Černý Ovce

⸸06.⸸

 ⸸🖤⸸

⸸ KAPITOLA 6. ⸸

Bylo pro mě těžké se udržet a neškemrat o další. Chtěl jsem víc, abych se zbavil hladu. Z takovéto trošky sotva na několik minut zaneprázdním žaludek. Ale lepší než nic.. to by řekl Sebastián.

,,Vstaň a běž se pořádně umýt. Je tam i čisté oblečení." Posadí se opět za stůl a otevře šuplík. Nechápavě se na něj podívám. Prvně mi dá krev a pak chce abych se umyl? Jestli mu vadí jak vypadám, měl mě radši nechat dole.
„Koupelna je tam." Podívám se směrem, kterým ukazoval na průchod beze dveří. Moc se mi do toho nechtělo. Přesto nabídka čistého těla mě velmi láká. Navíc to byla možnost jak se krásně zahřát. Nic mi to neudělá. Ujistím se. Tichounce tedy vstanu a dojdu tam.

Vše bylo čisté, voňavé a elegantní. Bílé obklady s rozpitým mléčným vzorem, Podlaha z leštěného mramoru tak i umyvadlo a pultík, kde byla hromádka poskládaného bílého oblečení. Pod ním vyřezávané skříňky se zlatými držátky. Zrcadlo přes celou stěnu. Bezbariérová sprcha a vedle ní okno se závěsem. Zvědavě přejdu k oknu, kousek odhrnu závěs a nakouknu. Vydechnu úžasem. Prudký sráz, v něm i kolem smrkové koruny kam až mé oko dohlédne. V údolí pod srázem se táhne hustá mlha, čouhají z ní jen zelené špičky stromů. Prostě nádhera. Hned dostanu chuť jít ven.

Pustím závěs, Ohlídnu se přes rameno k místu, kde by normálně byly dveře. Doufal, jsem, že sem nepřijde. Svlíknu si triko. Doma bych ho pravděpodobně pohodil na zem, nebo do umyvadla. Místo toho ho ledabyle složím a dám na zem ke stěně. To stejné udělám se zbytkem oblečení.

Otočím kohoutkem, chrstne na mě studená voda. Cuknu sebou a rychle otočím i tím druhým. Pro změnu teď byla příliš horká. Uhnu mimo vodu a pootáčím kohoutky tak dlouho, dokud voda není tak akorát. Prvně pod proud dám ruce, poté vejdu celý a mé vlasy se mi ihned přilepí na čelo. Teplo se mi roztéká po celém těle. Pousměji se. Pod nohama vidím, jak se špinavá voda víří s čistou. Ze stojánku vezmu menší lahvičku s Černým nápisem PRIJA a nad ním znak podobající se zamotaným hadům. Pod tím bylo napsané Sprchový gel a šampón s ženšejem. Nakloním se mimo proud, odšroubuji víčko a přičichnu si k medově zlatavé tekutině. Vůně byla nahořkle kyselá, poznal jsem hřebíček a mírný nádech skořice . Aromatické, ale příjemné. Trochu nanesu na dlaň, lahvičku odložím a obsah na ruce pořádně protřu ve vlasech.
. . .
Osuším se bílou huňatou osuškou, čistej a hlavně voňavej se obleču do nachystaného oblečení. Bylo stejné jako to předchozí. Osuškou si ještě vysuším vlasy tak, aby z nich nekapala voda. Na zácloně se mihne větší stín. Přejdu k němu a opět nakouknu ven. Kousek dál letělo pár ptáků. Závidím jim jejich svobodu. Můžou kdykoliv, kamkoliv. Netíží je gravitace a země pod nohama. Jen tak plachtí ve vzduchu a nemají žádné starosti. S rodinou jsme chtěli navštívit Paříš, Řím, Amsterdam, bratr chtěl i do Prahy podívat se na architekturu. Teď můžu tak sledovat nekonečný les.
Odkašle si. Pustím závěs, otočím se k němu čelem a sklopím hlavu. Neměl jsem se z toho okna dívat., teď to schytám. Čekám, kdy a co řekne, kdy mě seřve, nebo uhodí. Všichni to tak tady dělají. Přesunul se ke mně, zvedne ruku. Pevněji chytnu osušku a zavřu oči. Proč to protahuje? Ať mě prostě uhodí. Ozve se škubnutí a ovane mě trochu průvan. Zachvěji se. Pomalu otevřu oči. Stojí vedle mě a dívá se z okna. Sleduji jeho nečitelnou tvář.
„Pokud ti to došlo, tak se o nic nepokoušej. Než by ses dostal z lesů, roztrhala by tě divoká zvěř." K mému překvapení má klidný hlas. „A to by byla škoda." Dodá, střetneme se pohledem.

„Když budeš poslušný, budeš dostávat odměny, které ti zpříjemní pobyt. Vzdoruj a zbičují tě jak psa. Zapomeň na to, že si měl nějaký život, tady to stejně nikoho nezajímá a pokud se odsud někdy dostaneš, tak leda jako mrtvola. Takže žádné hlouposti." Mrtvý?
„Proč?" Zeptám se nejistě. Proč bych měl umřít, když jsem se rozhodl dobrovolně?
„Brzy to zjistíš. A pokud tě mohu o něco požádat.." hřbetem ruky mě pohladí na tváři. „neupozorňuj na sebe. Nerad bych o kousek jako ty přišel." Řekne zcela vážně. Kousek.. Jako bych snad byl věc. Nepatrně přikývnu. Ruku stáhne, otočí se a odejde do ložnice.

Mlčky zůstanu stát jako by mě někdo zalil do vosku. Brzy to zjistím? Pohladím si místo, kde se mě dotýkal. Přeběhne mi mráz po zádech. Bylo to, jako by nade mnou měl veškerou moc. Jako by právě on rozhodoval o tom, co se mnou bude. Ač na takové věci nevěřím, měl jsem nepříjemné tušení. Za žádnou cenu jsem se nechtěl dozvědět, co měl na mysli. Naposled pohlédnu z okna na zelené moře stromů a odejdu z koupelny.
Strnu, když spatřím muže s okovy a řetězy v rukou. Škaredě se na mě podívá, rozejde se ke mně a pevně uchopí řetězy. Couvnu, ale narazím do zdi průchodu. Přibližuje se.

„Nech ho. Obejde se i bez toho." Rázně poví muži a i tvář má přísnou. Na muži jde poznat, že s příkazem zcela nesouhlasí, ale uposlechne. Hrubě chytí mé zápěstí a trhne se mnou.

„Pohni špíno." Prskne neurvale. Rozhodně co se čistoty nyní týče byl špína rozhodně on. Radši se rozejdu ke dveřím. Naposled pohlédnu do průzračně modrých očí a vyjdu ven.

. . .

Lehnu si na svou postel. Hlava mě bolela a rozum mi stál hodně mimo. Stále se mi hlavou honila slova, která mi říkal. Opravdu mě to znepokojovalo, ale co mohu dělat? Zavřu oči, vybaví se mi jeho tvář. Ucítím jeho ruku, jak se dotýká mé kůže. Tělem mi projede vlna horka. Rád bych tam zůstal. Třeba i mlčky jen sedět v roku na židli a sledovat co dělá. Být v jeho přítomnosti a těšit se z dalšího milého zacházení. Co by to mohlo být příště? Spánek v jho posteli? Nebo sladký zákusek? Zběhnou se mi sliny při vzpomínce na chuť ovocného krému a polevy. Pousměju se a schoulím se. Třeba se mi o nich bude zdát. S myšlenkou se pokusím usnout.

⸸🖤⸸