,, Elisabeth Roseová?"2✔

XXXIII.

Dylon
,, Kam jedete?" Zeptal jsem se jich.
,, Někam se projet." Řekl stroze Grace s Less za zády. Přikývl jsem. Asi byla pořád ještě naštvaná.
,, Tak opatrně." Řekl jsem už jen, ale ona mávla rukou na souhlas a vyběhla ven.
Lessa kývla hlavou směrem ke mně, že na ni dohlídne. Zamířil jsem ven, že se projdu.
Bavil jsem se s Less o Grace. Blondýnce se nelíbilo, že chci, aby na ni ostatní dávali pozor. Nechtěla být ta, která ji považuje za dítě. Ale to já přece nedělal.
Vzpomněl jsem si na matku. Hned mě polil nepříjemný pocit.
,, Potřebuješ pomoc! Tohle není normální!" Křičela máma a svírala Grace, která křivila obličej. Nevěděl jsem však, zda-li vztekem nebo smutkem.
,, Jdi odemě!" Zaječela na ni zpět sestra a odstrčila ji.,, Já chtěla jen mámu...mámu, která mě doopravdy miluje! Ne matku, jako jsi ty!" Sledoval jsem ji, těkal očima mezi ní a matkou.
,, Myslíš, že jsem chtěla dceru, jako jsi ty?! Původně jsem tě nechtěla vůbec!"
,, Mami!" Vmísil jsem se do toho. Obě dvě prudce oddechovaly. Byly naštvané. Tohle přehnala. Matka ji jen odstrčila na stranu a odešla. Zůstal jsem tam sám. S Grace. Otec byl někde na podepisování jakési smlouvy.
Šel jsem k ní a objal ji. Zcela se zhroutila. Slzy se jí kutálely z očí přes tváře. Muselo ji to hrozně ranit.
,, Ona to tak nemyslela, vždyť ji znáš-"
,, Ne, Dylone! Nelži mi." Popotáhla nosem.,, Nikdy mě nemilovala. Natož teď."
,, Grace..." Silně jsem ji objal a ona mi plakala do náruče. Viděl jsem modřiny na jejím zápěstí. Povzdechl jsem si.

Zavrtěl jsem hlavou a procházel se lesem. Narozdíl od toho lesa u Courtneyových, byl tenhle jen listnatý. Všude byly stromy, pokryté zelenými lístky, mraveniště i malé cestičky, kterými občas někdo prošel. Rozhodl jsem se projít to doprava, trochu do kopce. Chtěl jsem si pročistit hlavu. Alespoň na chvíli.

Harper
Poté, co Lessa odjela, zachtělo se mi taky něco dělat. Jenže jsem nevěděl, co by to tak mohlo být. Posiloval jsem, trénoval jsem, ale teď, když byla blondýnka v bezpečí...měl jsem pocit, že si mohu odpočinout.
Sedl jsem si na postel a v ruce svíral rukojeť dýky. Pohrával jsem si s ní a díval se na ty znaky, který byly vyryté v dřevěné rukojeti. Pak mi něco docvaklo. Položil jsem dýku na stůl a vzal telefon. Za Elis jsem párkrát byl, ale jen jednou  o tom věděla. Vlastně o tom jednou věděli všichni. Býval jsem tam vždy jen chvíli a to spala. Našel jsem si velké E a klikl na zprávy. Jenže, jak bych měl začít? Co bych jí asi tak měl napsat?
H: jsi vzhůru?
Nic lepšího mě nenapadlo. Zanedlouho mi přišla odpověď.
E: ne, jsem upír, jenž je vzhůru jen v noci
Ušklíbl jsem se a položil se zády na postel. Položil jsem si hlavu polštářem.
H: tak to pak jo. Jak ti je?
E: však víš, jako by mi můj bratr střelil kulku do boku :)
Povzdychl jsem si. Jo, to nebylo moc hezký.
H: chápu. Nechceš váček krve na zlepšení nálady?
E: hah, to ani ne, krve jsem teď měla plný zuby
H: co ti chybí nejvíc? Když tam jen tak ležíš, nemůžeš chodit ven, cvičit, nic
Chvíli se nic nedělo, ale nakonec odepsala.
E: asi procházka lesem a cvičení s Adrianem
Usmál jsem se. Co jinýho by chtěla, co?
H: brzy budeš fit a aspoň s náma poobědváš a potkáš nový lidi, který jsme přibrali
E: Jo, Dyl už mi o nich říkal :)
H: s Dylonem jste teď často spolu, že?
Proč jsem to jen napsal?!
E: no...jo, chodí mě navštěvovat, nosí mi knížky, zahrnuje mě do vašich plánů a snaží se mě zapojit
H: jasně
E: chtěl jsi slyšet něco jiného?
Popravdě? Ne, nechtěl. Ale čekal jsem něco jiného. I když přesně tohle by mi nevadilo.
H: ne, co tím myslíš? Vždyť já to chápu
E: ok. Nepůjdeš se projet? Slyšela jsem Grace s Less, že pojedou
H: někdo musí bejt tady. Nemůžem tě tu nechat
E: fajn
Pak nastala odmlka. Nikdo nic nepsal, nikoho asi nic nenapadalo. Nakonec jsem se prostě zeptal.
H: chceš, abych přišel?
Jenže to už mi ani za pět minut, za deset, ani za čtvrt hodiny neodepsala. Nejspíš usnula.

