The Hogwarts princess

Whatever it takes

Vypráví Anne
Hermiona a já jsme seděly ve společenské místnosti. Bylo na ní poznat, že je dost nervózní, ale já čekala, že mi řekne sama od sebe proč, tak jsem to nechala být.

Jenže tenhle postoj mi dlouho nevydržel, takže jsem se prostě zeptala. "Je tu jedna věc," začala s hlubokým nádechem. "Domluvila jsem si na sobotu schůzku s jedním klukem, abych odradila Cormaca. Ale asi se to protáhne a potřebovala bych, abys mi uvolnila pokoj," podrbala se na zátylku.

"Jasně, v pohodě," mykla jsem rameny a pokračovala ve čtení nové kapitoly knihy. "Počkej to jako vážně? To ti to nevadí?," nechápala. Já jsem jen zakroutila hlavou. Zaklapla jsem knihu a rozloučila se s ní. Měla jsem v plánu vyrazit na hodinu studia mudlů.

"Co máš teď za hodinu?," odchytil si mě Draco. Usmála jsem se na něj, dneska jsem ho ještě neviděla. "Studium mudlů," řekla jsem, ale zamyslela jsem se. "Jsi v pohodě?," naklonil se nade mne Draco a bez odporu mi dal pusu do vlasů. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí:
"nechtěl by sis v sobotu někam vyrazit?"

Draco se lehce pousmál: "to se hodí."

Few days later

Šla jsem za Dracem do pokoje, protože Hermiona mě už potřebovala pryč. Zaklepala jsem a on mě pustil dovnitř. "Tak už mi řekneš kam jdeme?," zeptala jsem se se smíchem v hlase. Draco nic neřekl, jen pro něco šel do svojí koupelny. Přinesl nějaké asi šaty, které byly ještě v obalu. "Anne Grey, půjdeš se mnou na Jarní ples v Prasinkách?," uklonil se galantně.

Vzala jsem do ruky šaty. Byla to jednoduchá smaragdově  zelená róba, která měla asi jen dvě vrstvy. Nebyla nějak tězká, spíš to byly hodně lehké šaty. Měly tenká ramínka a hluboký výstřih na zádech a jen o trochu menší na prsou. Délka dosahovala až na zem a stranu levé nohy zdobil dlouhý rozparek. Byly úplně nádherné, strašně moc se mi líbily.

Takže jsem si je na sebe samozřejmě vzala, na hlavě si udělala uvolněný drdol. Draco mi taky přinesl černé lodičky, takže jsem si je nazula. Make-up jsem nechala jak byl a na krk si nasadila mámy náhrdelník. Možná se ti zdá, že ho nosím často, ale alespoň ho z krku sundavám. Má matka ho nesundala nikdy.

Když jsem vyšla z koupelny, Draco na mě už čekal. Měl na sobě jiný černý oblek, než nosil normálně. Tenhle byl víc elegantní a pod ním svítila bílá košile.

"Můžeme?," nastavil mi rámě. "Můžeme," usmála jsem se a přijala jsem ho.

Draco nám ani nemusel zařizovat odvoz, protože se to konalo v Prasinkách. Konkrétně to byl nějaký kongresový dům, ve kterém se nacházel velký gala sál. Na stropě vysel zlatý lustr, celkově byl celý sál zabarvený do zlata. V rohu stál klavírista, který vyhrával a všichni pozvaní na hudbu tančili. Sál byl na tu dobu zařízený velmi moderně a vypadalo to jako nějaké sídlo někoho velmi bohatého.

"Smím prosit?," uklonil se lehce Draco. Cítila jsem se jako princezna a tak jsem svému princi odpověděla ano. On mě vzal lehce za ruku a vedl přímo doprostřed tanečního parketu. A jako naschvál začal klavírista hrát pomalou písničku a celý sál utichl. Zdmi se rozléhal pouze zvuk hrané hudby klavíru. Otočila jsem se k němu čelem. Draco mi položil jednu ruku na bok, čímž si mě přitáhl k sobě ještě blíž. Musela jsem se tiše zasmát. Já mu svou ruku položila na rameno a volné ruce jsme spojili ve vzduchu a s propletenými prsty jsme začali tančit do rytmu hudby.