Try this✔

50.Noční výlet

Radši jsem odhodil telefon stranou a zmizel v koupelně. Nějakým způsobem jsem ze sebe dostal poslední zbytky Kanady a převlékl se do čistého oblečení, které obnášelo mou oblíbenou žlutou mikinu. Radši jsem si na sebe hodil i normální bundu, strčil si mobil do kapsy a vytáhl si své milované prkno z tašky. ,,Mami, půjdu ven jo ? Večer skočíme na závodiště, takže na mě nečekej." Zvolal jsem do domu a už jsem mířil za svým modrovláskem. Já mu vlastně nepsal že přijedu.

Jelikož jsem už Rekiho viděl odpojeného, tak jsem si domyslel, že už nejspíš vyrazil z domu. Rychle jsem se dooblékl a rozloučil se s mamkou. Nebyla zrovna nadšená z mého naplánovaného nočního výletu, ale když zjistila že tam bude i Reki, s povzdechnutím svolila. Hned jak to bylo možné, tak jsem skočil na prkno a vyjel k místu, kde máme normálně sraz. Opravdu se tam po chvíli s úsměvem přiřítil a jako za starých časů jsme si společně ťukli na pozdrav. ,,Příště alespoň napiš že vyrážíš, ne vždy si jsem jistý tím, na co myslíš."

,,Vždy jen na tebe samozřejmě. Jedem ?" Řekl jsem s úsměvem a nechal za sebou zrudlého Langu. Ten mě ovšem hned dohnal a my se spolu vydali dál brouzdit ulicema našeho města. Stavili jsme se i na horkém kakau, protože prostě furt bylo celkem dost chladno, ale hodilo se to. ,,Lango, je teprve devět, co chceš zatím dělat ? Máme ještě hromadu času..." Zabručel jsem a následně jsem se opřel o zábradlí, s výhledem na celé noční město. On z ničeho nic přišel blíž a zezadu se o mě opřel. Ruce mi obtočil kolem pasu a hlavu si opřel o mé rameno. Příjemně hřál a navíc mi s ním bylo hezky, takže jsem ho spokojeně nechal.

,,Nevím, napadlo mě, jestli se nechceš skočit v jisté italské restauraci... Určitě nás tam někdo rád uvidí." Řekl jsem s tichým uchechtnutím a i Reki se tiše zasmál. ,,Jo, to by jsme mohli... Ale chci tu ještě chvilku takhle být. Je tu hezky." Zamumlal a i v tom chabém osvětlení jsem si všiml jeho červených tváří. ,,Jo, to je." Řekl jsem s pohledem zabodnutým v jeho tváři a pak jsem mu spokojeně zábořil hlavu do krku. Nic mi nechybělo, nemohl jsem se cítit lépe.

Stáli jsme tam takhle ještě asi půl hodiny. Sem tam padla nějaká ta pusa, nebo někdo něco řekl, ale jinak jsme si užívali ticho a výhled na noční oblohu. ,,Nepůjdem už ?" Zeptal jsem se a Langa kývl, pak mě pustil a společně jsme se na prknech rozjeli z kopce. Studený vítr nám vlál ve vlasech a já s úsměvem pokukoval po modrovláskovi, který si jízdu náležitě užíval. ,,Tak pohni zlato, tohle je závod !" Zvolal a zrychlil ještě víc. Jen jsem se ušklíbl a také nabral trochu vyšší rychlost. Dokud jsou tady silnice prázdné, můžeme si to dovolit. Joe ? Už se řítíme ...