The Hogwarts princess

Christmas morning

Vypráví Anne
Další ráno byl den, kdy většina studentů odjížděla zpět domů. Byl to den před Vánoci. Anne už neměla s kým Vánoce trávit. Z její rodiny už jí zbyl jenom Remus a její povedený bratr. Samozřejmě, měla nabídku od Rona, Ginny a dvojčat, že bych mohla být na Vánoce s nimi. Stejně tak mi to nabízel i Remus, že se po mně Nymphadora ptá. Taky mi už chybí. Ale všechno jsem odmítla, potom co se včera stalo, jsem chtěla být sama.

Ráno jsem časně vstala, i když jsem to vůbec v plánu neměla. To hlavně kvůli Hermioně. Okamžitě jsem si dala sprchu a začala zamaskovávat rudé a opuchlé oči. Hermiona věděla co se stalo, ale nechtěla jsem, aby mě znovu viděla brečet. Trvalo to dlouho, než jsem ty oči dovedla do nějakého stavu, aby celé Bradavice nepoznali, že jsem probrečela noc.

Oblékla jsem si mikinu bez kapuce a upnutou sukni. Nic vánočního se mi vymýšlet nechtělo. Na krk jsem si připnula matčin náhrdelník. Hermiona se mezitím oblékla. Mohlo být asi šest ráno, Hermiona odjížděla velmi brzo, měla to celkem daleko.

Ještě jsem jí pomohla sbalit si věci. Včera to neudělala a použila to jako záminku k tomu, aby mohla být déle se mnou. Roztomilý.

Když jsme dobalily, pomohla jsem jí s kufrem k hlavnímu vchodu ven. Nemohla jsem jít s ní až k bráně, venku bylo pod nulou a já měla jenom mikinu.

Hermiona se na mě otočila a silně mě obejmula kolem ramen. "Vím, čím si teď procházíš Annie. Ale ty se z toho dostaneš, tím jsem si jistá! A já ti s tím pomůžu," zašeptala mi do ucha. Stiskla jsem ji ještě pevněji. I malá slzička ukápla. Pravda je, že bez Hermiony bych to nezvládala už vůbec. Byla moje největší podpora a opora a za to jsem jí byla neskutečně vděčná.

"Pošli mi sovu," kvíkla jsem a pustila ji. "Ty taky," usmála se jemně, než přišel Brumbál. Výjimečně byl ve škole, po dlouhé době. Doprovodil Hermionu ven z hradu.

Po obědě i Weasleyovi museli odjet. "Měl bych se uklonit?," naznačil úklonu Fred. Nechápavě jsem zvedla obočí. "Teď jsi Anne Grey. Jsi potomek jednoho z nejznámějších rodů, pamatuješ?," poklepal si na temeno hlavy George. "Ani mi to nepřipomínej," sklesla jsem hlavu. Zase se mi vybavila vzpomínka na to, co se včera stalo.

Dvojčata mě obejmula za ramena a to mě donutilo se usmát. Další podpora. Když svoje sevření uvolnili, skočila na mě Ginny. Musela jsem ze ušklíbnout a protočit očima. "Slib mi, že neuděláš žádnou blbost," pípla do mých vlasů. "Slib mi, že si Vánoce užiješ." Pak ze mě Ginny slezla a naposledy se na mě vděčně usmála.

V poslední řadě ke mě přistoupil Ron. Jemně mě obejmul a podal mi velkou krabici. "Opravdu nechceš jet na Vánoce k nám? Rodiče to pochopí," zeptal se Ron. Zavrtěla jsem hlavou a obejmula i Harryho, který v okamžik přiběhl.

"Co je to?," ukázala jsem na krabici. "Dárek od nás," usmál se Ron a Ginny přitakala. Klekla jsem si na zem a opatrně položila krabici na zem. Odkryla jsem víko a úžasem si zakryla pusu. Měla jsem z toho takovou radost, že se mi oči zalily malými slzami.

"Možná jsi ztratila svou rodinu Anne," začal Fred.
"Ale teď jsi součástí naší rodiny," doplnil ho George. Opatrně jsem z krabice vyndala ručně pletený červený svetr s písmenem A na prsou.

Svetrem jsem si zakryla obličej, aby nebyly moje slzy vidět. "Aww," ozval se George s podporou Freda. Když jsem nepřestala brečet, všichni mi věnovali jedno velké hromadné objetí následované výbuchem smíchu. Poté jsem si svou mikinu sundala a přes hlavu si přetáhla svůj nový svetr. "Jak vypadám?," usmála jsem se a všichni mi to pochválili.

