The Hogwarts princess

Revenge baby!

Vypráví Anne
Draco byl už pryč nějakou dobu, ale slíbil mi, že se na moje narozeniny vrátí. Bylo divný si najednou uvědomit, že mi za pár dní bude šestnáct.

A v rámci toho si na mě dvojčata připravila narozeninový prank. Věděli, že bych to čekala, takže to přichystali dřív. Včera jsem šla do svého pokoje. Měla jsem se naučit na hodinu dějin magie. Problém byl ale v tom, že jsem nečekala, že by se moji parťáci proti mě obrátili zády. Upekli na mě úplně obyčejný prank, který jsem ale čekat mohla.

Šla jsem do místnosti, vzala za kliku a otevřela. A přesně v ten moment se na mě vylil velký kýbl se zeleným slizem. Původně jsem si ještě měla rozsvítit, čímž by na mě vyletělo peří, ale na to už jsem jim nenaletěla. Moje vlasy měli tedy stejnou barvu jako Ronovy, ačkoli ty už se pomalu zbarvovaly zpět do jeho přirozené barvy. Takže jsem se rozhodla jim to vrátit. Ale v horší dávce. Budou litovat, že jsou to dvojčata.

Oba čekají, že jim to vrátím, tím pádem pozorovali každý můj pohyb. A cokoli se jim zdálo podezřelé, tak by to hned řešili. Ty dva je neskutečně moc těžký napálit. Takže jsem musela pracovat sama.

Na nic jsem nečekala a svůj prank jsem přichystala na další den. Nečekali to. A v čem spočíval? Zkrátka budu hrát, že jsem si je spletla a mám něco s tím druhým. Chudák George, ale bohužel to bude muset schytat on.

Bylo odpoledne a všichni se sešli u oběda. Aby to dávalo smysl, celý den jsem na Freda tak jako různě mrkala a motala si vlasy a tak. A u toho oběda jsem si zkousávala ret a hrála si s pramínky vlasů. A když jsem dojedla a šla jsem okolo nich, sehnula jsem se k Fredovi a pošeptala mu do ucha: "můžu si tě na chvilku půjčit?" Schválně jsem neřekla jeho jméno.

George na nás nejdřív divně koukal, ale neřešil to. Fred tedy vstal od stolu a čekal, co se bude dít. Vzala jsem ho za ruku, která byla oproti té mojí celkem velká a odtáhla ho za roh z jídelny. Na chodbě nikdo nebyl, což mi do plánu dokonale pasovalo.

A teď přišla ta nejlepší část. Postavila jsem ho zády ke zdi. Zamotala jsem mu ruce kolem krku a krásně ho políbila. Samozřejmě jak jsem čekala, tak se ihned odtáhnul a trochu mě odstrčil. "Co to děláš?," zvedl na mě obočí a udržoval si ode mně odstup rukama. "No, co bych dělala," mykla jsem rameny.
"Kurva Anne ty máš vztah! Který vám funguje, což nechápu," bránil se. Ironicky jsem se zasmála: "no zas tak dlouho to netrvá, aby se tomu dalo říkat vztah." V hlavě se mi rozsvítila červená kontrolka. Lež! S Dracem jsem šťastná, to on mě dělá šťastnou. Ale teď musím hrát, že jsem se dala dohromady s Georgem, což bylo těžší, než se zdálo.

"Jste spolu už několik měsíců Anne," odvětil. "Co to meleš?!," rozhodila jsem rukama a zadržovala smích. Fred udělal krok ke mně, ale spíš chtěl odejít: "měl bych se asi vrátit. A ty půjdeš se mnou, protože jinak by to vypadalo divně." To on vypadal divně.

Rychle jsem ho vzala za ruku a přitáhla si ho k sobě. Úplně jsem se na něj namáčkla. Bylo hrozně vtipný, jaký výškový rozdíl mezi námi byl. "Blázníš?! Co kdyby se o nás dozvěděl Fred?! Zešílel by Georgie! Musíme to držet v tajnosti."

Najednou se jeho zmatený výraz ve tváři rychle přeměnil na naštvaný. A to hodně. Teď už jsem mu v úniku nebránila. On zmizel někde v jídelně a já ze sebe konečně mohla vypustit ten smích, který jsem zadržovala. Jenže pak jsem uslyšela různé zvuky. Jako by celá jídelna utichla, protože sledovala, jak se někdo s někým pere. Rychle jsem se podívala za roh.

