Změna je život

XXXV.

"No nic, musím za otcem, práce nepočká" "Jen běž, pak se zastav, můžeme jít na nákupy"
"S tím počítám" obě se zasmějeme a já se vydám k výtahu. Po chvíli ale zjistím že zřejmě výtahem nepojedu sama
"Kate, jak pak se máme slečinko?" "Pane Mailku, mohl by jste se zdržet komentáře?"
"Doufám že dnes v lepší náladě Kate?" "A ty taky zavři zobák Harry, ano?" "No tak promiň"
Ano. Jak já s nimi přežiju zítra na večeři. Nebo taky v zaseknutém výtahu
"No super, teď tu budeme trčet dvě hodiny"
"To by neměl být problém Liame, já trpím klaustrofóbii" "Děláš si legraci, že ano Kate?"
"Bože jen to ne, nebudu ve výtahu s ní" "Pane Maliku, ká myslím že to je ta lepší část, až tu dostanu záchvat úzkosti tak teprve potom se budete proklínat že jste jeli výtahem se mnou"
Teď už začínám trochu rychleji dýchat a klepat se "Kate, jsi v pořádku" "Myslím že zatím ještě ano" "Nevypadáš na to" "Zavolal sakra někdo tu opravárenskou službu?" "Liame, klid, to bude v pořádku, za chvíli to opraví" odpovím n Liamovi. Díky bohu že v tuhle chvíli se výtah opět spustí a já se uklidním
"Pánové, tohle bylo naposledy co jsem s vámi jela ve výtahu, být tam ještě chvíli, máte na svědomí moji smrt a mimochodem měl by jste ke mně pane Mailku být vstřícnější. Nezapomeňte že moje nejlepší kamarádka je vaše přítelkyně" "Už jsem ti řekl že jsi strašná mrcha" "Já myslím že ano"
Otočím se s rychlím krokem se vydám do kanceláře kde už čekal Charles
"Kde jsi byla tak dlouho?" "Zasekl se výtah, s čím potřebuješ pomoct?" "Tak nejprve musíš teď jako zástupce otce podepsat tohle, hlavně dřív než přijdou kluci" zástupce otce? "Tak to potom mám tak dvě sekundy" ani to nedořeknu a ve dveřích už se objeví pánové
"Dobrý odhad" "Byli ve výtahu se mnou"
"Pánové, jste očekáváni" kluci teda vstoupí do otcovi kanceláře a mě Charles po chvíli vyšle donést otci kávu. Tohle mi udělal naschvál
"Tatíčku, nesu ti kafe, dáte si i vy pánové" pěkně se usměju a to i když vlastně zuřím, přičemž oni se na mě podivně podívají
"Mlčení znamená souhlas, jaké si dáte?"
"Já bych prosil asi espreso" "Máš to mít Harry a vy ostatní taky?" Ti se na sebe podívají ale nakonec jen kývnutím hlavy odsouhlasí.
Nesmím tatínka zklamat takže hned s úsměvem donesu i dalších pět káv a věnuju se s Charlesem našemu úkolu
"Kate, poslední zastávka je v Praze? To je kde?"
"Praha? V České republice" "A to je kde? V Asii?" Jenom se zasměju a vzpomenu si na všechno co jsem v Česku zažila "V Evropě"
"Jak tohle můžeš vědět..." "Žila jsem tam!"
"To jsem nevěděl" "Nevadí, tak co třeba hotel Aria?" "Co to je za hotel?" "Skvělý pěti-hvězdičkový hotel v Praze" "Ehm proč ne, kde se to nachází?" "Je to dál od O2 arény ale zato je to v klidnější části města, u náměstí"
"Fajn, tak to rezervuj a můžeš jít" "Dík"
Udělám tedy rezervaci na hotel a vydám se za Miriam. Ještě před tím se ale rozloučím s tatínkem a teď už pěkně po schodech k recepci
"No konečně, už jsem myslela že se tu neobjevíš" "Po dnešní zkušenosti s výtahem už to budu brát radši po schodech" "Zaseknutý výtah není nejlepší místo k trávení času s lidmi které nemůžeš vystát" "No to teda, myslela jsem že pana Mailka zabiju a pana Horana obzvlášť" "Za co Nialla? Ten nic neudělal?" "Ty jeho vražedné pohledy, ale ty jsi spíš měla vidět ten překvapený pohled každého z nich když jsem s jich úsměvem ptala na to, zda-li nechtějí kávu" "Teda mě by to překvapilo asi víc než je"
"Kašli teď na to, jedem někam na oběd? Mám děsný hlad" "Třeba pizza a pak nákupy?"
"Skvělý plám dne" "Tak dělej, ať stihneme polední slevu" "polední slevu?" "Ano polední slevu ale jelikož je půl druhé a ta sleva je do dvou..." "Pizza? Chcete svést dámy?" Objeví se u nás Niall. Jen tohle ne "To bych brala, co ty na to Kate" "Hmm, táta říkal že nemám jezdit v autě s cizími lidmi..." "Miriam to je tak nepříjemná jenom na mě nebo i na ostatní?"
"Buď v klidu, jde jen o blbí období...holky"
Niall se na mě vražedně podívá a pronese větu,
"Fajn tak máte dvě minuty, čekám vás v autě"
a odejde
"Teď ti teda děkuju Miriam" "Buď v klidu, dopadne to dobře navíc autem tam budeme za 10 minut a ty nemusíš ani mluvit" "Máš mě na svědomí" řeknu jí narovinu a za smíchu Miriam vycházíme z budovy, před kterou čeká Niall v autě. Obě se posadíme a můžeme vyjet.
Ještěže jsem si zabrala místo vzadu, jinak by mě kleplo.