The Hogwarts princess

Sunset flashback

Vypráví Anne
"Cože udělal?!," drkla do mně Hermiona loktem na snídani. Musela jsem se nadechnout, abych se neudusila mlékem. "Chceš to odvyprávět od začátku nebo jsi dostatečně chytrá na to, aby ti to stačilo jednou?," usmála jsem se na ni ironicky a ona jen v tichosti čekala, až jí to celé odvyprávím znovu.

"Uuhh tak fajn," zafuněla jsem a otočila se víc k ní. Hermiona dvakrát zatleskala a udělala stejné gesto. Začala jsem znovu vyprávět.

flashback: o den dříve

Vzhledem k tomu, že veškerý sníh už roztál a navzdory tomu, že teprve končil leden, bylo venku příjemně teplo. Měla jsem chuť být na chvíli sama.

Z pokoje jsem si vzala deku, velkou mikinu, baterku knížku a něco málo k jídlu. Nepozorovaně jsem proklouzla všem studentům a učitelům. Zanedlouho se mělo stmívat, takže moc času jsem neměla.

Chtěla jsem jít na své oblíbené místo, nádvoří u velkého stromu, kde sedávám s dvojčaty. Ale v tuhle denní dobu bylo ve středu bradavického pozemku úplně plno. Rozhodla jsem se jít na jiné místo.

Šla jsem směrem do Hagridovu domu, ale zatočila jsem k černému jezeru. Uvelebila jsem se pod velkým stromem, který mě před všemi krásně kryl. Zároveň mi umožňoval pohled na jezero, od kterého se odrážela nádhera slunce, které bude za chvilku zapadat.

Otevřela jsem knížku a ponořila se do příběhu. Po nějaké době, kdy jsem byla velmi naštvaná, protože se děj neodvíjel tak, jak jsem si přála, jsem ji odložila. Ale uslyšela jsem za sebou kroky.

Skrčila jsem se víc k zemi. Začal západ slunce a já si ho nechtěla nechat zkazit. Čekala jsem, že mě najde, ale doufala jsem, že to je někdo, kdo hledá někoho jiného než jsem já. Měla jsem štěstí.

Sice to nebyl nějaký pomatený žák, ale štěstí to bylo.
"Všude jsem tě hledal," vydechl úlevou, když vykoukl zpoza ohnutého stromu. "Vyděsil jsi mě," poklepala jsem na místo vedle sebe. On si přisedl a já mu dala jemnou pusu na tvář. "Co tady děláš tak sama maličká?," obejmul mě okolo ramen.

"Chtěla jsem být jen na chvilku sama," usmála jsem se. Jeho ruce ale z mých ramen spadly pryč. "Tak to promiň, to já zase jdu." "Ne!," zastavila jsem ho a on se na mě překvapeně podíval. "Zůstaň tu se mnou prosím."

Nasadil úšklebek: "líbí se mi, když prosíš." Arogantní Draco byl zpět. "Já vím," usmála jsem se sladce. Draco si znovu sednul. Položila jsem mu hlavu na rameno, stejně to udělal i on. "Není to nádhera?," dívala jsem se na dokonalý západ slunce. "No, já jsem nádhernější," zazubil se a já na to nic neřekla.

"Víš, chtěl jsem se tě na něco zeptat," podrbal se nervózně na zátylku. "Povídej." "No ehm...víš...my dva už...," začal koktat. Přišlo mi to roztomilý. "Tak znova," nadechl se a spustil znovu, "už je to týden od toho, co jsme spolu spali. A já si nemůžu pomoc, ale nemůžu na tebe přestat myslet, Anne Grey. Tak jsem si říkal, jestli bys nechtěla si někam vyjít?"

Zkousla jsem si spodní ret. Měl pravdu. Taky jsem ho nemohla spustit z hlavy. Myslela jsem na něj vždy, když jsem měla prázdnou hlavu. Navíc, jsem si to před týdnem moc užila a i přes tenhle týden Draco dělal různé maličkosti. Díky tomu mi došlo, že to s námi myslí vážně a že to nebyla jenom jedna chyba.

"Jako rande?," polkla jsem s napětím. Draco se stydlivě podíval do země. Brala jsem to jako souhlas.

"Ráda půjdu Drayi," zazubila jsem se na něj. Draco se naštval, nenáviděl, když jsem mu říkala Dray. Překulil se a sedl si na mě obkročmo. Začala jsem se nekontrolovaně smát. "Kazíš tu chvíli princezno," zašeptal se smíchem. Z ničeho nic mě vzal prudce za bradu a mě smích přešel. "Už. Nikdy. Mi. Neříkej Dray," zavrčel a sklonil se níž ke mně. Než jsem se nadála, začal mě divoce líbat. Přesně tak, jak to nejvíc miluju.

Začal mi rukama sjíždět po bocích. Panebože, jak já po těch dotecích toužila. Když se jeho ledové ruce dostaly pod mikinu až na mou kůži, vydala jsem ze sebe lehký steh.

Chvíli to takhle pokračovalo. Mě ale došlo, že už je skoro tma. A taky zima. Ačkoli mi to trhalo srdce, musela jsem zašeptat jeho jméno za účelem to utnout. "Anoo," zafuněl, ale neoddělil se od mého krku. "Já se s tebou teď vyspat nemůžu."

Draco najednou přestal a věnoval mi smutný pohled. "Už je skoro tma. Musíme na pokoje," vysvětlila jsem. "Máš pravdu," řekl sklesle a pomohl mi vstát. Bylo mi ho líto, a tak jsem mu skočila do hlubokého objetí. Nejdřív byl velmi překvapený, ale taky mě kolem pasu obejmul a zavrtal hlavu do mého  ramene. Poznala jsem, že záměrně vdechnul vůni mých vlasů. Musela jsem se pousmát.

Byla to opravdu nádherná chvíle.

Společně jsme došli na hrad.

End of flashback

"To je tak romantický! Kéž bych měla někoho jako ty Draca," rozplývala se Hermiona nad mým příběhem. Upřímně jsem o někom věděla...

Najednou do mě zezadu někdo drkul. "Hej!," zakřičela jsem na něj, ale rychle jsem toho zalitovala, když jsem viděla blonďatého kluka od nás odcházet.

"Buď připravená v osm večer, přijdu si pro tebe. D.M.," řekla Hermiona do prázdna. Nevěděla jsem, co říká, tak jsem se k ní otočila a ona to zopakovala. Všimla jsem si papírku, ze kterého to četla. Vytrhla jsem jí ho z ruky a pořádně si ho prohlížela.

"Co se řeší?," přeběhl k nám Ron a Harry. Ron měl radost, ale Harry vypadal dost unaveně. Byl stále naštvaný. "Annie má dneska rande!," vyhrkla na něj. Ron byl překvapený, ale měl za mě velkou radost. Harry se na mě zklamaně podíval, ale pak zase sklopil pohled do svého talíře. Bylo mi ho hrozně moc líto.

"Ahoj Rone," prošla kolem nás Levandule Brownová. To zase otrávilo Hermionu. Pod stolem jsem jí pohladila po stehnu a ona se na mě smutně usmála. Ráda jsem jí pomáhala.

Co mě ale trápilo, Harry za celou večeři neřekl jediné slovo. Tohle není dobrý...