Try this✔

8.Letuška

Film skončil a já se spokojeně protáhl. V tu chvíli s sebou ale začal Langa trochu vrtět a otevřel oči. ,,No dobré ráno." Zaculil jsem se a on z ničeho nic zrudnul. Ještě rozespale se posadil a zamumlal "promiň". ,,V pohodě. Vyspal jsi se ?" ,,J-Jo..." Doufám že mu to nevadí, jako... Muselo to asi vypadat divně když mi spal na klíně. ,,Tady máš čaj, asi už trochu vystydl, ale je dobrý." ,,Děkuju." Řekl tiše a převzal si kelímek, ze kterého se hned napil. Asi jsem ho měl nechat spát jenom na tom rameni. Bůh ví na co teď myslí...

Oooooo můj bože já se asi rozteču ! Proč jsem se jen musel vzbudit už tak brzo ?! Divím se že mě vůbec nechal na něm spát. Takhle dobře se mi v letadle ještě nespalo. Furt jsem cítil jeho ruku ve vlasech a tu jeho vůni... Ale to už stačí ! Měl bych se fakt uklidnit. Podíval jsem se na něj a chtěl jsem něco říct, ale on se smutně díval z okýnka a podpíral si hlavu. Asi jsem to tím podělal...To nám to hezky začíná. ,,Jdu na záchod." Zamumlal jsem a když kývl, nějakým způsobem jsem se dostal do uličky. Na záchod jsem
nepotřeboval, navíc nenávidím takhle stísněné prostory, ale potřeboval jsem chvíli klidu. V části u vstupu do letadla jsem se opřel o zeď a vydechl všechen přebytečný vzduch. Nevěděl jsem co mám dělat. Jednou jsem se bavil s Miyou a on je jediný co ví, jaké city k Rekimu chovám. Říkal mi ať se toho nebojím a řeknu mu to, jenže to já nedokážu. Mám strach se mu vyznat, ale ničí mě vidět ho s někým jiným. Vždyť já už začal žárlit i na Joa když spolu trénují, začíná to být fakt špatný...

Langa odešel, ale bylo mi jasný že na záchod by tady ani nevlezl. Je to šílený klaustrofobik a hlavně na záchody je fakt vyhraněný. Radši by to pustil do kalhot, než aby šel na neuklizený a malý záchod. Asi si potřeboval trochu utřídit myšlenky, což mě mrzí. Nechci aby mě viděl ve špatném světle. Mám ho rád, je jako můj brácha a prostě o něj nehodlám přijít. I když... Poslední dobou se chovám jako idiot.

Z mých myšlenek mě vytrhl dotek na mém rameni. Malinká část mě doufala že to bude Reki, ale opak byl pravdou. ,,Není vám zle ?" Zeptala se ta letuška, nad kterou Reki tak slintal. ,,Ne, jen jsem potřeboval pryč od lidí." Řekl jsem s mírným úsměvem a i ona se pousmála. ,,Dobrá, během deseti minut se budeme chystat přistávat, tak vás potom poprosím o usazení. Kdyby jste cokoliv potřeboval, nebojte se zeptat." Řekla mile a já jí poděkoval. ,,Oh a mimochodem... Mohl by jste předat toto vašemu rudovlasému příteli ?" Zeptala se a vtiskla mi do ruky papírek. ,,E-Ehm...Jistě." ,,Dobrá, děkuji." Zasmála se a odešla. Něco mě nutilo podívat se na ten papírek. Bylo tam napsané její telefoní číslo a u toho "zavolej mi, budu také pár dní v Kanadě ;) ". Po přečtení se mi sevřelo hrdlo. Měl jsem huť ten papírek roztrhat a zavřít Rekiho někam, kde by byl jen můj. Tohle sobecké přání jsem vyhnal z hlavy a lísteček jsem si strčil do kapsy u kalhot. Pak jsem se vrátil na své místo a zapadl do sedačky.