"Do prdele," vypadlo ze mě než jsem vyběhla do jídelny. Nějakým zázrakem jsem se dokázala prorvat doprostřed davu. Stál tam rozzuřený Fred, který mlátil zmateného George. "Ty vážně chodíš s Annie?! I když má vztah?!," zavrčel na něj, než mu dal další ránu. "O čem to mluvíš brácho?," vydal ze sebe George. Na Fredovi bylo vidět, že mu ubližuje bít svého bratra, ale musel to udělat. Nebo si to alespoň myslel.

Mě to nedalo a začala jsem se nekontrolovatelně smát. Měla jsem co dělat, abych se nezačala válet po zemi smíchy. Oba dva se na mě podívali. "Nech-nechte toho!," vykoktala jsem mezi smíchem.
"Můžeš mi vysvětlit, co se tady děje?," zabodnul se do mých očích George.

Chvíli trvalo, než jsem se uklidnila, ale pak už jsem se jen narovnala. "To byla odplata baby," ukázala jsem na ně. Fred se na bratra ani nepodíval. Jen z něj slezl a George ho napodobil. Oba dva se na mě podívali, jako by mě chtěli propálit pohledem. Prohlíželi si mě odzdola nahoru. Prohlíželi si moje vínové tenisky, moje černé mama jeans s bílým páskem. Prohlíželi si červený svetr s písmenem A, ručně vyšitým od paní Weasleyové a černý rolák, který pod tím krásně vyčuhoval. Taky skenovali pohledem můj falešný culík. Měla jsem na sobě takový typický outfit. Teda na tu dobu, žijeme v devadesátkách.

"Jedna," řekli sborově. Myslela jsem, že si ze mně dělali jen legraci, takže jsem jim pohled oplatila.
"Dva," pokračovali. Sice jsem byla zvyklá na to, že mluvili někdy synchronizovaně, ale v některých chvílích (jako třeba teď) mě to celkem děsilo.

"Jak dospělé, počítat do pěti," založila jsem si ruce na prsou. Ale oni to brali vážně a napočítali do čísla tři. V ten moment jsem začala být trošičku nervózní, protože jejich výraz vypadal úplně stejně. Naštvaný a prahnoucí po pomstě. "Asi bych měla jít," otočila jsem se na podpatku. Pomalým krokem jsem se vydala pryč, ale zrychlila jsem, když jsem uslyšela za zády číslo čtyři.

"Pět!," vykřikli pak naráz a vyběhli za mnou. Já se samozřejmě rozeběhla jak nejrychleji jsem dokázala, ale i tak byli rychlejší. Musela jsem se schovat. V ostré zatáčce jsem zahnula a schovala se za roh. Zase. Věřila jsem tomu, že mě najdou, ale nestalo se tak. Běželi dál. Oddechla jsem si a lehce se zasmála.

Když jsem už slyšela jenom ticho, chtěla jsem vyjít. Ale někdo po chodbě šel. Nic neobvyklého, po chodbě holt lidi chodí. Ale teď byli všichni v jídelně. Chodba byla úplně prázdná. Chvilku jsem počkala, než kroky ustali. Lehoučce jsem se podívala, kdo tam stál. Najednou jsem cítila, jak mi srdce vynechalo pár úderů. V krku jsem měla velký knedlík a nešlo ho spolknout. Proč je tady? Měl tu být až za několik dní.

Potichu jsem vyšla z rohu a jen do vzduchu zašeptala: "Draco?"

Nemohla jsem si nevšimnout, že se jeho svaly napjaly. Zvedl hlavu. Ignoroval mě, ale já měla radost, že přijel dřív. Bohužel on ale ne...

Dneska ta kapitola byla taková obyčejná a nezáživná, ale je důležitá pro tu další! Jinak strašně moc děkuju všem, co to čtou, za všechnu podporu. Opravdu strašně moc mi pomáhá každý vote nebo komentář. Každé přečtení tenhle příběh posouvá dál k více lidem. Musím prozradit, že teď už to bude víc dark, tak s tím počítejte ;)

Moc děkuju za všechnu podporu, vaše Ellie🤍