The Hogwarts princess

Lavender and dark chocolatte

Vypráví Anne
Probudila jsem se za světla. To bylo už po třetí, co jsem se kdy probudila v Dracově posteli. Byl další víkend, neměla jsem žádný program. Pak mi ale došlo, co jsem včera udělala. Nebo spíš CO JSME dělali. Doufám, že nás nikdo neslyšel, protože zrovna potichu jsem nebyla.

Opatrně jsem otevřela oči, ale zjistila jsem, že v posteli ležím sama. Jak typický. Bleskově jsem vystřelila do sedu a začala panikařit.

Jasně, ty náno pitomá, jenom tě využil!

Zapomeň na něj a zmiz odsud, než se vrátí!

V hlavě mi vřeštělo několik různých myšlenek. Potichu jsem vstala z postele a rychle na sebe vzala nějaké oblečení. To první, co mi padlo pod ruku. Chtěla jsem se nenápadně vyplížit z pokoje pryč, ale někdo mě zezadu chytnul za boky a pohodil mě zpět na postel.

"Kampak, kampak princezno? Chcete mi snad utéct?," zasmál se ironicky Draco. Neutekl, jenom si čistil zuby. Nebo dával sprchu. Nebo možná obojí. Zase jsem jednala dřív, než jsem se stačila pořádně zamyslet.

"Promiň, myslela jsem, že jsi odešel," pokrčila jsem rameny a nespouštěla oči z těch jeho. Draco se na mě jen díval, ale nic neříkal. Jeho pohled byl tázavý, snažil se zjistit, proč jsem si to myslela.

Nevěděla jsem jak odpovědět, tak jsem si zase sedla. Draco mě napodobil. Najednou se choval jako malé dítě. "Včera to bylo...bylo to fajn," řekla jsem nervózně. Draco to poznal, naklonil se ke mně a chytnul mě za tvář. Trošku mi něco zašimralo v podbřišku.

"Nemusíš být nervózní maličká," zašeptal a přitiskl své rty na ty mé. Samozřejmě jsem spolupracovala, Dracovy polibky byly dokonalé. Nikdo z těch, se kterými jsem se kdy líbala to neuměl tak, jako on.

Natiskla jsem se k němu blíž a sedla si na něj. Zapletla jsem mu ruce do vlasů. Draco se do polibku usmál, což šimrání zveličilo po celém břiše. Byla to nádherná chvíle, ale musela jsem ji utnout.

"Draco já umírám hlady. Uvidíme se na snídani ano?," zahleděla jsem mu do očí. Ten nápad se mu zrovna dvakrát nezamlouval, nechtěl mě nikam pustit. "No taak, copak ty si nechceš včerejší večer zopakovat?," zafuněl a přetočil mě na záda, takže si mě zase nadlehl. Políbila jsem ho na nos: "chci, ale teď ne. Potřebuju jídlo nebo se z tebe stane nekrofil."

Draco mě tedy pustil. Docupitala jsem ke dveří. Ještě jsem se na něj jemně usmála: "uvidíme se později." Draco nic neřekl, jen zády spadl na postel a já odešla z pokoje pryč.

Zmijozelská společenská místnost ožila, bylo tu spousta studentů. Někteří se učili ve stolových koutech, jiní si spolu povídali a plánovali den. Studenti si to tu hodně upravili podle svého, takže to tu vypadá hned o trochu lépe.

Nikdo si mě nevšiml, všichni byli zaneprázdněni. Otevřela jsem dveře a opustila místnost. Ocitla jsem se na chodbě a rozhodla se jít směrem k jídelně. Než jsem se ale stačila rozejít, uslyšela jsem za zády svoje jméno. "Sakra," zanadávala jsem si tiše a otočila se.

"Ahoj Harry. Co...co tu děláš? Nemáš být náhodou...," ano Anne, teď je výborný čas na to zapomenout pointu věty. "Na snídani?," zvedl obočí Harry a já to odsouhlasila.

"S Ronem jsme šli za tebou a Hermionou, ale ta nám řekla, že v pokoji nejsi a asi jsi šla napřed. Ale v jídelně jsem tě nenašel, tak tem všude hledám," prohlížel si mě nechápavě Harry. Zahřálo mě u srdce slyšet ho o mně takhle mluvit. On se o mě vážně bál.

"Cos dělala u Malfoye? Takhle brzo ráno?," šel hned na věc. Něco ve mně sebou škublo a já musela na sucho polknout. "Víš...já...já," zakoktala jsem se. Jsem celkem špatný lhář, obvzlášť Harry moje lži vždy odhalí. Harry si založil ruce na prsou. Očividně mu docházela trpělivost: "a proč máš na sobě jeho mikinu?"

Chvíli jsem mlčela a sklonila hlavu dolu. "Anne nelži mi, víš že to poznám," zavrčel na mě. Můj pohár trpělivosti ale taky začal pomalu přetékat. "Fajn spala jsem s ní. To je to co chceš slyšet?!," zakřičela jsem na něj, až uskočil. Celá chodba se na nás otočila, ale brzy je to přestalo zajímat a zase si hleděli svýho.

Harry mě vzal prudce za paži a odtáhnul na druhou stranu chodby. "Kurva Harry co děláš?," špitla jsem snažící se mu vysmeknout. "Děláš si srandu, že jo?"

Mlčela jsem. Pro Harryho to na souhlas stačilo. "To snad není možný. Tys mě zradila!," rozhodil rukama.
"Co to sakra meleš?!," nechápala jsem. "Moc dobře víš, že Malfoy je po ty víš komu můj největší nepřítel. A ty jsi moje nejlepší kamarádka. A ty se s nim klidně vyspíš?!"

"Co je tobě do toho Harry s kým já spim a s kým ne?!," štěkla jsem na něj chladně.

"Ty vážně spoléháš na to, že bude tvůj," naznačil uvozovky, "princ na bílém koni?"

"To já od něj taky ani nežádám. Ale to ty nemůžeš pochopit, když jsi srab a neumíš s ní ani promluvit!," rozkřikla jsem se a Harry zrudnul.

"O...o čem to...o čem to mluvíš?," zkousl si spodní ret. "Já vidim jak se na Ginny díváš Harry, nemysli si, že jsem úplně blbá," otočila jsem se k němu zády, aby neviděl moje slzy. "Od tebe bych čekala, že mě podpoříš Harry. Že mi budeš přát, že po tom, co se mi stalo bys chtěl, abych našla někoho, koho budu moc mít ráda víc než kamaráda," zašeptala jsem s poslední studenou slzou.

Harry na to nic neřekl a se sklopenou hlavou přemýšlel.

Rozhodla jsem se odejít. Otočila jsem se k odchodu, ale on mě chytil za ruku. Stála jsem k němu zase čelem.

"On ti zlomí srdce Anne," zašeptal.

"Harry, ačkoli jsi můj nejlepší přítel, tohle je můj příběh. A je na mě, jak se bude dál odvíjet."

Harry na mě nevěřícně zíral, ale pak mě pustil a uraženě odkráčel pryč.

Smutně jsem se za ním dívala, když mě někdo zezadu obejmul. Leknutím jsem nadskočila, nevěděla jsem, že nás někdo poslouchá. Do nosu mě praštila ikonická vůně levandule kombinovaná s hořkou čokoládou, posetá prachem z knihovny.

Okamžitě jsem poznala, kdo to je a hnědé vlasy, které mi popadaly do obličeje mi to jen potvrdily.

"Bude v pohodě, Annie. Veř mi," zašeptala do objetí Hermiona. "Doufám, že to pochopí," vrátila jsem jí objetí a šla se s ní najíst.