21.chata

733 99 13
                                    

,,Reki, hned jak si vybalíme, budu muset pro prkno. Chci začít trénovat co nejdřív." Řekl jsem vážně a zadíval se ven, kde autobusák zrovna zavíral uložní prostory autobusu. ,,Nemám s tím problém. Jen, jak tak koukám, se v tom sněhu na skateboardu asi moc nezajezdíme..." Řekl Reki a podrbal se ve vlasech. ,,Neboj, během těch pár dní tě naučím alespoň základy na prkně. Není to nic složitého." Řekl jsem s úsměvem a během pár minut jsme vyjeli.

Cesta na tu chatu opravdu netrvala dlouho a dost mě překvapilo jak to tam vypadalo. Ta chata sama o sobě nebyla nějak obrovská, ale s tou zasněženou krajinou a jezerem hned před ní, působila opravdu nádherně.
V rozhlasu zase něco málo řekli a lidi se začali balit. S Langou jsme vylezli z autobusu jako první a já se hned otřásl zimou. Oproti tomu vyhřátému autobusu je tu fakt kosa a já pitomec si nechal bundu v kufru, i když mi Langa říkal ať si jí nechám. Ne, já chytrák si řekl, že to přežiju. To byla chyba.

Vypadalo to fakt hezky a já si hned po výstupu z autobusu začal prohlížet hory kolem nás. Všiml jsem si nedaleké menší sjezdovky, na které by jsme nejspíš mohli oba trénovat, jelikož to nevypadá na žádný složitý kopec, tak jsem to chtěl říct Rekimu. Z toho se ale pomalu stával rampouch a pohledem propaloval řidiče autobusu, aby už konečně otevřel zavazadlový prostor. Jen jsem se mírně pousmál a sundal si bundu. Tu jsem mu následně hodil přes ramena a rovnou mu jí i zapnul. ,,Lango... Takhle ti bude zima, neblbni." ,,Jsem na tohle počasí zvyklý. Navíc se tu klepeš jak ratlík a já nepotřebuju, aby jsi mi tady onemocněl v první minutu venku. Říkal jsem ti že tady bude kosa."

Kdybych nebyl rudý od zimy, asi bych stejně právě strašně zrudnul. Tohle je jeden z těch příkladů kdy si řeknu, jak neskutečně je Langa úžasný. Tady jsou tak tři stupně a on si tu v pohodě stojí v mikině. Nechápu to. ,,Jak myslíš...děkuju." Zamumlal jsem a vytáhl jsem si límec bundy pomalu až k nosu, jelikož mi byla větší. Voní jako on... Ts... Asi ho mám fakt radši než jen kamaráda, nemá cenu nalhávat si opak. Najednou jsem se zarazil ještě víc. To že jsem si teď přijmul to co cítím je jedna věc, to že naprosto netuším jestli on cítí to samé je druhá... Ale taky to znamená že MOJE MÁMA MĚLA CELOU TU DOBU PRAVDU !

V klidu jsem pozoroval ostatní účastníky, většinu jsem i dokonce poznal, a zároveň jsem čekal než bude volno u zavazadel a my se nebudeme muset tlačit. Z ničeho nic s sebou ale Reki trhnul a po trojnásobném zrudnutí si uraženě odsekl a sklopil hlavu. ,,Co se stalo ?" Uchechtl jsem se a on se na mě překvapeně podíval. Jakoby si až teď uvědomil, že tu vlastně není sám. ,,Vůbec nic." ,,Něco očividně ano, tak mluv." Pobídl jsem ho a ještě jsem ho něj trochu šťouchl. Jen něco nesrozumitelně zabručel a pak odvrátil pohled. ,,Jen mám hlad." Zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy. ,,Tak pojď pro kufry, než tu začneš požírat sníh prosim tě."

Try this✔Where stories live. Discover now