"Fíha, teď máme v rodině dvě nejsilnější kouzelnické děti momentální doby," zahvízdal Ron. Podívala jsem se na Harryho a ten se na mě usmál.
"Nepřeháněj. Furt kouzlim jenom půl roku," odvětila jsem. "No a? Jsi jedna ze silnějších a učíš se fakt rychle. Už umíš skoro to co já," kývla Ginny směrem ke mně a já své zásluhy hodila na soukromé hodiny s Remusem.

Když jsme se rozloučili, což bylo obvzlášť těžký, jsem chtěla zalést do pokoje. Na chodbě jsem ale uslyšela neznámé hlasy. Přitiskla jsem se ke zdi a pomalu se přibližovala k těm hlasům. Byl tam Draco. Taky žena, vysoká asi jako Draco s dvoubarevnými vlasy a černými šaty. Byla moc krásná. Taky tam byl muž, měl stejně platinové vlasy jako Draco, jenom velmi dlouhé. Měl suverénní výraz tváře, připomínal mi matku. Byl vyšší než Draco, opíral se o hůl a podle držení těla a zdvihnuté brady to musel být někdo důležitý.

"Draco?," zašeptala jsem naproti nim a on mi věnoval zářivý úsměv. Rukou mi naznačil, ať jdu k nim a udělal pár kroků ke mně. "Ahoj maličká," zašeptal tak, abych to slyšela jen já. Cítila jsem na sobě pohledy těch dvou dospělých.

"Kdo to je Draco?," zapohrdal mnou muž. Draco mě galantně dovedl k nim. "Anne, tohle je má matka, Narcissa Malfoyová," ukázal na ženu, která mi hned věnovala letmý úsměv. Natáhla jsem k ní ruku a potřásla si s ní. Otočila jsem se na muže: "a tohle je můj otec, Lucius Malfoy." V jeho hlase byla trochu slyšet nejistota a oči mu nejistě ztmavly. Podala jsem mu ruku, ale on ji nepřijal. Očividně jsem se mu nelíbila. Tak jsem nasadila stejný výraz jako on a trochu jsem nadzvedla obočí. Tohle si líbit nenechám, ať je bohatý jakkoli.

"Matko, otče, tohle je moje kamarádka Anne Smithová," představil mě. Nesnažila jsem se skrývat překvapení. Proč mě nepředstavil mým pravým jménem?

Byla tam napjatá atmosféra, tak jsem se chtěla přesunout pryč, ale Draco mě následoval. Když už jsme byli sami podíval se mi do očí a podal mi malý zabalený dárek.

"Draco já...já pro tebe nic," zakoktala jsem se. "Princezno, já nic nechci. Chci, abys zase byla šťastná. Jsem tu pro tebe, ano?," přiblížil se ke mně.

Zase jsem mu byla velmi blízko. Byla jsem z něj nervózní, musel slyšet, jak mi srdce bilo. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla zpříma do očí. Kousnul se do rtu. Dotkl se svýma ledovýma rukama těch mých. Trochu jsem se zachvěla, když to udělal.

"Veselé Vánoce princezno," pousmál se. Musela jsem si olíznout ret, abych byla schopná mluvit. "Veselé Vánoce Draco." Teď byl ten moment, kdy jsem čekala, že mě políbí. Vzdálenost našich rtů se rovnala asi  třem centimetrům.

Ale neudělal to. Odtáhl se. Myslím, že se zastyděl. Mě už ale přestalo bavit, jak si se mnou hrál. Já toužila ochutnat jeho rty. Chtěla jsem ho políbit. Víc než cokoli. Nevím, co se to ve mě probudilo. Vzala jsem ho za zápěstí a otočila ho směrem k sobě.

Chtěla jsem ho políbit. Přímo jsem hladověla, ale pak jsem si to rozmyslela. A když už byl naproti mně čelem, jsem na něj skočila a silně ho obejmula kolem ramen. Draco to nečekal, ale okamžitě mě napodobil a zabořil mi nos do klíční kosti. "Děkuju," usmála jsem se s čerstvou slzou.

"To já děkuju maličká," zamumlal mi do ramene. Chvíli jsme se tam tak objímali a já jsem čichala vůni jeho saka. Po nějaké té době jsem se odtáhla a musela se s ním rozloučit. Bylo to hrozně těžký, hlavně když mi stíral prsty slzu z tváře.

"Ahoj prcku," řekl někdo za mými zády. Já přesně věděla kdo to je, ale za žádnou cenu jsem s ním nechtěla mluvit.