Změna je život

X.

Dnes jsem plná energie vstala v devět hodin. Celkem jsem se těšila na dnešní večírek a tak jsem se vydala po raní sprše do kuchyně a udělal si jen lehkou snídani. Myslím že ovesná kaše s malinami a borůvkami je skvělá snídaně.
Dnes je přesně ten den, kdy se na tři hodiny ponořím do světa knížek v "knihovně"
Zajímavé jak člověka dokáže kniha odreagovat.
Navíc je super že po třech hodinách si můžu uvařit oběd dříve než ve tři. A nebo taky ne
"Ahoj zlato, počkej na mě. Za chvíli vyrazíme na oběd a pak pro něco na dnešní večírek"
"Dobře mami, takže tě mám počkat před domem třeba za deset minut?" "Ano zlato"
"Dobře" Rychle tedy položím telefon a opouštím kuchyni. Obléknu si dnes džíny, modrou košili a na to jen kabát. Já ten kabát prostě miluju! Nanesu si i svůj rychlo-makeup, v podobě korektoru, pudru, tvářenky, tužky na obočí a výrazné rtěnky. No na to že jsem to celé zvládla za osm minut to vypadá dobře, a tak popadnu mojí MK kabelku, obuji si nové, černé boty a vycházím z domu, kde už čeká maminka.
"Ahoj zlato" "Ahoj mami" "Takže, dnes to vidím na nijaký rychlí oběd, čekají nás přípravy na večer" "Takže co takhle dnes nijaký fast food?" "Zlato, na naše postavení se to už nehodí" "Prosím, zajdeme si třeba do Nando's"
"Dobře, ale jídlo vezmeme sebou a sníme ho až doma, ano?" "Ano mami"
Po asi hodince jízdy zastavíme v restauraci a objednáme si naši obědnávku. Domluvíme se že, já si v klidu počkám na jídlo a maminka zatím pojede o dvě ulice dál pro občerstvení na dnešní večírek. Obě jsme asi po půl hodince hotové. Ano půl hodina čekání na jídlo je prostě peklo. Svaté restaurace v Brně.
Myslím že cestu domů, přeskočíme a podíváme se domů na přípravy.
Doma už tatínek a nijací lidé připravují dům na večírek. Všude jsou různé ozdoby, stůl na kterém chybělo už jen jídlo nebo třeba reproduktory na hudbu. Bylo divné vidět jak se vše změnilo asi za dvě a půl hodinky změnil celý dům k nepoznání. Bylo tu perfektně uklizeno a téměř vše připraveno k dokonalosti, že jsem ani netušila jak bylo možné to za takovou chvíli zvládnout.
"Myslím že by jsi se měla jít připravit. V sedm jsou tu první hosté, takže ať jsi připravena"
"Ano tati, půjdu" odpověděla a rozešla jsem se směrem do mého pokoje. Teda spíš do koupelny. Chtěla jsem se před večírkem v klidu vykoupat. Co je větší relax než dvě hodiny strávené ve vaně s dobrou knížkou a příjemnou hudbou?! Po dlouhé koupeli si jen rozčešu vlasy a nechám přirozeně uschnout.
Díky bohu, že mi maminka dala k minulým Vánocům kurz líčení. Byl to ten rok jediný ale pěkně drahý dárek. Teď jsem za něj strašně ráda. Mým úkolem bylo dnes totiž dokonalé, večerní, výraznější líčení. Prostě linky a tmavá rtěnka všechno jistí. Po dalších dvou hodinách následovali vlasy. No ještě že uschly a já je nemusím fénovat. Jen je nakulmuju a horní část vlasů jen sepnu nádhernou zlatou sponou, kterou mi půjčila maminka. Jenomže než moje vlasy hezky nakulmuju, trvá to tak hodinu, což znamená že teď mám asi čtyřicet pět minut na přípravu. Obléknu si tedy šaty, obuju lodičky, nandám šperky, vyberu vhodný parfém a jsem připravena na příchod hostů, kteří by měli dorazit asi za dvacet minut.
"Sluší ti to Kate" "Děkuju tatínku" v tuhle chvíli se ozve domovní zvonek. "Drahoušku, půjdeš otevřít?" Zeptá se maminka a já jen přikývnu a jdu otevřít. Ve dveřích ale stojí těch pět lidí, které z celého svého srdce nesnáším!
