Změna je život

XXXVII.

"Ahoj Kate, vypadáš skvěle" "Děkuju"
"Mimochodem taková maličkost" řekne Niall a ze zadních sedaček vytáhne kytici růží "Jsou překrásné, děkuju" "Nemáš za co" "A co vlastně budeme dneska dělat?" "Dnes? Mám v plánu večeři a potom takový hezký výlet" Ty máš v plánu, to je hezké "Dobře, jen pozor, rodiče si myslí že jdu za Miriam na filmový maraton"
"Tak pokud chceš, můžeme změnit plán a udělat si krásný večer u sklenky vína u mě?"
"To zní lépe" Niall se pousměje a pomalu vyjede z naší ulice až k němu domů. Celkem mě překvapí, že celou cestu oba mlčíme a v autě panuje to nepříjemné ticho ale na druhou stranu je to vlastně škoda, protože kdy zase budu někde jenom já a on.
Za nedlouho Niall zastaví před jeho bytem a oba do něj vstoupíme
"Jsi si jista že chceš na filmový maraton mít oblečené tohle?" "Vlastně nevím, sice to jsou skvělé a pohodlné šaty, a navíc tu nemám nic sebou" "můžeš si něco půjčit z mé skříně"
"Nialle, nerada bych tě takhle otravovala"
"Mám ti snad vybrat něco já" "Děkuju"
"Není za za co, zatím vyberu první film"
"Dobře" Niall mě nasměruje k jeho velké skříny a mezitím co vybírá film, já si obléknu jedno z jeho bílých triček které mi je těsně nad kolena. Moje výška se konečně někdy vyplatila. 152 cm se hodí přesně v těchto případech hodí
"Pustíme si jako první film 365 days nebo si radši pustíme nijaký seriál?" "Nevím, možná radši seriál" "Dobře" Niall tedy pustí film a posadí se na sedačku a já vedle něj
"A proč jsi mě vlastně pozval dnes ven?" "Chtěl jsem si s tebou promluvit o našem posledním setkání" Ne jen to ne prosím "Nialle...já" "Kate, pro mě byla trochu rána do srdce když jsi odešla" "Jaký jsi k tomu mě důvod? Proč tě to tak naštvalo?" "Protože jednak mi bylo líto že jsi odešla aniž by jsi slyšela moji verzi a jednak mi bylo líto že si teď fanoušci mysleli že spolu chodíme a my se přitom na sebe ani nedokážeme podívat" "Tohle tě štve? Proto jsi mě dnes pozval k tobě?" "Ne tak docela, má to ještě jeden důvod" V tuhle chvíli zazvoní domovní zvonek "vydrž chvilku" Niall odejde otevřít a ve dveřích stojí táta
"Nialle, přišel jsem ti jenom říct že je drobná změna v tour, nechtěl jsem to řešit dnes v kanceláři ani zítra aby to Kate neslyšela, musíme to tour trochu posunout, takže se pojede už 29. prosince" "Ale vždyť to jsi měl být ještě v Thajsku na dovolené" "Jo já vím, musím tu dovolenou zrušit" "Mrzí mě to Jacku"
"Nevadí, jsou i horší věci a já zase půjdu, jo a kdyby jsi náhodou potkal Kate, tak jí prosím tě nic neříkej" "neboj se Jacku" "Děkuju"
Takže do Thajska neletíme? To si snad děláte legraci? A já se to měla dozvědět
"Takže dovolená se nekoná? Skvělé! Proč se to vlastně posouvá? "Protože 31. nám přidali vystoupení v NY" "jo takže kvůli jednomu dnu neletíme do Thajska" "Kate, mrzí mě to"
"Nemá co, jenom už nutně potřebuju vypadnout a odpočinout si" "Můžeš si odpočinout tady, kdykoliv budeš chtít" "Jak to myslíš?" "Když budeš potřebovat během tour někam odejít, můžeš jít sem, dám ti klíč"
"Nialle, takhle jsem to nemyslela, ale děkuju moc" "Já vím, ale když musíme na tour a zničíme ti dovolenou, vynahradím ti to po něm" "co tím zase myslíš?" "Vezmu tě někam na dovolenou já" "Nialle, to ne...neměl by jsi to dělat" "Ale já chci" Teď už je hodně blízko mě, naše rty se skoro dotýkají a přesto jsou daleko. Chci je znovu ochutnat. Mám to udělat nebo ne? Z mého přemýšlení mě vytrhne Niall, který učinil rozhodnutí za mě. Jeho rty jsou na mých a jeho ruce směřují k "mému" tričku které začne opatrně sundávat. Já mu jeho polibky velmi vášnivě oplácím a taktéž mu začnu sundávat jeho tričko
"Myslím že tatínkovi by se nelíbilo, kdyby věděl co s tebou dělám Nialle" "Ten tu ale s námi není a nevidí to, co děláme" "nevíš jestli nestojí za dveřmi" "A když už, tak teď už je to jedno"
Opět mě políbí a pokračuje v tom, co začal.
Myslím že máme všichni až moc velkou fantazii takže si dokážeme domyslet co se stalo, nemám pravdu?!