Try this✔

12.partička

Neustále jsem musel myslet na to co řekl a užíval jsem si to, že mě držel za ruku. Možná bych pak měl těm lidem ze soutěže poděkovat. Jakmile jsme vyběhli z hotelu, tak Reki pustil mou ruku a hodil na zem skate. ,,Tak kudy ?" ,,Na konec ulice a u kolejí z kopce." ,,Jedem závod ?" Ušklíbl se a postavil se do startovní pozice. ,,Samozřejmě, ale dneska se nenech ničím srazit." ,,Pche...Já ? Nikdy !" Řekl s úsměvem, nad kterým jsem jen protočil očima. Ten se nechal srazit auty víckrát, než jsem oproti němu vyhrál v pojídání onigiri. ,,Tři...dva...jedna...teď !" Řekli jsme společně a už jsme vyjeli. Kličkovali jsme ulicí, dělali jednoduché triky a užívali si tu rychlost. Většinou když jedu s Rekim tak jedu trochu pomaleji. Ne že bych ho šetřil, ale rád se na něj při jízdě dívám. Vypadá vždycky tak šťastně když si to užívá. Nutí mě to taky k úsměvu, tohle miluju na skatování... Tu rychlost, adrenalin a jeho. Chci aby jsme takhle mohli zůstat napořád.

V rychlosti jsem to střihnul do zatáčky pomocí lampy a za doprovodu hlasitého zatroubení jsem se sotva vyhnul autu. ,,Reki ! Dávej bacha !" Ozvalo se za mnou a já se jen mírně pousmál. ,,Vždyť jo..." Sjeli jsme poslední kopec a ocitli jsme se přímo před tou restaurací. Oba jsme dojeli tak nějak nastejno. ,,Dobrá jízda." Hlesl jsem trochu udýchaně a jako vždy jsem si s Langou ťuknul. ,,Jo, to jo. Ale příště mě poslechni a těm autům se vyhni." ,,Bylo to jen jedno..."

,,Heleme se... Japonci. Ti idioti si myslí že jsou bůh ví co, protože jezdí na prkně na kolečkách." Uchechtl se nějaký kluk s cigaretou v ruce, který stál opodál. Reki to očividně ani nezaregistroval, ale já to slyšel moc dobře. ,,Jo, za tohle by se měli spíš stydět. Neví co je to pravý sport." Uchechtl se druhý a to už jsem se na ně vytočeně podíval. ,,Lango ? Děje se něco ?" Zeptal se Reki, ale to už jsem si to kráčel za tou partičkou pitomců. ,,Máte nějaký problém ?" Řekl jsem naštvaně a oni si mě trochu překvapeně prohlédli. Až na toho blonďáka, co se ozval jako první, jsem byl vyšší než ostatní. ,,Ale...Tak ono to umí anglicky jo ?" Zachechtal se stejně jako ostatní. Nenávidím takhle namyšlené lidi.

Jen jsem tiše sledoval co se tam děje. Zase jsem moc nerozuměl, ale nepřišlo mi to jako přátelský rozhovor.

,,Budeš se divit, ale já tady v Kanadě vyrůstal. Zeptám se tedy znovu. Máš nějaký problém ?" ,,Heh, jo. Vy pozemské krysy nevíte co je to sport. Připnete si na prkno kolečka a myslíte si že umíte jezdit, ale opak je pravdou. Na prkně by jste nevydrželi ani minutu." Zavrčel a ostatní z jeho party se začali smát. ,,Jo ? Vsadíme se ?" Řekl jsem s úšklebkem a jemu se zalesklo v očích. ,,Hm... Klidně. Ale upozorňuju ti že jsem byl patnáctý z celosvětového výběru snowboardistů a budu se účastnit za pár dní jedné velice kvalifikované soutěže, o který jste předpokládám ani v životě neslyšeli." Řekl egoisticky a ti kluci kolem něj ho hrdě podporovali. ,,Hm...Tak to si můžeme dát závod rovnou na trati...Jestli mi budeš stačit." Prohodil jsem a otočil jsem se na svého rudovláska. ,,Já byl v kvalifikaci třetí a to jsem rok nejezdil. Uvidíme kdo bude lepší." Oznámil jsem a rozešel jsem se za Rekim. Nerad se chovám takhle a vyvolávám konflikty, ale prostě mi to nedalo. ,,Jdeme na jídlo ?"