,, Elisabeth Roseová?"2✔

XV.

Elisabeth
Vešla jsem dovnitř vily a hned jsem naneštěstí narazila Adriana.
,, Elis? To už jste tady?" Zeptal se, ale když neviděl ostatní, zamračil se. Měla jsem na sobě pouze spodní prádlo.
,, Ne, jen já, ostatní ještě plavou u jezera." Řekla jsem stroze a hned vešla dovnitř.
,, A co, že tak rychle?" Chtěl vědět víc, ale já jsem šla beze slova do svého pokoje.,, El!" Zabouchla jsem za sebou dveře. Byla jsem nepřirozeně rozhozená a znechucená sama sebou. Nikdy jsem si nedokázala představit, že by se mi líbilo líbat Harpera. Bylo mi líto Less. Nezasloužila si to.

Adrian
Přišla rozrušená a měla zarudlé oči. Nechápal jsem, co se stalo, proč tak najednou proběhla a ještě v plavkách. Pomyslel jsem na kluky, se kterými tam byla... Ale ne, to by jí nikdo neudělal, na to je znám moc dobře.
Šel jsem k ní do pokoje a zaklepal.
,, Elisabeth?" Nikdo se neozval. Určitě se převlékala.,, Hele... Až se převlékneš a budeš-li chtít, můžeš za mnou přijít. Nemusíme o tom mluvit, to vůbec nevadí, ale můžeš to ze sebe dostat." Řekl jsem a chtěl odejít. Za dveřmi se ozvalo tiché díky.

Elisabeth
Svlékla jsem ze sebe plavky. Byla jsem rozhodnutá. To, co se mezi námi stalo se nesmí opakovat.
Oblékla jsem se do volných černých tepláků, které by mohly být dobré na cvičení a boj. Pak ještě upnuté černé tričko s krátkými rukávy. Vyběhla jsem ven a namířila si to do "tělocvičny". Adrian už tam čekal. Měl na sobě šedé tričko bez rukávů. Taky zvolil tepláky, což mě trochu donutilo se usmát. Byla jsem ráda, že se na nic neptal a rovnou začal s bojem.
Nadechla jsem se a pak na mne vyrazil. Pěst natáhl ke mně a já jí uhnula. Vykopla jsem dvakrát nohu do vzduchu, ikdyž tomu Adrian lehce uhnul. Zasáhl mě do pasu. Chtěl vyrazit pěstí proti mě, ale já uhla a úder, jenž chtěl udělat on jsem použila já. Vykopla jsem nohu a obtočila mu ji okolo krku, čímž jsem ho dostala na zem, jenže byl lepší než já a přetočil mě pod sebe. Praštila jsem ho do hrudi a odstrčila ho. Vyskočila jsem z lehu a zaujala zase bojovou pozici.
,, Zlepšila ses, dávej si pozor na rovnováhu, ale jinak je to zlepšení." Řekl a usmál se. Na chvilku se mi zadíval do očí a jeho úsměv spadl z tváře.
,, Adriane? Děje se něco?" Občas se na mě takhle podíval a zamyslel se. Nikdy mi nechtěl říct, proč nebo nad čím.
,, Je až neuvěřitelné, jak moc se podobáš..." Zadrhl se.,, tvé matce."
,, Znal jsi ji dobře?" Zeptala jsem se a uvolnila pozici. Nadechl se.
,, Byla to dobrá žena. Milá. Umělá v ostatních vidět, co oni sami nedokázali." Řekl a jakoby se vrátil do minulosti.,, Zatímco tvůj otec," Jeho výraz ztuhl, zatnul čelist.,, byl vždycky tak hrubý a myslel jen na to, jak zvýšit prodej a získat víc a víc moci i peněz."
,, Měl jsi mámu rád? Byli jste přátelé?" Přišlo mi, že měl na Marka vztek. Adrianovy oči se zaleskly.
,, Znal jsem ji a vím, že Mark jí dělal věci, které by si nezasloužil nikdo...ale to ví všichni." Pak se narovnal a prohrábl si své našedlé vlasy.,, Pojďme se vrátit k boji, ale teď si to vybiješ na pytli."
Chtěla jsem si dál povídat, zjistit víc o tom, co Mark dělal a jaká byla máma. Z jeho vyprávění mi přišla jako nejmilejší osoba na světě. Tím víc mě poté bolelo, že umřela a já ani nevěděla, jak.
Přitáhl do místnosti pytel a já si obvázala dlaně. Pak jsem zatnula ruce a začala mlátit kožený pytel.
,, Zapoj nohy." Řekl. Praštila jsem do pytle třikrát a pak vyzdvihla  pravou nohu do vzduchu a nakopla jej. Vlasy se mi trochu pletly do cesty, ale jen jsem je smotala do drdolu a pokračovala.,, Drž rovnováhu, soustřeď se na sílu, kterou do toho dáváš. Narovnej záda. Ano takhle."
Pětkrát jsem udeřila každou pěstí do pytle a zapojila nohy. Adrian mě párkrát dloubl do zad, abych je narovnala a když jsem tak učinila, cítila jsem, jak se ušklíbl.
,, Dobře." Řekl a šel za dveře.
,, Kam jdeš?" Zeptala jsem se a když vytáhl dřevěnou figurínu, usmála jsem se.,, Chápu."
,, Na." Hodil mi nůž, druhý a nakonec třetí. Zaťala jsem nehet do rukojeti.,, Připomeň si to, co tě dnes rozhodilo. Nebo osobu, kterou nenávidíš. Člověk by se neměl unášet nenávistí, tudíž by se jí měl naučit krotit. Představ si Marka místo té figuríny a miř přesně." Přikývla jsem. Mark byl dobrý zdroj nenávisti...
,, Jenže já ani nevím, jak vypadá." Poznamenala jsem a Adrian se usmál.
,, To nevadí. Člověk si předem představí osobu třebaže jen z toho, co slyšel." Pravil a mně došlo, že měl pravdu. Nikdy jsem ho neviděla, na jeho vile jsem byla, naštěstí, jen chvíli a za tu dobu se neukázal, pouze Benjamin.
Narovnala jsem se a představila si prostě jen osobu se štítkem Mark. Uchopila jsem nůž a hodila jej prudce do figuríny. Úplně jsem cítila, jak Mark křičí bolestí. Bylo... Tohle normální? Pak už to jelo samo. Přidala jsem druhý a třetí nůž. Všechny se zapíchly do středu dřevěné postavy. Na místě, kde bylo srdce.

