2.Zranění

1K 116 13
                                    

,,Říkal jsem ti že tam máš zabrzdit." Povzdechl jsem si když jsem Rekiho podpíral cestou do školy. Pěkně se pod kopcem rozmázl o lampu. ,,Ale když ono to nešlo... Nemám rád sníh." Fňuknul a já se jen pousmál. Pomalu, ale jistě, jsme se dostali ke škole. Tak jsem ho zase pustil a jako každý den jsme se odebrali do třídy. Pomohl bych mu i tady, ale lidi by na nás nekoukali asi zrovna dobře. Už teď se najdou šťouralové, kteří řeší úplně cokoliv řeknu. Reki býval dost oblíbený a co jsem tady já, všímá si nejvíc ze třídy právě mé maličkosti, což mě těší. Mám ho fakt rád, ale nehodlám tím kazit naše přátelství stejně, jako kdysi kvůli Adamovi. Slíbil jsem si že ho kvůli své sobeckosti už nikdy neohrozím. A to v jakémkoliv smyslu.

Celý den mě fakt ukrutně bolel kotník, už od toho nárazu, ale až na Langu si toho nikdo nevšiml. ,,Langoooo, říkám ti že je to v pohodě." ,,To teda není, dneska za tebe tu šichtu prostě beru." ,,Ale vždyť-" Langa mi přiložil ruku na pusu a mírně se zamračil. ,,Říkám ti, že s tou nohou do práce najdeš. Být to na mě, tak už toho máš dávno ošetřený. Nedělá mi problém tu šichtu vzít, takže v tom nevidím žádný problém." Dořekl a já jen poraženecky kývl. Zase mi věnoval jeden ze svých úsměvů a následně mě zase podebral, abych nešlapal na tu nohu plnou vahou. Bylo mi jasný že se z toho už nakonec nevykroutím.

Pomohl jsem mu až k němu domů, kde nám otevřela jeho máma. ,,Reki, konečně...Lango, stalo se něco ?" Zeptala se starostlivě a prohlédla si mého přítele. ,,Nic se nestalo mami." ,,Nejspíš má naražený kotník." Oznámil jsem když se k tomu očividně neměl on sám a Reki jen něco zabrblal. ,,Bože já ti říkám že ty se mi jednou venku zabiješ." Hlesla vyčerpaně a prohrábla si vlasy. ,,Lango, děkuji že jsi se o něj postaral. Jsi opravdu jeho strážný anděl." Zaculila se a já citil jak s sebou trochu trhl. ,,To nestojí za řeč." Zasmál jsem se a Reki se mi v tu chvíli vytrhl. ,,Přesně, nestojí to za řeč." Zabručel a odkulhal někam do domu. ,,R-Reki ?!" Jeho mamka si jen povzdechla. ,,Nech ho být, nemá rád když se o něj takhle někdo stará. I tak ti děkuji." Jen jsem se mírně pousmál. ,,Opravdu v pohodě, no... Budu muset jít. Ať se uzdraví, mějte se."

Dokulhal jsem do koupelny a sesunul jsem se podél pračky k zemi. ,,Ts..." Zabručel jsem když jsem si sáhl na nateklý kotník a následně jsem se natáhl pro ručník, který jsem navlhčil. Studený obklad jsem si dal na nohu a úlevně vydechl všechen vzduch. Nechtěl jsem být na Langu tak nepříjemný, ale máma... Je prostě máma, myslí si svoje a nenechá si nic vymluvit. ,,Reki ? Zlato... Tady jsi." Řekla již zmíněna osoba a nakoukla do koupelny. Chvíli na mě jen tak koukala a pak si povzdechla. ,,Zlato, i když se ti to nelíbí, Langovi na tobě záleží. Nebuď na něj kvůli tomu naštvaný." ,,Nejsem naštvaný na něj." Řekl jsem a až pak jsem se na ní podíval. ,,Jsem naštvaný na to, že nemůžeš pochopit že jsme jen přátelé ! Nejen že děláš gaye ze mě, ale už to děláš i z něj. Protože se stará ? No a co ?! On takový prostě je. A že se spolu bavíme ? Bože to bych se nesměl bavit už z nikým ! Tohle mě štve mami, pak jsem na něj zlý a to já nechci, mám ho rád, ale ne tak jak by sis asi přála. Prostě nejsem dokonalý jako on, už si na to zvykni."

Try this✔Where stories live. Discover now