Změna je život

XIX.

Čtvrtek:
Ráno vstanu s opravdu příjemnou náladou a vydám se hned po raní hygieně do Starbucks na snídani. Proč si hned nezlepšit den, že?
Došlo mi, že jsem dlouho nemluvila s Miriam a tak jsme se domluvily, že si spolu dneska zajdeme na oběd. Dlouho jsme spolu nemluvily a navíc Jade teď nemůže, má nijaké důležité písemky. Dnes jsem si taky na sebe po delší době dala sukni jen s bílím topem a kabátem.
Začínám tenhle bezstarostný, ničím neomezovaný život milovat. Baví mě asi tak stokrát víc než život ve stínu celebrit a mediálních hvězd. I když začínám mít dost článku na internetu o tom kdo jsem, že se ukazuju, ukázala jsem se po boku One Direction a bavím s s Gigi Hadid. Proč mi nikdo neřekl že je to tak složité a těžké, udržet si své soukromí. Už nikdy neřeknu že chci být slavná! Nevadí, teď už ale vyrážím do restaurace za Miriam
"Tak ráda tě vidím Kate" "To já tebe taky Miriam, hodně jsi mi chyběla" "To ty mě taky ale musím uznat že nová Kate se mi líbí"
"Jen mohla bych tě o něco poprosit?"
"Samozřejmě" "Neříkej otci, že jsi se mnou byla dnes na obědě, jak jistě víš utekla jsem z domu" "Ano to vím, otec mi říkal že kdybych tě potkala, mám ti vyřídit že máš pěkný problém"
"Jo s tím tak nijak počítám" "Ví kde jsi, ale na jednu stranu chce, aby jsi se přišla omluvit sama" "Ale já se nemám za co omlouvat, to oni mi neřekli že se jedná o ně" "O koho?" Já zapomněla že Miriam o mě ve spojitosti s kluky nic netuší "Přeci o One Direction" "Na to jsem se chtěla zeptat, jak do dopadlo? Vypadá to že si rozumíte" "To jen tak vypadá! S nimi se vůbec nerozumím, na naopak jenom jsme hráli, že se bavíme. Panu Mailikovi jsem dokonce vrazila facku" "Ty se nezdáš!"
"Nezdám? Hájím si svou čest" "A ty jsi odešla z domu jenom kvůli nim?" "Více méně ano"
"Ach jo, co jsi to zase udělala! Co teď budeš dělat?" "Netuším, v sobotu mám přehlídku, pak si pronajmu byt a budu se starat sama o sebe"
"To zní jako dobrý plán, ale jsi si jista že přesně tohle chceš? Žít si na volné noze?" "Vlastně ano, baví mě to a navíc kdo ví co mi život přinese" "Jen aby jsi nebyla zklamaná, až se ti to nepodaří" "Toho se nebojím, naopak jsem otevřená novým příležitostem a třeba i někoho potkám, kdo ví?" "Nerada ti kazím iluze, ale takhle to v životě nechodí. Podle mě jsi toho pravého už potkala a jen o něm nevíš, nebo se objeví ve chvíli kdy to budeš nejméně čekat"
"Možná" "A co když to bude třeba Harry nebo Niall?" "Tak to v žádném případě! To dříve spadne Eiffelova věž" "No to zřejmě nehrozí, ale proč se ti ta představa nelíbí" "Miriam, ne!"
"No jó, už mlčím" "A jak se máš ty?" "Skvěle, v sobotu letím do Paříže a pak jdu na pohovor do Belgie jako recepční v Bruselu v parlamentu"
"Opravdu, to by bylo skvělé" "To ano, tak snad mi to vyjde" "Budu držet palečky" "Děkuju"
"Nemáš za co, páni to už je ale hodin" "kolik je?" "Budou tři" "A já mám být ve dvě v práci, budu muset letět, děkuju za dnešek. Měj se"
"Ty taky" odpovím a zase zůstanu sedět v restauraci sama a tak zaplatím a jdu se projít do parku
"Nemůžete dávat větší pozor?" Řeknu dost naštvaně, když do mě v parku narazí nijaký mladík s kapucí na hlavě"Omlouvám se ja-á nechtěl" "To je v pořádku" "Jsem Luke. Luke Hemmings" "Těší mě, já jsem Kate Frankenstein" "Velice zdlouhavé příjmení" "To ano, ale člověk si zvykne" "Ty zřejmě nebudeš Angličanka, že?" "Ano pocházím z České Republiky" "To je ten malý, divný stát uprostřed Evropy?" "Není divný ale je moc hezký" "Chápu. Mohu tě za tuhle nepříjemnou situaci pozvat alespoň na čaj nebo kávu?"
"Myslím že to nebude problém" "Dobře, tak pojď" rozejdeme se směrem nejbližší kavárna a u toho si velice mile povídáme
"Co vlastně děláš tady v Anglii?" "Tatínek se stal manažerem skupiny One Direction a já je přímo nenávidím. Štve mě ta jejich naivita a to chování jako celebrita" "Ach tak, takže naše konkurence" "Ty jsi snad taky zpěvák?" To je snad nijaký podivný sen, kde mám štěstí na zpěváky?! Ale alespoň se chová líp než těch pět idiotů "Ano, jsem hlavní zpěvákem skupiny 5 second of summer. Ty jsi o nás neslyšela?" "To jste tak slavní?" "Ne tolik jako One Direction, ale dalo by se to tak považovat" "Tak to mám štěstí že jsem potkala i tebe" "Jsem vlastně rád že mě nebereš jako zpěváka" "Neberu, ale byla bych radši, kdyby jsi ním opravdu nebyl" "Tak to abych se kvůli tobě změnil" "Ne, nenič si kvůli mě kariéru, já se s tebou budu bavit i když budeš celebrita. Já jsem teď vlastně taková neznámá co se objevuje po boku slavných"
"Takže to jsi ty, ta co utekla z červeného koberce a chodila po ulicích v drahých šatech?" "To jsem až tak známá?" "Asi ano, zlato" Ten kluk se mi začíná líbit ale nemůžu se teď zamilovat! To nejde! Musím to skončit
"Myslím že bych měla jít domů" "Dobře, doprovodím tě" "Ale já to zvládnu sama" "To nevadí, udělám to rád" "Tak dobře a děkuju"
Pokus zřejmě nezdařen a já na něm mohu oči nechat
"Tak a jsme doma" řeknu když odemykám byt ale Luke udělá něco co jsem nečekala. Něžně mě políbí "Tak to bychom mohli něco podniknout" "Luku...já nevím" "buď v klidu a udělej to, co ti říká tvoje srdce" znovu mě políbí já mu podlehnu. A co se dělo dále si radši domyslíme