The Hogwarts princess

The quiditch match

Vypráví Anne
"Annie dělej!," křičela na mě Hermiona. Dnes byl poslední famfrpálový zápas sezóny. Venku už pěkných pár týdnů řádil sníh. Ale nebyla to vánice, spíš se jenom na zemi rozprostírala kupa bílého sněhu i když moc nepadal.

Ačkoli byla venku zima, nehodlala jsem se nějak víc oblékat, takže jsem si vzala roztrhané rifle, mikinu a bundu. Hermiona mi to hodně rozmlouvala, bála se že nastydnu. Ale mě to bylo jedno. Teda do doby, než jsem vyšla ven.

"Zima?," usmívala se Hermiona nad zvukem mých klapajících zubů. Přikývla jsem ale nic neřekla. Chvíli trvalo, než jsme na hřiště přišli. Bylo tam hodně lidí, chystalo se velké klání. Zmijozel proti Nebelvíru.

Za zmijozel hraje Draco v hlavní sestavě. Ale oproti tomu, za nebelvír dneska hraje jak Harry a Ron, tak dvojčata a Ginny. Asi bych řekla, že nebelvír má navrh, ale i tak budu fandit oběma týmům.

Sedly jsme si na tribuny a čekaly, až zápas začne. Kvůli svému břichu, na kterém byla modřina již výrazně menší, jsem musela sedět, ale měly jsme dobrá místa, takže jsem viděla dobře.

Chvíli vedl zmijozel, ale díky Ronově schopnosti a dokonalé organizaci se nebelvír dostal do vedení. Naštěstí to ale skončilo v remízu, takže jsem nemusela poslouchat různý kecy a nadávky. Když všichni odcházeli do šaten, rozhodli jsme se s Hermionou jít napřed.

Pak jsem ale na kraji lesa, což je po cestě z hřiště asi dvěstě metrů, počkala na kluky. Nečekala jsem dlouho, protože ke mně přišla nevítaná společnost.

"Je nebezpečné být tady tam sama," sykla na mě naštvaně. Měla jednu ruku stále obvázanou ale to jí nebránilo snad ničemu. "Nestačilo ti to cos dostala minule?" "To, že za tebou přiletěli tři kluci mi jen potvrdilo, že jsi obyčejná kurva," ušklíbla se.

Než jsem stačila něco říct, strčila do mě a já spadla. Zase. "Kolik ti asi platí za jednu noc?," uvažovala s falešným smíchem nahlas a dvě holky, které stály za ní. Dopadla jsem do studeného sněhu a bohužel byl pode mnou nějaký kámen, který způsobil náraz do mojí modřiny. To vyvolalo obrovskou křeč a já přes všechny snahy se nemohla dostat zpět na nohy.

Bylo to ponižující. Chtěla jsem vstát, ale samotné mi to nešlo. Naštěstí to netrvalo dlouho. "Princezno, co děláš?," přiběhl ke mně Draco a starostlivě mi pomohl vstát. Pansy vykulila oči: "dráčku můj, proč jí pomáháš?"

"Proč mu tak říkáš, když není tvůj přítel?," zeptala jsem se, prozatím co jsem se snažila narovnat v zádech. Draco mě držel za ruku a druhou rukou mi pomáhal balancovat.

Draco na ní naštvaně štěkl, že s ní nechce mít nic společného a že ji nenávidí a další věci. Ale já ho neposlouchala. Klepaly se mi o sebe zuby a potřebovala jsem svojí bundu, která ležela na zemi. Jen co Pansy odešla, opatrně jsem se sehla k zemi a chtěla ji zvednout. Ale Draco byl rychlejší.

Jenže místo mojí bundy se dotkl mojí ruky. Očividně ucítil, jaká zima mi byla a podíval se mi hluboko do očí: "sakra Anne ty jsi úplně zmrzlá!" Na nic jsem se nezmohla, jenom jsem si stoupla zpět na nohy. To už  si ale Draco sundaval zelenou mikinu a přetáhl mi ji přes hlavu. Než jsem stačila něco namítnout, Draco mě umlčel: "nehodlám se o tebe starat, až budeš mít chřipku. Nepřipustím abys měla chřipku."

"Ale ty zmrzneš!," poukázala jsem na Dracovo tričko, pod kterým měl jen termo prádlo. Ale ujistil mě, že mu zima není. Zachumlala jsem se do té mikiny a byla fakt teplá. A když jsem si přes ní ještě oblékla svojí bundu, už mi nebyla zima vůbec. A taky jsem k té mikině tajně čichala a doslova fetovala jeho vůni.

Šli jsme podél cesty v tichu. "Víš vlastně toho o tobě ani moc nevím. Myslím, takové ty základní informace," prolomila jsem ticho. Draco na mě vystřelil obočí: " a co bys chtěla vědět maličká?." Bylo roztomilý, že mi po každé řekl jinak.

"Jaká je tvoje oblíbená barva? O člověku to hodně vypovídá," řekla jsem první věc, která mě napadla. V jeho přítomnosti jsem byla celkem nervózní a nevěděla co říkat.

Najednou mě vzal za svoji mikinu a tím si mě k sobě přitáhl blíž. A taky čelem. "Jaká myslíš?," zašeptal při pohledu do mých očí. Přísahám, byli jsme od sebe opravdu jen malý kousek. Když vydechl, cítila jsem jeho dech až k sobě. Byl zase krásně svěží. Stále jsem měla jeho ruku na mikině, takže jsem cítila jak se dotýká mého hrudníku. Vzájemně jsme se topili v očích toho druhého. Kdybych ho chtěla políbit, a že jsem fakt chtěla, nemusela bych se ani moc přibližovat. Skoro jsem se jeho rtů dotýkala, i když jen opravdu skoro. Líbilo se mu, jak jsem rozrušená. Takže mě pustil.

Naše procházka pokračovala dál, dokud jsme po cestě nepotkali Blaise a jeho partu. Zdvihla jsem hlavu směrem k Dracovi a zašeptala: "Draco já se s ním nechci bavit." "Neboj maličká," vydechl mi do ucha.

Když se Blaise přiblížil, přiložil mi dlaň k pasu a znovu mě k sobě přitáhl. Dlaň držel, stejně jako já výdech, na který jsem úplně zapomněla. Blaise šel okolo a když byl za námi, chtěl mě plácnout přes zadek, ale on mu v tom zabránil. Prostě vystřelil svoji ruku z mého pasu a zachytil Blaisovu ještě než stihla přistát. Držel ji tak pevně, že s ní Blaise nemohl hýbat. "Ani se k ní nepřibližuj," sykl rázně a jeho ruku pustil. Blaisovo odhodlání mě praštit zmizelo a jen za námi zařval: "takhle si Draco Malfoy brání svoji hoe hah!"

Draco se uprostřed kroku zastavil a zavřel oči. Stoupla jsem si před něj: "neposlouchej ho, neví co říká." Draco oči otevřel a letmo se na mě pousmál.

V tu chvíli okolo procházel George a Fred. Draco je rukou zastavil a podíval se na ně, ale spíš na Freda:
"doprovodíte ji do hradu? Musím si ještě něco zařídit." Kluci jen přikývli a usmáli se na mě. Dracovi jsem jenom zamávala a nechala se vést do hradu.

Avšak u mě na pokoji seděl host. A když jsem ho viděla, neodpustila jsem si slzy...