Try this✔

40.Přiznání

Jelikož si šli Langa a Artur vystát frontu na zapsání, tak jsem zůstal sám s Kanao. Ta se mi, hned jak jsme byli sami, pověsila na krk. ,,Tak šup, povídej. Stalo se mezi vámi něco ? Potřebuju detaily !" Zakňučela a trochu se mnou zatřásla. Jen jsem se uchechtl a mírně zčervenal nad vzpomínkou, na naši první pusu. ,,No... Jsme spolu." ,,Jako pár ?" ,,Jo, jako pár." Kanao najednou zapištěla a začala dělat divné pohyby, připomínající dešťový tanec. Dokonce to přilákalo pozornost několika lidí, včetně těch dvou snowboardistů ve frontě. ,,Reki, ale to je úžasné ! Nečekala jsem že to dojde až do tohoto stádia, ale bože, já mám z vás takovou radost !" Řekla nadšeně a já se snažil propadnout do země, jelikož tu furt poskakovala jak malé dítě.

Jakmile se ozvalo to divné zajásání, které znělo jak zvuk varné konvice, docela jsem se lekl. Černovláska poskakovala kolem Rekiho a vypadala, jako by právě vyhrála v loterii milion. ,,Bože... A ona chce děti." Uchechtl se Artur vedle mě a já se na něj překvapeně podíval. ,,Sama je ještě dítě... Doufám že z toho někdy vyroste." Zasmál se a pak do mě lehce drcl, aby jsme se mohli posunout dál. ,,Jak dlouho jste s Kanao spolu ?" ,,Něco málo přes rok, ale dalo by se říct...že jsme stáří známí. Už naši rodiče se bavili a my se spolu vídali jako malé děti, jenže pak se naše cesty rozdělily a setkali jsme se spolu až tak dva roky dozadu." Řekl zasněně a já se mírně pousmál. Zajímalo by mě, jestli by to všechno bylo jinak, kdybych Rekiho poznal už dřív.

Hned se co kluci nahlásili se vrátili k nám. S Langou jsme se dohodli že si skočíme pro něco malého k zakousnutí, zatímco oni se šli podívat na závodiště. ,,Hele, tamhle prodávají horkou čokoládu, nechceš ?" Zeptal jsem se nadšeně a poukázal na nedaleký stánek. ,,Jo, můžeme tam skočit. Jenom si tamhle hodím prkno, aby jsem ho netahal." ,,Ne ne ne, hezky si tam sedni a relaxuj, všechno ti donesu." Usmál jsem se a stáhnul jsem si ho pro rychlý polibek. ,,Hned jsem zpátky." Řekl jsem a rychle jsem se vypařil.

Jen jsem se na jeho chováním pousmál a odešel jsem pod takový menší přístřešek na prkna a lyže. Jelikož sluníčko celkem pálilo, bylo mi dost vedro, takže jsem si sundal bundu a tu jsem si prozatím pověsil na svůj snowboard. ,,Tak co trénink ? Jsi připravený na závod ?" Ozvalo se za mnou a já se otočil na přicházejícího Otabeka. Stejně jako já si opřel prkno o stojánek a pousmál se. ,,No, snad jo. Bude to těžký." Řekl jsem jednoduše a mírně se pousmál. ,,Věřím tomu že si to užiješ. No, běžím za přítelkyní, měj se... Jo a hezký kousanec." Zasmál se a odběhl. ,,Čau...Kousanec ?" Zahuhlal jsem a pak mi došlo to ráno. Automaticky jsem si sáhl na krk. To to jde tak moc vidět ?! Není možný... Z kapsy jsem vytáhl telefon a hned najel na foťák. Jako... Divím se že ten krk ještě mám...