The Hogwarts princess

Party at the Slytherins

Vypráví Anne
"Do prdele Anne," zakryla si Hermiona rukou pusu a prohlížela si mě odspoda nahoru.

Stála jsem uprostřed pokoje, plně připravená na dnešní party. Vlasy jsem měla vyžehlené, takže jsem je měla celkem delší než normálně. Konkrétně něco málo pod prsa.

Hermiona se postarala o můj make-up. Nejdřív jsem se bála, ale vydařilo se to líp, než bych kdy čekala. Udělala mi kočičí linky a nanesla pořádnou dávku řasenky. Ty oči upřímně vypadaly úplně dokonale. Krom toho si pohrála s korektorem a pudrem a zakryla veškeré nedokonalosti. Na rty mi nanesla matnou rtěnku, která měla nádhernou rudou barvu. Ne takovou tu křiklavou, ale tu trochu tmavší a matnější.

A s oblečením jsem si poradila sama. Krátké černé koktejlky, které se hezky třpytily. Byly hodně volné, ale zároveň nádherně tvarovaly postavu. Měly volná ramínka. Původně jsem si k nich plánovala vzít obyčejné černé lodičky, ale nakonec jsem zvolila vysoké látkové boty, které mi dosahovaly asi ke kolenům a byly posazené na vysokém podpatku.

Sebevědomě jsem se postavila před zrcadlo a začala různě pózovat a prohlížet si, jak vypadám.

"Budeš tam nejhezčí," zírala na mě Hermiona. "Škoda, že nemůžeš jít taky. A hlavně drž jazyk za zuby!," varovala jsem ji. To ji rozesmálo. Vzala jsem si svoje malé černé psaníčko na zlatém řetězu a opustila pokoj.

Už to začínalo před hodinou, ale já si chtěla být jistá. Po chodbě jsem našlapovala jak nejtišeji to šlo. Draco na mě čekal před zmijozelskou kolejí.

"Ahoj," přiběhla jsem k němu a obejmula jsem ho.
"Anne...já...já...," zakoktal se při pohledu na mě. To bylo dost možná poprvé, co jsem ho viděla bez sebevědomí. Pak když viděl můj rudý úsměv, zase jsem měla zpátky toho starého Draca: "vážně mluvím s tou samou Anne, se kterou už 4 měsíce?"

"Sklapni," zasmála jsem se upřímně a pěstí ho lehce strčila do ramene pokrytého černým sakem. V těhlech botech jsem mu mohlo v klidu koukat do očí, čehož jsem hned na malou chvilku využila.

"Pojďme dovnitř, celkem mrznu," přejela jsem si dlaní po ramenní kosti a Draco se otočil směrem ke dveřím. Musely být už otevřené, protože neřekl žádné heslo. Jenom, co otevřel vstupní dveře, oslnila mě hlasitá a velmi chytlavá hudba.

Zmijozelská společenská místnost byla mnohem větší než nebelvírská. Sice nebyla tak útulná, ale byla opravdu velice prostorná. A teď byla uspořádaná na tuhle party. Stoly stály u kraje stěn a některé byly prázdné, na jiných se nacházelo občerstvení. Veškerá křesla a gauče tvořily několik sedacích koutků v rohách místností a naproti krbu. Uprostřed místnosti se tedy rozkládala obrovská volná plocha, na které všichni tančili nebo si povídali. Na strop někdo namontoval několik barevných reflektorů, které barevně osvětlovaly celou místnost a svými různobarevnými paprsky párkrát narazily do diskokoule, která tato světla lámala a roztříštila je na milion dalších. Místnost opravdu žila, každou druhou minutu hrála nová skladba a občas se ozval i DJ.

"Vy to teda umíte rozjet," obdivovala jsem atmosféru a při tom procházela s Dracem místností. Pak mě Draco vzal za ruku, aby mě popohnal. Dovedl mě k jednomu ze sezení a posadil mě na křeslo.

"Co chceš k pití?," nahnul se k mému uchu, abych ho dobře slyšela. "Pro začátek mochitto." "S nebo bez alkoholu?" "Vážně se ptáš?," odvodila jsem a on zmizel v davu. Opřela jsem se do křesla a až teprve teď si všimla, kdo měl to potěšení sedět naproti mě.