,, Elisabeth Roseová?"2✔

IX.

Elisabeth

,, Auroro, um, ahoj." Zamumlala jsem. Když jsem si totiž vzpomněla na to, jak byl kvůli ní Dylon špatný, nevěděla jsem, jak bych se měla chovat. Přistoupila blíž ke mně a něco v očích napovídalo její divokosti.

,, Můžu si jít sednout?" Zeptal se zvláštně vodník a já jen přikývla. Netušila jsem, co se bude dít.

,, Proč bys nemohla?" Pronesla jsem tiše otázku, která však zůstala nezodpovězená ve vzduchu. Sedla si a podívala se na mě.

,, Poslouchalas nás?" Zeptala se na přímo Aurora a povytáhla obočí. Zadrhla jsem se. Co?

,, Ne? Proč bych to dělala?" Opáčila jsem já hned a oblečení, které bylo mokré ještě pověsila na topení na uschnutí. Chtěla jsem, aby tenhle rozhovor zůstal na výše hlasu, který mají normální lidé.

,, Viděla jsem tě. Chtělas něco Dylonovi a slyšelas nás." Obeznámila mě s její domněnkou.,, Že je to tak?!" Vyjekla. Odfrkla jsem si. Nechci křičet, nechci křičet, nekřič, prosím, nekřič.

,, Takže ty si prostě stojíš za svým?" Zeptala jsem se, i přestože to bylo očividné.,, Že s ním spím? Odposlouchávám vaše rozhovory kdykoli mám příležitost? Jaký máš se mnou problém?!" Nechtěla jsem si kazit náladu, protože se Grace probudila a já ji měla ještě před chvílí tak dobrou. Trochu jsem zvýšila hlas, což jsem neměla dělat. Aurora byla asi typ člověka, co se umí hádat. Hned zvýšila hlas, ale mnohem víc než já.

,, Já mám s tebou problém? Tak mi nelži do očí! Nejsem vypatlaná, jestli si to myslíš, je mi to u prdele." Už to přicházelo. Vlna urážek a vzteku. Nejspíš jí na něm záleželo.

,, Chápu, že ti na něm záleží, ale neměla bys to dokazovat mně." Řekla jsem a chtěla zachovat klidný hlas, ikdyž se mi trochu lámal. 

,, Co bych tobě dokazovala?!" Zeptala se, ale nečekala na odpověď.,, Prostě ho mám ráda a nechci, aby ses mu srala do života." Toho už bylo dost. Začala jsem cítit potřebu se bránit.

,, A kdes byla? Kdes byla, když byl společně s Grace u Harpera? Já ti ho nechci vzít! Jsme dobří přátelé." Přiznala jsem a doufala, že se jí konečně rozsvítí.

,, To, kde jsem byla, tě nemá vůbec co zajímat!" Zase zvýšila hlas a hruď se jí zvedala prudce nahoru a dolů.,, Nechci být potvora. Ale vidím, jak se na něj díváš." Začala zase tu svou teorii o tom, že po něm toužíš. Horší bylo, že jsme byli kamarádi a u mě se objevovalo něco navíc.

,, Auroro-" chtěla jsme jí to vysvětlit, ale neposlouchala.

,, Prostě ho nech bejt! Znám holky, jako jsi ty!" Jaká jsem já? Jaká? Ani jsem to nechtěla vědět. Nejspíš by taková nebyla, kdyby věděla, že nesnáším lidi, kteří zahýbají s někým, kdo už někoho má.,, Proto ti rovnou říkám, ať se držíš dál." Zasyčela.

,, Ale já-" vypadala jako naštvaný divoký pes, když mě přerušila, jako již několikrát.

,, Zůstaň tu, bav se s Calebem, nebudu se na nic ptát, ikdyž na to mám nárok." Nejspíš nevěřila tomu, co jsme jí s Dylonem řekli, když jsme sem přijeli.,, Ale do prdele, nedělej se do mého kluka!" Zaječela a práskla dveřmi. Náhle byla pryč. V hrdle, jakoby se mi zadrhával písek. Ruce jsem měla najednou roztřesené. Někoho mi připomínala. Ne osobou, ale stylem, jenž mluvila. Jakobych to už slyšela...

Nohy se mi podlomily a já sjela dolů na zem. Nakonec jsem přeci jen byla ta uplakaná puberťačka, za kterou mě považovala Lessa. Byla jsem jí od začátku. A budu asi již do konce. Po mé tváři padaly slzy velké jako hrách. Nechtěla jsem, ale měla jsem toho asi v hlavě moc. Lessa, kterou jsem nemohla zachránit, pocity, jenž jsem neznala a nechápala. Harper, který se měnil každým dnem a já neměla tušení, proč ani jak. Dylon, kterému se to tu asi taky moc nelíbilo. Grace na lůžku, která se nechtěla ještě nedávno probouzet, Mark a Benjamin, kteří mi zkomplikovali pohled na celou tuhle partu a řekli mi pravdu, kterou by však spousta lidí ani vědět raději nechtěla...pořád se mi v hlavě otáčely všechny okamžiky, které jsem zažila. Ať už ty, co si pamatuju úplně čerstvě, nebo ty, které ani nevím, že jsem prožívala.