The Hogwarts princess

The car crush miracle

Byla pozdní noc, ještě téhož dne. Hodiny už ukazovaly dávno po půlnoci. Poslední den v Bradavicích před odjezdem všech studentů domů. Všichni poklidně spali, jenom Anne ne.

Poté co ve svém pokoji našla Remuse, který ji vysvětlil, co se stalo, Anne se rozlomilo srdce na několik kousíčků. A tohle už nikdo nespraví. Byla hluboká noc. A Anne seděla v nebelvírské společenské místnosti, zabalená v Dracově mikině, svírající fotku jí a jejich rodičů. Z krbu na ni sálalo příjemné teplo, ale toho si vůbec nevšímala.

Po tváři ji nekontrolovatelně tekly slzy zabarvené do černa. Anne vzlykala nahlas, sice riskovala, že někoho vzbudí, ale to jí v tu chvíli vůbec nezajímalo. Už jí bolela záda, tlačilo ji za krkem a pálily oči, ale stejně nedokázala přestat brečet. Nikdo na světě ji nemohl pomoci.

Najednou do společenské místnosti někdo vešel. Šel svižnými kroky po místnosti, než si všiml nebohé postavy sedící na pohovce. Přiběhl k ní.

"Panebože princezno co se stalo?," klekl si před ní. Anne odtrhla oči od fotky, která již měla známky patrně výrazných přehybů.

"Draco? C...co tu dě...lá..š?," snažila se vydat mezi vzlyky. Hlas se jí lámal, ale ani to nedokázalo zastavit proud slz. "Grangerová," odpověděl jednoslovně a okamžitě si přitáhl Anne do hlubokého objetí.

"Uklidni se princezno...nádech a výdech." Draco Malfoy nikdy nebyl ten uklidňující typ, ale když viděl svou nejlepší kamarádku, jak má úplně zabarvené tváře od černé barvy, nedokázal to jen tak nechat být. Hladil ji po vlasech, položil svou hlavu na tu její, takže mohla v klidu se opírat o jeho hruď a brečet do ní. Přejížděl jí rukama po zádech a ze všech sil se ji snažil uklidnit.

Díky němu Anne začala alespoň kontrolovat svůj dech a to ji donutilo mluvit. "Tak, a teď mi řekni, co se stalo," odtáhl se a sedl si k ní na pohovku.

"Když Remus odjel," dala si pauzu na hluboký nádech, "netušila jsem co se děje. Ale on mi všechno vysvětlil." Anne vzlykla a utřela si čerstvou slzu.

Draco napjatě čekal, co z ní vypadne a nepřestával svírat její teplé ruce. "Moji rodiče byli obviněni za krádež. Remus se nedozvěděl za krádež čeho, ale muselo to být něco fakt cenného. Snažil se ministerstvo přesvědčit, že to není pravda a obhajoval je jak nejlíp dokázal," vydala ze sebe tiše a při pohledu na fotku se kousla do spodního rtu a mrkla. To aby zabránila dalším slzám. Ale nepomohlo to. I tak pár neposedných slz uniklo.

Na to Draco zareagoval. Vzal její obličej do svých rukou. Anne přeběhl mráz po zádech, když svým palcem zlikvidoval slzu. Svou ledovou rukou a ještě ledovými prsteny ji příjemně ochlazoval. Koukal ji zpříma do očí, dokud Anne nespadl pohled na fotku. Až teď si ji Draco všiml. Vzal ji opatrně do ruky a prohlédl si ji. "To jsou tvoji rodiče?," zeptal se opatrně.

Anne zakroutila hlavou: "byli." Draco zalapal po dechu a podíval se zpět na ni. Žádal o vysvětlení. "Za tu krádež byli obviněni hodně hrubě. Remus tomu nemohl zabránit. A tak, za jeho zády, ministerstvo učinilo rozsudek."

Chvíli se místností rozhostila dlouhá pauza.

"Nejdřív jim kompletně vymazali paměť a pak na ně použili kletbu, která se neodpouští," vydechla s novou várkou slz. Neudržela se a spadla Draco do náruče, který ji znovu sevřel do pevného objetí. Anne plakala Draco do mikiny, ale tomu to bylo jedno. Měl pochmurnou náladu, soucítil s ní. Měl chuť brečet.

"Jakou kletbu?," zašeptal. "Cr...cr...crucia..tus," zakoktala a rozplakal se na novo. Draco cítil, jak ho něco píchlo u srdce. Hlava mu klesla na tu její. Dal jí lehkou pusu do vlasů a hladil ji po nich. Nehodlal ji pustit. Nechal ji plakat. Nešlo to jinak.

"Poslali je do ošetřovny ve světě mudlů. Aby se k nim nikdo nedostal," řekla naposledy a pomaloučku se uklidnila. Dokud tu byl s ní on, cítila se v bezpečí. Ačkoli přišla o své rodiče, stále tu byl on.

"To je mi hrozně líto Annie," zašeptal do vzduchu. Anne zakroutila hlavou a pak ji zvedla. Teď mu koukala do očí. Zase se v nich topila jako v oceánu. Dávaly ji klid. To on ji dával klid. Leželi spolu na pohovce v objetí a vzájemně si koukali do očí.

"A víš co je na tom všem nejhorší?," odvětila relativně klidně. Draco zavrtěl hlavou. "Oni zapřeli že mají nějakého potomka," zhruba v půlce věty se její hlas zase zlomil, ale už alespoň dokázala odolat slzám. "Včera mi Remus přinesl můj pravý rodný list. Moji rodiče byli ve skutečnosti mnohem důležitější, než jsem si myslela," olízla si ret, aby nebyl tak suchý jako teď byl. Draco nechápavě zvedl obočí.

Anne si povzdechla: "slyšel jsi o rodu Greyů?"

Draco se kousl do rtu. Nevěděl, kam tím mířila, ale nelíbilo se mu to. "Ano, slyšel. Poslední žijící členové zahynuly ve světě mudlů. Při autonehodě myslím. Byli poslední dva. Ten rod...otec mi říkal, že jsou asi stejně vlivní a známý jako rod Blacků. Celý kouzelnický svět truchlil, když oba zemřeli. Proč se ptáš?"

Anne sklopila hlavu dolu a položila ji na jeho hruď. Doslova na něm ležela. "Co udělali tak výjimečného? Že jsou tak vlivní a známý," zamumlala.

"Linie jejich rodu je velmi mocná a z čisté krve. Všichni z nich byli v havraspáru, takže dokonale znali všechna kouzla a zaklínadla. Byl to fakt hodně vlivný rod, nikdo moc si neodvážil proti nim stáhnout ruku. Třikrát bojovali proti Ty víš komu a tím zachránili dost životů. Pan Grey pracoval jako ministr, ale....vlastně nevím, jak pracovala jeho manželka."

"Ale my bysme v tom rodu být nemohli, nejsme z havraspáru," zasmál se. Anne na sucho polkla a dala Dracovi impuls, že se chce posadit. Ruce, které měl položené na jejích zádech povolil a nechal si ji sednout.

Anne si vzpřímeně sedla a utřela poslední zbytky slz. Z kapsy vytáhla na dvakrát přeložený papír a podala ho Dracovi. Nechápavě ho vzal a začal číst. Stačila mu vteřina na to, aby svůj pohled vystřelil právě proti Anne. Ta to chápala, když se to dozvěděla pár hodin zpátky, vypadala stejně.

Napřáhla k němu ruku a k jeho nechápavému výrazu jednoduše dodala:

"Anne Grey, těší mě."