43.

604 90 7
                                    

Proč jsem jen musel toho pitomce vychytat do týmu... ,,Štěstí mi přeje Lango, začínat na kraji je pěkně na-" ,,Myslíš že mi to vadí ? Vůbec. Porazím tě i s minutovým náskokem. Nemysli si, že bych nechal někoho jako ty vůbec sáhnout na Rekiho." Zavrčel jsem a následně jsem popadl své prkno a přesunul se za Arturem, který si zrovna přebíral startovní číslo. ,,Nemusel si se s nima vsázet. Reki není věc." Řekl ustaraně a já si povzdechl. ,,Já vím, ale věřím svému štěstí. Není možné aby mě porazil někdo jako je on. Ostatní jsou mi jedno, dělám to pro Rekiho."

,,Na zdraví." Řekla mile Kanao, když jsem si kýchl. ,,Dík." Zamumal jsem a následně jsem se podrbal na nose. Někdo mě určitě pomlouvá.... Vsadím se že to bude Miya. Ještě pět minut a bude zahájené první kolo, ve kterém pojede právě Artur.

Uběhlo pár minut a Artur s celou první skupinou už stáli na svých místech, připraveni na start. S napětím jsem je pozoroval a očekával, kdy konečně pojedou. To se také během pár vteřin stalo a právě Artur mě velice překvapil. Celkově vše umístil třetí, což je skvělé na to, že v celkové kvalifikaci nebyl ani mezi top 10. Na tomhle závodu je sice rychlost jeden z důležitých faktorů, což mu zrovna moc nešlo, ale jako druhé jsou započítané různé triky, skoky a obtížnost jízdy. V tom opravdu vynikal, bezchybně skočil většinu skokánků a já teď upřímně váhal. Už ta první skupina nasadila obrovskou laťku a to jsou v té mé tři z top 5tky, včetně Otabeka. Z toho jsem měl původně největší strach, ale momentálně můj strach narostl. Nehledě na tu podělanou sázku a pitomé umístění na trati. Jakmile bylo všechno připraveno a my dostali svá čísla, postavili jsme se na start. Cítil jsem šílenou nervozitu, takhle jsem se už dlouho necítil. Pohled mi sklouzl na velkou televizi, která, když nesnímala závodiště, ukazovala fanoušky a okolí. Zrovna teď jsem tam zahlédl Rekiho usměvavou tvář, jak mává do kamery. Musel jsem se taky pousmát. Je tady, fandí mi a věří mi. Nemám se čeho bát... Pro něj musím vyrazit co nejdřív, nesmím zpomalit.

S Kanao jsme se hned po Arturovo dojezdu rozeběhli za ním, aby jsme mu mohli poblahopřát. Z těch prvních patnácti lidí dojel třetí, což je skvělé místo, i když ne konečné. Kanao mu hned skočila kolem krku a já jim nechal chviličku soukromí. Mezitím jsem pohledem skenoval ostatní soutěžící. Pak jsem mu v klidu poblahopřál i já a po oznámení začátku, jsme se s Kanao vydali zpátky na svá místa. Zrovna na nás mířila kamera, takže jsme mávali jak o život. Fakt jsem doufal, že bude Langa opatrný. ,,Neboj se o něj. Je dost vyježděný, určitě ví že je blbost vyjet rychle." Řekla a povzbudivě se pousmála. ,,No nevím..." Zabručel jsem a nervózně jsem se zadíval na čisté nebe. Alespoň je hezky...

Try this✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat