The Hogwarts princess

The prank

Vypráví Anne
Ano, Draco mě zachránil. Za to jsem mu vděčná, kdoví co by se mohlo stát, kdyby ne. Ale když jsem se srovnala zase zpátky do stavu, ve kterém jsem byla, začala jsem přemýšlet.

Blaise znal tajemství o mém bratrovi.

Jak ho mohl znát, když jediný, komu jsem o tom řekla, byl Draco?

Musel to Blaisovi říct. Jinak by to nedávalo smysl. Možná jsem jenom dělala z komára velblouda...ale žijeme v roce 1998. Lidé jsou schopni všeho. Třeba se ale pletu, ale jak jinak by se to dozvěděl?

Nevěděla jsem jak na to reagovat. Možná by bylo správné to vyřešit přímo s Dracem, ale já nechtěla. Něco mi napovídalo, že to není dobrý nápad.

Blaise se mě od té doby ani nedotkl. Sice uběhl jen den, ale nebyl schopný o mě říct ani slovo. Ale i tak jsem nechtěla být sama. Proto jsem se rozhodla trávit čas s dvojčaty.

Byla jsem s nimi na našem oblíbeném místě, na zahradě pod obrovskou vrbou. "Máme pro tebe úkol na odreagování Annie," drknul do mě George. "Včera jsme se s Georgiem propašovali k vrbě mlátičce," dokončil ho Fred. "Vlastně, jsme sehnali tohle." Fred vytáhl z kapsy zelenou rostlinku. Byla malinká a nevypadala ničím zajímavá. Ale bylo mi jasné, že na tom něco bylo.

"Co je to?," prohlížela jsem si lístečky malé rostlinky, zatímco jsem čekala na odpověď. "Neville nám povídal o rostlině, kterou když ochutnáš, tak se proměníš ve zvíře, které se ti nejvíc hnusí," podotkl Fred a opatrně mi kytku vzal. Už mi bylo jasné, kam tím mířil. "A Ron nás včera napráskal mámě, když jsme si udělali srandu s Percyho."

"Takže to mám nějak podstrčit Ronovi?," zvedla jsem obočí a dostala se mi sborová kladná odpověď. Zeptala jsem se jak to udělat. "No, George má Ronovi přinést jeho termosku s pitím. Ale Goerge to nestíhá. Takže....," podával mi Fred termo lahev.
"Takže mu to přinese Anne i s rostlinou uvnitř." Oba se zazubili a přikývli. Někdy mě až děsí, jak moc sladění jsou. Vzala jsem do ruky rostlinku a mžourala její listy mezi mými prsty, dokud z nich nebyl jen zelený prášek. Opatrně jsem ho nasypala do termosky a promíchala.

"Sledujte," podívala jsem se na ně a odešla. Samozřejmě mě následovali, ale s velkým rozestupem.

Procházela jsem chodbou a hledala mého zrzavého kamaráda. Dokonce jsem ho už měla na ráně. Ale pak se mi do cesty někdo postavil. "Annie musíme si promluvit." Překvapeně jsem sebou cukla a schovala termosku za záda. Nasadila jsem falešný úsměv:
"Draco promiň, ale teď nemám úplně čas." Chystala jsem se ho obejít, ale Draco se nenechal. "Celý den se mi vyhýbáš. Udělal jsem ti snad něco?"

V hlavě se mi vybavil důvod, proč se mu vyhýbám. Úsměv mi rychle spadl a beze slova jsem chtěla odejít. Ale nepodařilo se. "Copak takhle se mluví se zmijozelským princem?," luskla mi prsty před obličejem Pansy. Sakra.

Byla jsem o trošku vyšší než ona, takže mě to polekalo jen, protože jsem ji vůbec neviděla. "Pansy nepleť se do toho," spálil ji pohledem Draco a obrátil se zpět na mě. Upřímně už jsem jenom čekala, až dvojčata vylezou z rohu a půjdou mi na pomoc. Ale stáli za rohem a děsně se smáli. Věřili mi, že to zvládnu. A tak jsem to chtěla vzít do vlastních rukou. Ale přemýšlela jsem moc dlouho.

"Co to tu schováváš?," vzala mi termosku Pansy. V očích mi zablýskala obava. Sakra. Okamžitě jsem se po ní ohnala, ale ona se nenechala a otevřela nádobu. Zpozorovala zelenou tekutinu, jejíž barva se odrážela od blyštivých stran stříbrné termosky.

"To vlastně není moje," přivřela jsem oči provinile. Pansy mě propalovala pohledem. Moje herecké výkony byly nejspíš tak dokonalé, že si ani jeden z nich nevšiml mého zadržovaného smíchu.

Draco se zeptal na majitele. Po očku jsem se podívala na George a Freda, kteří museli použít kouzlo na snížení zvuku, aby sem nedolehl jejich nesmyslný smích. Musela jsem vzít situaci do vlastních rukou.

Nahnula jsem se k Pansy uchu a když jsem si byla jistá, že mě slyší i Draco, tak jsem zašeptala: "Ron pořádá tajnou party a potřebuje nějak propašovat chlast." Podívala jsem se na zelenou tekutinu: "a tohle, tohle je zelená." Ani jsem nedoufala, že to zabere, Pansin výraz mi naznačoval hodně velkou zmatenost.

Odtáhla jsem se od nich. "Tak, určitě mu nebude vadit, když mu trochu upiju," usmála se Pansy a vyrvala mi termosku z ruky. "Ne!," zakřičela jsem a zakryla si obličej do dlaní. Měla jsem knedlík v krku, nevěděla jsem, jestli do toho kluci nedali něco úplně jiného. Bylo ale už pozdě a Pansy mizela studená tekutina v hrdle.

Když jsem slyšela za sebou se přibližující smích dvou indentických hlasů, tak jsem se už nebránila a vyprskla smíchy. "Tohle pro Pansy nebylo, ale určitě je to lepší," popadal se za břicho Fred a plácnul si se mnou. I když jsem se sotva držela na nohou. Draco nás nechápal a tak čekal, kam se situace vyvine. "Co tady děláte?," přiběhl k bratrům Ron a Harry. Při pohledu na Rona, který tohle měl původně schytat, tak už mi to nedala a začala jsem brečet smíchy.

Draco se na mě koukal s úšklebkem, ale můj záchvat ho donutil se taky zasmát. "Jak ti je?," procedila jsem přes opakované pokusy o nádech. Pansy na mě koukala celkem vystrašeně. Tím, že mě viděla spojenou s Georgem a Fredem, jí po
tváři přeběhl stín obavy. Věděla, že tohle nebyl dobrý nápad. "Promiň Pansy, to bylo na Rona," ukázala jsem ukazováčkem na kamaráda vedle sebe a snažila se alespoň trochu kontrolovat svůj smích.

Najednou se Pansy napnula. Něco se dělo. Když jsem viděla, jak se její tělo začalo pomalu svíjet v kontrakci, mi úsměv zmizel. Co do toho sakra dali? Po Gergovi a Fredovi jsem střelila výhružný pohled a George mi zopakoval název rostliny, kterou mi poprvé představil asi před čtvrt hodinou.

"Pansy?," řekla jsem její jméno nejistě. Místo odpovědi její ruce vystřelily okolo jejího pasu a ona padla na kolena. Najednou jí začala kůže pokrývat hnědá srst, obličej se úplně změnil a celá se smrskla.

Nemohla jsem zabránit úsměvu, když se před námi objevila malá opička. "Tohle, že jsem měl schytat já?," prohlížel si zděšenou Pansy Ron. Nejistě jsem přikývla. Viděla jsem, jak se Harry marně brání smíchu. Draco ho napodoboval, i když nevěděl, co se děje. George a Fred se taky začali smát a Ron se k nim přidal. Pansy byla dost zahanbená, a tak ve své opičí podobě utekla pryč.

Teď jsem měla šanci se vypařit já. Šla jsem stejným směrem jako Pansy, ale Draco mě vzal za ruku a otočil čelem k sobě. Úsměv mi z tváře rychle spadl.
"Udělal jsem něco?" Ne, jenom jsi řekl klukovi, který mě málem znásilnil moje největší tajemství.

"Nechci se teď o tom bavit," odsekla jsem, vysmekla se mu a šla pryč. Draco to nechápal a očividně ho to pěkně naštvalo...