Elisabeth
Nevěděla jsem, jestli bych mu měla napsat ano nebo dělat, že spím. Chtěla jsem, aby přišel. Ale zároveň jsem si myslela, že se jen nudí, tak ho napadlo ke mně zajít.
Povzdychla jsem si a položila telefon na komodu, se sklenicí vody, léky a knihami. Usmála jsem se. Dylon mi každý den nosil něco nového, nějakou knihu, jenž ho zaujala a skoro vždycky byla dobrá.
Musela jsem ale přiznat, že mi vážně procházky lesem chybí. Byla jsem už několik dní zavřená v bílém pokoji, s jedním lůžkem a skříní, kterou mohl otevřít pouze lékař, s oknem, které se občas otevřelo, ale nemohla jsem se pořádně podívat ven, protože mě rána ještě trochu bolela. Nemohla jsem poznat ani Colette, ale ani nikoho jiného. Neviděla jsem Harpera už celou věčnost a a to i přesto, že jsme se sblížili, když tu Less nebyla. Myslela jsem, že jsme byli přátelé. Jenže kdo myslí, prd ví. A tak to bylo nejspíš i se mnou.
Převalila jsem se na bok a povzdychla si. Nakonec jsem zavřela oči a snažila se nevnímat okolí. Ikdyž jsem se ale snažila, stejně jsem zaslechla cvaknutí dveří. Chjo, jestli je to zase doktor-
Ne... Ucítila jsem tu známou vůni pánské voňavky a kouře. To byl Harper. Přišel, ikdyž jsem mu neodepsala?
Dělala jsem, že spím a čekala, co asi udělá. Přišel blíž a sehnul se do bobku k mýmu obličeji. Nevěděla jsem, co dělal, měla jsem zavřené oči, ale cítila jsem to. Jakobych slyšela svůj vlastní tlukot srdce až v uších.
,, Já vím, že nespíš." Zaslechla jsem a usmála se.
,, No jo." Ušklíbla jsem se a otevřela oči. Byl kousek od mého obličeje, sehnutý a šklebil se.
,, Proč jsi mi neodepsala?" Zeptal se a naklonil hlavu na pravo.
,, Protože jsem spala?" Zasmál se.
,, Jasně. Ale za vteřinu jsi se vzbudila." Zavrtěl hlavou a dal mi pramen vlasů za ucho, protože můj nový sestřih mi jaksi padal do obličeje. To je samozřejmé, když spíte s delším mikádem v posteli už několik dní a vždycky si opatrně dojdete maximálně na záchod.
,, Proč jsi sem přišel až teď?" Zeptala jsem se trochu zklamaně. Povzdychl si.
,, Měli jsme spoustu práce s novými spojenci. A taky přijela Lessa a já ji nechtěl nechat být, když jsem ji tak dlouho neviděl a ani jsme to nebyli my, kdo ji vysvobodil." Přiznal, ikdyž jsem v jeho hlase cítila, že mi neřekl všechno.
,, Je tu něco, co jste mi ani jeden neřekli? Ani ty ani Dylon?" Zeptala jsem se trochu s přikrčeným obočím.
,, No...já nevím, co ti Dylon řekl a neřekl." Podrbal se na zátylku. Narovnala jsem se a oddechla si, protože to bylo ještě stále trochu namáhavé se zvednout.
,, Tak mi řekni, co víš." Dala jsem ruce v kříž.
,, No...jak víš teda, přijeli Liam, Colette, Spencer, Pexton a Niall." Začal.,, Podepsal jsem s nimi dohodu, která si říká o nějaký ten finanční výnos a ochranu, alespoň do doby, než budeme bojovat."
Přikývla jsem. Pak bylo chvilku ticho.
,, A dál?" Popostrčila jsem jej.
,, Pak také máme pár informací o nějakém srazu, měl by být bez Marka. Nevíme to jistě, ale je to šance se seznámit s lidmi, jenž Štíry taky nesnáší."
,, Co si pod tím srazem mám představit?" Zajímalo mě to, znělo to dobře.
,, Bude to něco ve stylu bálu." Řekl a já pootevřela pusu. Na žádným bále jsem ještě nebyla. Zvlášť ne na mafiánském.
,, A kdy tam pojedeme?" Zeptala jsem se. Jenže v tu chvíli mi došlo, že já tam nepojedu.,, Oh...aha. Jasně."
,, Je mi to líto, nemůžeme riskovat tvé zdraví."
,, Vždyť kdy to je? Můžu už být zdravá." Řekla jsem přesvědčivě.
,, Za nějakých šest dní." Oznámil mi to.
,, Proč mi o tom Dylon neřekl? Vždyť to bych tam mohla, ne?" Doufala jsem, že řekne ano, ale spíš jsem čekala, že se mnou nebude souhlasit.
,, Elis..." Povzdychl si.,, Měla bys tu zůstat."
,, Nebuď pořád tak opatrný. O Grace se bojí Dylon, ale je taky dospělá, o mě se bojíte všichni, protože mě můj vlastní bratr střelil do břicha. Ale já bych to zvládla."
,, Já vím. Ale nechceme nic riskovat. Já nechci nic riskovat." Řekl a opatrně se zvedl.
Povzdychla jsem si.
,, Nikdy jsem na plese nebyla." Usmála jsem se, ikdyž falešně.,, Ale když myslíte, že je dobrý nápad nechat mě tady...pak tu budu muset zůstat." Na chvilku se zastavil, ale nakonec s úsměvem přikývl a než odešel, ještě se na mě jednou podíval.,, Je to všechno?"
,, Um..jo, tohle by mělo být vše." Pak už si jen prohrábl vlasy, otočil se a zavřel za sebou dveře.