenech vybouchnout.
Na hrudi se mi to trochu stáhlo. Chyběly mi její krásné oči, blond vlasy a jízlivé sakrastické vtipy. Povzdychl jsem si a oblékl se. Elisabeth si všimla, že odcházím.
,, Ty už jdeš?" Zeptala se zklamaně.
,, Jo." Řekl jsem stroze a ignoroval její "plavky".
,, Stalo se něco?" Šel jsem dál.,, Harpere?" Zavrtěl jsem hlavou.,, Harpere!"
,, Co? Co je?! Nemůžu jít už pryč? Jsme jak malý děti, hrajeme si ve vodě, zatímco Lessa se snaží vydržet co může, aby přežila." Vyjekl jsem, ale stejně to slyšela jen Elis. Chtěl jsem se hádat, vyvolat hádku. Chtěl jsem to ze sebe dostat.
,, Harpere, nemůžeme za to, že se s tím každý vyrovnává po svém. Nechceme se zdevastovat trénováním až do vyčerpání, abysme byli nejlepší." Krev se ve mě vařila. Bylo to jiné než když jsem se s ním hádal tehdy poprvé. Do očí jakoby se mi cosi hrnulo.
,, Nebudeme dost dobří, pokud se na to vybodneme po pár týdnech cvičení!" Chtěl jsem být hnusnej, někomu něco říct a tím si ulevit. Jenže to nepomáhalo. Docházelo mi, jak hrubý a bezohledný jsem byl. Nechyběla mi Lessa jako přítelkyně, ale jako kamarádka... Chyběla mi touha a láska. Nejraději bych se probodl.
,, Harpere, dostaň to ze sebe, ale ne tímhle." Řekla a do očí se jí hnaly slzy.,, Vím, že je toho na tebe hodně, ale takhle se to řešit nesmí!" Cukal jí ret.
,, Nevíš, co prožívám! Nevíš vůbec o ničem! Myslíš si, jak mi rozumíš, ale ty sama nemáš nikoho, na kom by ti záleželo! Tvoje máma je mrtvá!" Hned jak jsem to vypustil z úst jsem to chtěl vzít zpátky.,, Já to tak nemyslel. Já-"

Elisabeth
Zasáhlo mě to jako šíp.
,, Já to tak nemyslel. Já-" Odstrčila jsem ho. Vzpomínka na moji mámu mi nahnala slzy do očí.
,, Jsi spokojenej?! Ulevilo se ti?! Doufám, že jo, když si kvůli tomu vytáhnul to, co mi vždycky chybělo!" Chtěla jsem křičet, ale nedostala jsem ze sebe ani vzdech. Jediný, kdo mě kdy doopravdy miloval, byla má matka a ta byla mrtvá. Mark mě odstrčil a až po několika letech se mne snažil najít. Benjamin byl na straně otce a dokázal se chovat stejně chladně, jako Harper.
,, El." Začal ale já ho neposlouchala.,, Elis! Notak, promiň, nechtěl jsem-"
Horké slzy mi padaly po tvářích. Bolelo to. Otřela jsem si je.
,, Má jediná rodina jste byli vy. Ty, Dylon, Grace... Adrian. Ale pokud jsi mi chtěl říct, že pro vás nikdy rodina nebudu, chtěl jsi, abych se cítila stejně špatně jako ty, tak ti děkuju za upřímnost! Doufám, že jsi se svým výkonem spokojenej!" To už jsem zavřískla a běžela k vile Caleba a Aurory.
,, El..." Jeho hlas se zlomil a já se zastavila.,, Promiň..."
Povzdychla jsem si. Byli jsme od sebe tak metr a půl. Cítila jsem, jak mi hořely tváře. Otočila jsem se.
,, Když máš problémy, nevybíjí se to na ostatních, ale snažíš se je řešit." Řekla jsem a šla trochu blíž.
,, Byla to pitomost. Vím, že ti na nás záleží a já si přitom hraju na jediného na světě, který kdy někoho ztratil." Musela jsem vykulit oči, protože Harperovi začaly téct slzy.,, Neumím se s tím vyrovnat, navíc prožívám něco, co jsem doufal, že se nestane."
,, Harpere..." Utřela jsem si oči a šla k němu.,, Neměla jsem tě nutit jít k tomu jezeru." Byla jsem blízko něj. Naštvaně si utřel slzy, nechtěl, abych ho viděla, ale já ho chytla za ruku.,, A tohle nedělej. Není slabost ukázat, že nejsi monstrum bez citů. Slabost je tvrdit, že ti nic není, že jsi v pořádku. " Smutně jsem se zasmála.
Harper se na mě podíval a už měl zase suché oči. Nechápala jsem, jak to dokázal, mě trvalo vždycky aspoň pět minut, než mi vyprchala vlhkost očí. Najednou jsme byli tak blízko sebe, jako nikdy předtím. Zadíval se na mě. Přistoupil ještě blíž a mně se zrychlil tep a srdce bušilo jako o závod. Chytl mou tvář, ještě mokrou od slz a smutně se usmál. Nikdy jsem ho neviděla tak smutného, jako doopravdy smutného, jako v tuhle chvíli. Nahnul se ke mně a políbil mě. Naše rty se spojily a já pocítila tu chuť. Jeho rty byly hebké a měkké. Voněly po mentolu, ale z části i cigaretami. Náhle mi to nevadilo. Na hrudi mě to zahřálo, což jsem vůbec nechápala. Druhou rukou mě chytl za pas a já okamžitě dala tu svou na jeho záda. Mé tělo se automaticky natisklo na to jeho. Cítila jsem jeho rychlý dech a uslyšela, jak mu tlouklo srdce. Mlasklo to a já si uvědomila, co to děláme. Jenže Harper byl rychlejší a stihl se odpojit dřív, než já. Vypadal zmateně. A já asi taky. Nevěděla jsem, co jsem cítila.
Domyslela jsem si, proč to bylo. On byl vypjatý tím, že neměl Lessu u sebe a mě bolelo to, co mi řekl. Oba jsme asi chtěli jen pocit toho, že nejsme sami. Jenže takhle se to rozhodně projevovat nemělo.
Poodstoupil odemne. Asi mu postupně docházel, co udělal. Zprudka jsem se nadechla. Udělala jsem od něj pár kroků dozadu.
,, Ne..." Nechtěla jsem být milenka...věděla jsem, že to bylo jen protože jsme se dostali do emočního výkyvu, ale stejně jsem se cítila hrozně. Rychle jsem se otočila a nenapadlo mě nic jiného, než běžet k sídlu.. Měla jsem hlavu plnou věcí, na kterých jsem neznala odpověď. Cítila jsem se hrozně. Ale nejhorší bylo to... Že se mi to asi z části líbilo...

Ahojky, tady Kačka, doufám, že se vám takhle odlišná kapitola líbila. Jsem ráda za všechny vaše hvězdičky a komentáře. Pokud je nezapomenete dát i tady, byla bych za to moc ráda.
Uvidíme se u další kapitoly.
Vaše
Kačenka :p