Změna je život

IX.

Napíšu tedy Jade, jestli se mnou nechce jít na pozdní oběd, a mezitím se jdu do pokoje připravit. Nanesu si jen lehké líčení a obléknu si černé džíny, s bílým tričkem s dlouhým rukávem a na to kabát. Teď už mám u sebe všechny své věci, včetně mé oblíbené žehličky na vlasy, kterou jsem si nechala omylem v jedné z těch krabic, takže teď si vlasy jen vyžehlím, obuju si černé kotníčkové boty a vyrážím před restauraci, kde počkám na Jade.
Domluvily jsme se že si dáme sraz ve čtvrt na čtyři takže mám tak půl hodinku na příjemnou procházku po nové části města ve které žiji.
"Ahoj Kate" "Ahoj Jade, jsem ráda že jsi přišla"
"To já taky Kate, myslela jsem že mě mamka nepustí, hlavně po tom co jsem udělala ten den, kdy jsme se poznali" "Co jsi provedla?"
"Šla jsem do baru, i když jsem věděla že mě mamka zabije. Ona nesnáší bary" "Chápu tě"
"A co ty, jak pak se daří?" "Hele povím ti že vlastně dobře, s rodiči jsem se udobřila, přestěhovala se do vily a v pátek pořádáme večírek. Nechceš tam přijít?" "Kate, o čem jsem teď mluvila?!" "Je to večírek který pořádají rodičové, takže myslím že když je půjdou s tebou tak to vyjde" "Já ti nevím" "Prosím, nikoho jiného tu skoro neznám" "Dobře, že jsi to ty, tak se pokusím udělat co jen bude v mých silách" "děkuju moc" "Tak jdeme do restaurace?" "Jistě" odpověděla jsem Jade a vešli jsme do restaurace
Bylo moc fajn zase sedět v restauraci s Jade. Tu holku mám moc ráda a musím uznat že možná i víc než Emmu, i když je to smutné, ale mám v plánu ji v nebližší době navštívit.
Domů jsem šla okolo páté a vzala jsem sebou i Jade, ať se seznámí s mými rodiči, kteří už byli doma
"Ahoj Kate" "Ahoj mami, dovol abych ti představila Jade Parkinsovou, mojí nejlepší kamarádku tady v Londýně" "Těší nás Jade"
"Taktéž mě těší pane a paní Frankenstein"
Jade si s rodiči podá ruce a mile se na ně usměje. "Snad vám nevadí že na chvíli pozvu Jade k nám domů. Mimochodem máme krásný dům" "Dobře Kate, mějte se zatím hezky"
Řekl tatínek a já s Jade odešla do mého pokoje.
"Líbí se ti tu?" "Ano, máš moc pěknou
ložnici" ...
S Jade jsme se bavily přibližně do sedmi a pak už musela domů. Já se tedy vydala za rodiči, kteří si se mnou potřebovali promluvit
"Kate, je ti sedmnáct a měla by jsi se začít chovat na úrovni, na jaké zrovna jsi" "Co tím chceš říct? Že se neumím chovat slušně?! Co jsem vlastně udělala špatně?" "Ale nic Kate, jenom se budeš muset občas vydat na nijakou akci jako náš doprovod, nebo dokonce budeš pozvaná sama. Kate, tohle je opravdu náročné ale mi ti věříme že to zvládneš" "A to je všechno co jste mi chtěli říct?" "Vlastně ne" "Tímhle chce maminka říct že je tu ještě jedna věc. Až se někdy objevíš na veřejnosti s někým z kluků, budou se všichni ptát jestli spolu náhodou něco nemáte, nebo celkově nátlak médií a sociálních sítí. Jsi si jista že jsi na tohle všechno připravena?" "No, myslím že ano. Nijak to zvládnu" "Když tak máš tu na pomoci mě a tatínka" "Ale musíš si dávat velký pozor na to, do světa vypustíš a měla by jsi být víc aktivní na sociálních sítích" "Takže to znamená být hodně aktivní na Instagramu a Twitteru ale dávat si pozor na soukromí?" "Ano, nesmíš o klucích šířit informace dál, bez jejich souhlasu"
Tohle snad nemyslí vážně? Já se tedy k nijakým klukům z One Direction hezky chovat nebudu a už vůbec nebudu dělat to, co mi řeknou. Oni pro mě nebudou existovat!
"Dobře, jak myslíš" "Jsem rád že jsme si to vyjasnili. Můžeš jít" "Dobře, dobrou noc"
"Dobrou noc Kate"

Čtvrtek:
Probouzím se velice nadšená, protože venku hodně sněžní. Miluji sníh a miluju hory.
Hned tedy vstanu, dám si rychlou sprchu a vyrážím na snídani, v jídelně mě překvapivě čeká maminka, což je od té doby co bydlíme v Londýně nezvyk.
"Zlato, je deset hodin, měly bychom jít dnes koupit šaty" "Šaty? Proč? Vždyť jich mám dostatek" "Zlati, nikdy nevíš kdy se bude konat nijaká charitativní akce, nebo nijaký večírek. Jsi teď dcera manažera slavné One Direction, takže musíš být připravena na všechno"
"Takže to budou večerní šaty? A mohu si vybrat jaké jen budu chtít?" "Ano, klidně nijaké atypické" "No tak v tom případě beru"
Odpovím mamince, a vydám se připravit.
Dnes jen lehké líčení, svetrové šaty, kabát, vysoké boty, kabelka do ruky a z vlasů vytvořím jen obyčejné drdol. Vypadá to velice zajímavě, ale hezky.
Vyjdeme z domu a nastoupíme do mámina auta. Docela mě život milionářky, ne-li miliardářky baví. Mít spoustu oblečení, snídaně v kavárnách nebo drahé butiky.
Do jednoho teď vcházíme. Je to butik s večerními šaty. Vyberu si jedny na zítřejší večírek. Ty šaty jsou béžové, s dlouhým rukávem a lehce pod kolena . Celý vršek šat je z krajky a zadní část sukně je o něco delší než ta přední. Málem bych zapomněla na výstřih na zádech. Byli úžasné.
Druhé, pro případ nouze byli velice zajímavě střižené. Byli krémové ale z pevného materiálu. Jejich sukně byla opravdu široká a ze zadní strany opět delší. Vrchní díl šatů měl dlouhý rukáv, ale ramena byla odkrytá. Vypadaly opravdu skvěle. Byli to moje vysněné šaty.
Prošli jsme ještě další obchody, například obchod s botami. Pořídila jsem si nové béžové lodičky a černé, zavazovací boty s podpatkem.
Taktéž jsem si pořídila i nové béžové psaníčko, které bylo mimochodem velice zajímavě zdobeno zlatými ornamenty a samozřejmě byli nutné i nijaké šperky. Prozatím jen troje náušnice, dva náhrdelníky, a jeden náramek.
"Mami, co kdybychom zašli někam na pozdní oběd? Už jsou tři hodiny odpoledne a já mám už docela hlad" "Dobře, co navrhuješ?!" "Asi něco francouzského. Dlouho jsme nebyli ve francouzské restauraci" "máš pravdu, takže třeba tahle?" Zeptá se maminka a ukáže na restauraci naproti. Je to francouzská kuchyně.
Naobědváme se, vrátíme se domů a já padnu do postele, kde si chvíli čtu a po chvíli usnu.