Something, that should never happend

1.3K 61 0
                                    

Vypráví Anne
Od té pusy, kterou jsem dostala od Freda, jsem se mu snažila co možná nejvíc vyhýbat. Kromě toho, jsem o polibku řekla jen Ronovi. Ten by to asi měl vědět. Chápal můj problém. Proto mě dokázal vždy informovat, když viděl Freda pocházet okolo.

"Jak dlouho to ještě potrvá?" "Co máš na mysli?," šťouchla jsem do George a doufala, že nemyslí to, co já. "Freda to mrzí. Byl opilý," bránil bratra. Povzdechla jsem si. "Já vím."

George byl na svého bratra kvůli tomu naštvaný. Narozdíl od Freda byl George hodně empatický a chápal jak mě, tak i Freda. Netrvalo mu dlouho a odhalil mé city k Dracovi, které jsou poměrně čerstvé. Vždy když s Dracem trávím čas, George o tom ví.

"Annie chápu tě, ale Fred je tvůj nejlepší kamarád a," mluvil ke mně vlídně, ale já mu skočila do řeči: "ale to ty jsi taky Georgi!"

George se sladce pousmál a obejmul mě kolem ramen. Mluvil o tom se mnou. Vlastně celou dobu, co jsme chodili po chodbách tak nemluvil prakticky o ničem jiném. Ráda ho vyslechnu, přeci jenom je to jeho dvojče a v určité míře mají nějakou telepatii. Což jsem si potvrdila už několikrát.

George mě doprovodil až ke třídě. Rozloučili jsme se a já vstoupila dovnitř. "Je to kurva, běhá od jednoho kluka ke druhému," uslyšela jsem za zády. Otočila jsem se za hlasem a potvrdila jsem si svou teorii o vlastníkovi tohoto hlasu. Svižnými kroky jsem to s úsměvem nakráčela k ní a nadšeně poklepala na rameno.

Znechuceně se na mě podívala: "co chceš?"
Sladce jsem se usmála a falešně řekla: "jenom jsem ti chtěla poděkovat za ten zážitek na tý party! Nějak jsem tě nezastihla, tak ti děkuju teď." Musela jsem to hrát fakt dobře, protože Pansy najednou spadl úsměv z tváří. "O čem to sakra mluvíš?"

"Hah ty si to nepamatuješ? Ty, já, taneční parket a pak se to trochu zvrhlo..," mrkla jsem na ni. Ten výraz byl k nezaplacení. Dobře jsem věděla, že si z té noci nic nepamatuje a to, že jsem kurva o mně říkat nebude.

Zaregistrovala jsem, jak se Draco snaží potlačit smích. Ale hrál to se mnou. "Tak proto jste obě na nějakou dobu zmizely," postavil se za mě a položil mi ruku na rameno. Oba jsme drželi výraz, takže to vypadalo věrohodně. Celá parta zmijozelského prince se na nás více než překvapeně dívala, ale pohled Pansy, která mi stoprocentně věřila to, co jsem právě řekla, vypadala, že bude brzy zvracet.

"Promiň zlatíčko, ale už budu muset jít, Golden Trio na mě čeká," otočila jsem se pryč a poslala jí vzdušnou pusu. Pansy vypadala fakt vyděšeně a Draco měl ze všech sil co dělat, aby nepropukl v smích.

"Golden trio?," vytáhl na mne obočí Harry. S již už upřímným úsměvem jsem mykla rameny. Teď už jsem nemusela nic hrát, byla jsem mezi svýma.
"Nezní to špatně," uznal Ron. Hermiona řekla, že to zní jako kdyby byli nějaká kapela. A to se jí nelíbilo.

"Správně bys ale taky měla patřit do Golden tria," podíval se do země Harry. "Nenene, já vás neznám tak dlouho a nejsem součástí vaší party," odporovala jsem, ale Hermiona se mnou nesouhlasila.

Po té dlouhé hodině, kdy jsme psali test, jsme měli konečně volno. Venku už se stmívalo, ale já se rozhodla jít ještě na čerstvý vzduch. Vzala jsem si s sebou jenom papírový blok a tužku, hodlala jsem napsat Remusovi. Slíbil mi, že do Vánoc se ještě uvidíme. Už byl pryč asi měsíc. Bylo to hodně divné, hodně učitelů i začalo navrhovat jeho vyloučení, ale Brumbál nejspíš vědět, proč je tak dlouho pryč. Ale i když je Brumbál věčně pryč, nikdo s tím nedokáže nic udělat.

Procházela jsem přírodním zasněženým trávníkem, který se rozprostíral za školou. Nikdo nebyl poblíž, užívala jsem si ten klid. Jenže najednou jsem slyšela, jak za mnou začal křupat sníh. Někdo mě sledoval.

"Tak ty si dovoluješ si ze mě takhle utahovat jo?," přišla naštvaná Pansy. Poznala jsem ji po hlase. Byla sama. Výjimečně. Položila jsem svůj blok na zem a otočila se na ni.

Nezmohla jsem se na slova, když mi došlo, že na mě míří špičkou svojí hůlky. Gesto jsem zopakovala a též na ní namířila hůlku. "Pansy polož to," zašeptala jsem, ale Pansy to ignorovala.

"Ponížila jsi mě. Před všema. Ty! Toho budeš litovat." S každým krokem se ke mně přibližovala blíž a blíž. Dostala jsem strach. Moje kouzelnické schopnosti ještě nebyly tak vyvinuté.

Nic jsem neříkala. Jen jsem jí odhodlaně civěla do očí. Čekala jsem co udělá.

Najednou na mě seslala nějakou kletbu. Naštěstí jsem ji dokázala odrazit, ale tím jsem ji naštvala ještě víc. Z brány vyběhl naštvaný Draco.

"Pansy! Kurva nedělej to! Ona se ještě neubrání!," křičel na ni a běžel k ní. Ale bylo pozdě. Pansy na mě seslala další a mnohem silnější kletbu. Nevím přesně, jaká kletba to byla. Ale když mě zasáhla, projel celým mým tělem chlad. Veškeré svalstvo sebou cuklo a já jen cítila rojení neskutečné bolesti na břiše.

Hůlka mi vypadla z ruky. Já udělala tak dva kroky a čekala, až narazím do sněhu. Ale místo ledové přikrývky, jsem dopadla do něčí náruče. Něco mi ten dotyčný říkal, ale já všechno slyšela tlumeně. Postupně jsem cítila, jak ztrácím vědomí. Ale než mě pohltila tma, stihla jsem říct poslední slovo:

"Frede?"

The Hogwarts princess Where stories live. Discover now