Změna je život

IV.

Konečně se nacházíme v místě, které mám nazývat jako dočasný domov. Obrovský byt s velkými francouzskými okny, třemi ložnicemi, dvěmi koupelnami, velikou kuchyní s obývacím pokojem a obrovskou terasu s výhledem snad na celý Londýn. "Páni, tohle je naše?" "Líbí se to" "Tohle je nádhera!" "Tak to se ti bude líbit i náš dům, mimochodem tohle je tvoje ložnice" řekl otec a ukázal na nádhernou ložnici s velkou postelí, šatníkem, malou komodou a s překrásným výhledem na město "Kate, o tohle by jsi chtěla přijít?" "Ne, jen..." "Jen co?" "Jen je mi líto že tu není naše rodina, přátele a Emma" "Najdeš si nové kamarády, ale tady je teď tak jedna hodina ráno, takže by jsi měla jít spát, ať ráno vstaneš!" "Vstanu, a kam?" "Zítra tě čeká spoustu práce zlatíčko, jdeš tatínkovi pomoci do kanceláře připravit nijaké podklady, ať je v pondělí všechno připraveno!" "Dobře, tak tedy dobrou noc" "Dobrou noc Kate!"
Nestihnu udělat nic a jen co si lehnu do postele, usnu.

Neděle:
"Dobré ráno Kate!" Vejde mi do pokoje maminka a hned mě probudí tak jako maminky budí své děti. "Kolik je hodin?" "Půl sedmé. V devět musíte být ve firmě takže se běž rychle připravit. Včera jsem byla natolik unavená, že jsem se nestihla vysprchovat a vlastně poprvé jsem se vydala navštívit koupelnu.
Byla to velká koupelna se sprchovým koutem i s vanou, celá mramorová a nad nádherným umyvadlem se skleněnými šuplíky bylo obrovské zrcadlo. Vypadala jako koupelna mých snů a teď je moje!
Rychle se tedy vysprchuji a dojdu si ještě pro mou hygienickou i taštičku s make-upem.
Vyčistím si zuby, vysuším si vlasy, nanesu si na obličej krém a začnu s líčením. To celé mi zabere asi hodinku a půl a to znamená že bych si měla rychle vzít něco na sebe a vyrazit na snídani. Vydám se tedy do pokoje a z kufru vytáhnu jako první černé kalhoty, tmavě zelený top s dlouhým rukávem. Hned si to obléknu a a své dlouhé světle hnědé vlasy nechám volně rozpuštěné! Dojdu tedy do kuchyně a tam už na stole najdu snídani v podobě toustů s avokádem. Mé oblíbené jídlo.
"Zaltíčko? Doufám že máš v kufru nijaký kabát? Je prosinec a v tomhle ti bude zima!"
"To je asi to, co jsem si zabalila špatně, promiň mami!" "To nevadí Kate, Já ti zatím půjčím můj šedý kabát, alespoň to k tvému outfitu bude vypadat lépe než bunda když si k tomu vezmeš tu MK kabelku a tyhle lodičky bude to vypadat dobře!" "Maminka má pravdu!" "No tak tedy fajn!" Vytáhnu z kufru kabelku a jediné boty které se v kufru nacházeli a vyrážím ke dveřím kde si jen obléknu sako a s otcem vyrážím do firmy, která vy měla být vzdálená asi 15 minut.
Abych byla upřímná, vůbec se mi tam nechce, netuším co tam budu dělat a už vůbec ne jak se mám chovat.
"Tak a jsme tady" řekne otec, vystoupíme z našeho auta a vcházíme do již známe budovy.
"Velice mě těší slečno Frankenstein" "Potěšení je na mé straně paní...." "Austinová. Miriam Austinová" "paní Austinová!" "Ráda vás zase vidím Jacku" "Také vás rád vidím Miriam, ale mohla by jste prosím ukázat Kate mou kancelář a dnešní práci? Musím něco zařídit ohledně soukromích záležitostech." "Jistě Jacku"
"Dobře, Hned se vrátím" "A vy slečno Frankenstein..." "Poprosím Kate, to příjmení je moc dlouhé" "Dobře Kate, ukáži vám kancelář otce" "A smím se zeptat proč tu musím být s tatínkem já a ne nijaká asistentka?" "Váš otec si sice najal asistentku ale ta nastupuje až od příštího měsíce, takže prozatím jsi tu místo ní" "Ale já tohle nikdy nedělala!" "To nevadí"
Řekla Miriam když jsme zrovna opouštěli výtah a vcházeli do obrovské kanceláře, která byla spojena s menší místností pro asistenta.
"Pro dnešek ke tvou prací roztřídit tyhle dokumenty do složek podle roku. Měla by jsi to mít hotové asi okolo poledne, takže se za mnou potom stav na recepci a můžeme si zajít třeba někam na oběd, co ty na to?" "Ráda půjdu" "Dobře, ve dvě u recepce. A promiň že jsem ti začala tykat!" "To je v pořádku, Miriam"
"dobře, kdyby něco víš kde mě hledat" na to jen přikývnu a když Miriam odchází, podívám se na stůl, kde leží asi sedm set různých kopií dokumentů a já nevím čeho všeho
Začala jsem tedy s tříděním. Vlastně jsem byla tak strašně napjatá a těšila jsem se domů tak moc, že kromě datumů jsem si nepřečetla snad nic jiného než datumy. Snad jen to že všude byl nápis One Direction a to absolutně netuším co je!
Po asi dvou hodinové práci, je má práce hotova a mě zbývá to už jen uklidit a vyrazit s Miriam na oběd. Při odchodu jsem potkala tátu, a překvapivě s návrhem obědu s Miriam souhlasil a uznal, že dnešní den už mám splněno a po obědě, můžu jít domů!"
U recepci mě už čekala Miriam
"Ahoj Kate!" "Ahoj Miriam" "Jaký byl první den v práci?" "Unavující a náročný, ale o tom se bavit nechci" "Chápu tě a co kdybychom zašli někam do restaurace? Mám strašný hlad"
"Dobře, co navrhuješ?" "Italskou kuchyni!"
"To zní skvěle!" "Tak jdeme"
Zašli jsme tedy do nijaké Italské restaurace a s Miriam jsme se usadily začali si povídat.
"Takže Kate, kdo vlastně jsi?" "Jsem šestnácti letá dívka, která je původem z České Republiky, studovala jsem první ročník střední školy chemie a matematiky, protože na konzervatoř mě nevzali. Já totiž miluji zpěv od malička hraji na klavír" "A můžu se zeptat, proč tě na konzervatoř nevzali?" "Ten den, kdy jsem dělala zkoušky mi nebylo moc dobře a přísahám že dnes by to zřejmě na konzervatoři dopadlo tak, že bych byla tak stokrát víc smutná z mého odchodu sem do Británie."
"Chybí ti to?" "Vlastně, kromě rodiny a přátel mi nic nechybí, dokonce ani čeština"...
S Miriam jsme si povídali asi dvě hodiny. Něco jsem ji o sobě pověděla já a něco ona. Zjistila jsem, že Miriam má 27 let a je původem z Francie, ale tady žije už 15 let. Myslím že by z nás dvou mohly být dobré kamarádky, ale i tak doufám že si najdu nijaké mladší kamarády, nebo ideálně stejně jako staré jako já.
Stejně jsem si Miriam oblíbila a tak to alespoň v nejbližší době zůstane