Myslím že v tuhle chvíli bych je nejraději zabila jinak, než jenom pohledem, kdyby ten pohled zabíjel! "Slečna Frankenstein zřejmě nečekala že přijde na její večírek velice slavná skupina"
Hned se slova ujme Zayn a všichni bez mého souhlasu vstoupí dovnitř "Myslím že vy pane Mailku, máte až moc vysoké seběvědomí"
"Zayne, radši ji nech. Víš co je to za holku"
"Nech mě Liame! Je to přeci dcera našeho manažera, takže by nebylo od věci, kdyby nás slečna Frankenstein pozvala dále" V tuhle chvíli jsem byla vděčná za příchod otce, který celou situaci zmírnil.
"Co se tu děje pánové?" "Ale nic, jen vaše dcera nás odmítá pustit dále!" Ozve se skvělý pan Mailk "Je to pravda zlato?" "Nevidím důvod proč nemají jít sami, když bych je měla spíš pozvat do domu, než do obývacího pokoje, ale když si sem pánové jen tak po otevření vtrhnout..." "Takže, já myslím že můžete jít dále, ostatně jako další hosté kteří postupně začínají přicházet" odpoví otec a já se vydám do obývacího pokoje a v klidu se s každým z hostů přivítám. Na venek teď působím hodně mile ale uvnitř bych nejraději zabila těch pět tupců, kteří mi zničili život!
"Zlato, potřebujeme s tebou mluvit" "Ano mami, a nepočká to chvíli?" "Bohužel ne, tatínek to chce s kluky vyřešit co nejdříve"
"S kluky?" To budu mít zase nijaký problém kvůli těm idiotům? "Ano, takže teď pojď"
Řekne maminka a odvede mě za otcem a
"tupci" "Kate, tady jsi" "Ani tatínku, co jsi potřeboval?" "Takovou drobnou laskavost, mohla by jsi zítra dohlédnout na kluky a zároveň šla jako doprovod těhle dvou na předávání cen?" Zeptá se otec a ukáže na Harryho a Nialla, toho roztomilého blonďáčka. Vlastně výrazy všech členů One Direction chtějí, abych řekla ne, ale co takhle jim to jednoduše vrátit "Ale ano, a ráda" odpovím a usměju se snad tím nejvíc falešným úsměvem, který dokážu. Je vidět že jsou všichni velice překvapeni nebo dokonce naštvaní, ale to je moje pomsta. "Dobře, zítra se dozvíš vše potřebné, teď se jdi bavit" "Dobře tati" řeknu a odcházím směrem k altánu na zahradě. V altánku jsem ještě nebyla a musím uznat že vypadal nádherně. Teď jsem si ale potřebovala pročistit hlavu a tak jsem se na chvíli posadila a užívala si klid. Ten netrval dlouho. Přišel za mnou ten roztomilý blonďáček Niall a přisedl si na lavičku "Proč jsi na nás najednou tak zlá?" "Já nejsem zlá!" "Ale ano, vždyť, když jsme do sebe narazily, tak jsi byla tak příjemná a hodná a teď jsi strašná mrcha" "co že jsem?" "Promiň takhle jsem to nemyslel, jen jsem chtěl vědět proč" vstal z lavičky a chtěl odejít
"Chceš vědět proč jsem taková? Jaký si myslíš že je, když ti rodiče tají dost podstatných informací, třeba jako to, že se budeme stěhovat do Anglie a já neměla možnost se rozloučit s kamarády. A ještě jedna věc. Ty si teď opravdu myslíš si že já chtěla být tak zlá? Ne, ale vy jste mi ze dne na den překazily můj vztah z otcem. Jediné štěstí že otec a já jsme zase v pořádku, ale já tu opravdu nikoho jiného než rodiče nemám. Teď vlastně díky vám kamarádku Jade, takže vám vlastně děkuju a myslím že vám dlužím omluvu" Myslím, že tohle by jsi měla říct hlavně klukům" " Když to nejde, vy jste tak dokonalé celebrity a nejdou se s vámi někde objeví úplně cizí dívka, která je ještě cizinka!" "Na tohle jsi měla myslet, než jsi odsouhlasila, že s námi půjdeš na zítřejší předávání cen" "No a to je prostě moje já, aneb malá nepovedená pomsta" "Tak to potom neber jako pomstu a užij si zítřejší večer s námi" "Takže to znamená, že my dva bychom se mohly alespoň trochu bavit?" "Když budeš chtít, ale teď pojď a nás nikdo nehledá" tentokrát mi mile podá ruku abych se mohla postavit a odvede mě zpět do domu.