Dylon
Ani Harper ani El se nevraceli. Zvedl jsem se z ručníku a rozhodl se se po nich porozhlédnout. Netrvalo to ani deset minut a proti mě se vyřítil Harper, s rudýma tvářema a rozhodnutým výrazem, jakoby říkal: jdi mi z cesty, jdi mi z cesty.
,, Harpere, kde je El?" Zeptal jsem se, ale jen mávl rukou.
,, Šla už do vily." Bylo mi jasný, že se stalo ještě něco.
,, Co se stalo?" Nechtěl se mnou mluvit.
,, Pohádali jsme se, neřeš to, ona se uklidní." Řekl a vzal do ruky ručník. Rozhodl se, že půjde asi taky do Aurořiny vily.
,, Zůstaň tady, evidentně jste se chytli, tak nechce, abys byl vůbec v tom samém domě." Řekl jsem a Harper protočil očima.
,, To je fuk, jdu hlouběji do lesa, tak se tu bavte." Jeho hlas zněl jízlivě, nedokázal jsem si představit, kvůli čemu by se tak asi chytli. Neřešil jsem ho, byl to jeho problém. Vzal jsem Elisin ručník a oblečení a rozhodl se jí to jít přinést.
Auroře jsem řekl, že má zůstat u jezera, že mně to už stačilo. Asi chtěla jít se mnou, ale Sasha ji ještě zdržela, že tu aspoň bude větší klid.
Ve vile bylo docela ticho. Vešel jsem dovnitř a namířil si to rovnou k jejímu pokoji. Myslel jsem, že tam El bude, ale když jsem otevřel dveře, viděl jsem jen plavky, které se sušili na topení. Položil jsem na postel ručník a oblečení a vyšel ven. Jediné místo, kde by mohla být, by asi byla tělocvična. Vzpomněl jsem si, jak byla naštvaná, když jsem ji "sledoval" při cvičení s Adrianem. Ušklíbl jsem se. Přišlo mi to jako včera... A i přesto se změnila. A já taky.