Změna je život

LI.

"Jade, ráda tě vidím" "Kate, promiň mi to"
"To já se ti omlouvám, chyběla jsi mi" "To ty mě taky a moc" "Takže zase kamarádky?" "To vy bylo moc fajn" "Skvělé, mimochodem gratuluju k zasnoubení" "Děkuju, je to ale tak nepříjemně veřejné. Asi bych si to nechala někde na soukromí ale nevadí mi to" "Chápu, tak doufám že můj partner neudělá něco podobného" "ty máš taky partnera? Znám ho"
"Mám, jmenuje se Thomas Mc'Danly, je o tři roky starší a dokonalý" "ještě aby nebyl"
"Kate, strašně moc ti děkuju. Díky tobě jsem potkala právě Thomase a nebýt té naší schůzky, asi se v tom baru neukážu" "Prosím tebe, to nestojí za řeč" "mimojiné, jak to bylo s tím Niallem, můžu-li se zeptat?" "Komplikované"
"S Michelem ti to ale moc sluší" "Děkuju, ale uvidíme jestli to bude jiné až v porovnání manželky" "to zní divně, promiň" "V pohodě, taky se mi to moc nelíbí" "že budu na svatbě? Třeba jako družička" "Tak nad tímhle jsem ani nepřemýšlela" "Dámy promiňte že vás ruším, Kate mám pro tebe ještě jedno překvapení"
Vyruší nás Michele "překvapení? Víš že překvapení nesnáším" "vím ale tohle se ti bude zaručeně líbit" "Fajn" "tak pojď se mnou"
"Promiň Jade" "V pořádku" Odpoví Jade a Michele mě za ruku vede k autu
"Viděl jsem jak se ti to moc nelíbilo, celá ta oslava. Nedivím se, takže jedeme někam kde budeme mít více soukromí" "Ale líbila jen, jsi mě překvapil a já se moc nedokázala bavit. Ta žádost o ruku...Micheli bylo to moc rychlé, ale krásné. Nikdy jsi mi nic tak hezkého neřekl. Miluju tě" "I já tebe Kate"
Po chvíli se ocitneme před nádherným domem, dvě ulice od maminky a tatínka
"Tak zlato, tohle je takový velký dárek ode mně pro tebe. Náš dům. Všechno nejlepší lásko"
Dopoví a ukáže na nádherný velký dům, s bílými ornamenty a velkou zahradou. Trochu mi připomínal bílí dům pana prezidenta v USA
"Je nádherný, děkuju" "Nemáš za co miláčku, pro tebe bych udělal cokoliv" "Ty jsi prostě poklad" "Jeden z nejlepších pokladů" "Jak to myslíš?" "Jednou to budou snad i naše děti..."
"Ty by jsi chtěl se mnou děti?" "Moc rád, ideálně čtyři. Dva syny a dvě dcery. Jmenovali by se Mateo a Christian a naše dcery Laura a Elisa" "To jsou nádherná jména Micheli"
"A jednou můžou být opravdová" odpoví Michele a začne se me mě přibližovat
"Micheli, měli bychom se vrátit" "Vážně teď? No pokud to nepočká" "Nepočká miláčku, nechceme přeci naštvat naše hosty a maminku s tatínkem" "Ty máš ale talent na výmluvy"
"Vážně? Tohle mi řekla naposledy učitelka ve školce" "měla pravdu, ty jsi prostě nemohla být nic jiného, než herečka" "mám to brát jako kompliment?" "Ten nejhezčí"