If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

Epilog

Rychle jsem pospíchal po schodech nahoru a nervózně se kousal do rtu. Každý krok mi přišel delší a delší. Jako bych se spíše vzdaloval od svého cíle, což bylo jako utrpení. Raději jsem přidal a zoufale v rukou stiskl papíry a balíček, který jsem nesl. Došel jsem ke dveřím a opatrně odemkl, přičemž jsem se snažil zastavit třes svých rukou.

Vešel jsem dovnitř a potichu přešel k ateliéru. „Perfektní, teď vlasy dozadu,“ slyšel jsem ten nádherný hlas a pousmál se. Zakousl jsem se do rtu, když jsem viděl toho krásného chlapce, jak se soustředil na svojí práci. Nějaká modelka se před ním nakrucovala, aby získala, co nejlepší fotky.

Jako kdyby Louis věděl, že jsem přišel a otočil se. Zamával jsem mu a on kývl hlavou. Byla to naše běžná rutina, když jsem za ním přišel do ateliéru. Bez dalšího slova jsem se posadil k počítači a na stůl si položil svoje věci.

Nervózně jsem začal poklepávat nohou a sledoval obrazovku těch nádherných fotek. Nevěděl jsem za jak dlouho skončí, ale přišlo mi to jako věčnost každou sekundou, jak nervózní jsem byl, i když jsem asi neměl důvod.

Trvalo tto nějakých deset minut, než skončili a ona se šla převléct, ale spíš to vypadalo jako deset let. „Ahoj, lásko,“ zaculil se Louis a posadil se vedle mě. Ihned jsem si ho přitiskl do polibku.

„Ahoj,“ vydechl jsem s úsměvem, načež se zasmál a pohladil mě po tváři. Ještě musel projít všechny ty fotky a já ho nepřestával sledovat. Rukou jsem ho jemně hladil po zádech. Byl můj. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, i když to už byla nějaká chvíle.

„Fotky se povedly, ještě si s nimi pohraju a pošlu ti je,“ zavolal na tu holku, která zrovna přišla z malé šatny. Jen poděkovala a s rozloučením odešla. Pak už se Louis konečně otočil ke mně a já si ho přitáhl do dalšího polibku. „Dneska jsi roztomile přítulný. Co se děje?“ zeptal se a usmíval se.

„Nic, jen jsem naprosto a moc šťastný,“ pokrčil jsem rameny a palcem přejel přes jeho spodní ret. „Dnes slavíme pěti měsíční výročí, co jsme se poznali,“ zašeptal jsem mu do rtů. Moje srdce tlouklo jako zběsilé, ale to snad pokaždé, když jsem byl v jeho blízkosti.

„Máš pravdu. Málem bych zapomněl,“ pokýval hlavou a objal mě. „Tak jak bys chtěl naše krásné výročí oslavit?“ zeptal se a já byl neskutečně rád za to, že se vážně ptá.

Natáhl jsem se pro papíry, které jsem přinesl a s těžkým výdechem mu je podal. „Něco jsem přinesl,“ odkašlal jsem si a zakousl se do rtu. Na tenhle den jsem čekal dlouho a konečně to bylo tady. Oficiální a on byl první, kdo to uvidí. Nejistě jsem se ještě podíval na balíček, který ležel na stole.

„Co to je?“ zeptal se Louis a bez váhání vytáhl papíry a začal si prohlížet, co jsem mu to podal. Čekal jsem, a když jsem viděl ten překvapený výraz, tak jsem věděl, že je čas. Vzal jsem balíček a s těžkým oddechem si před něj klekl. „Harry?“ vydechl ještě více překvapeně.

„Miluju tě, Loui,“ řekl jsem rozklepaným hlasem a z balíčku opatrně vytáhl malou krabičku. „Jsem s tebou šťastný jako nikdy a můžu šťastně říct, že od dnešního dne oficiálně mohu patřit jen tobě. Od dnešního dne jsem rozvedený a svobodný muž,“ usmíval jsem se a díval se mu do očí. „Svobodný nechci být už ani minutu. Chci teď být tvůj přítel, aby tohle bylo naše výročí, jak seznámení, tak našeho vztahu. Nedokážu si představit být bez tebe ani minutu. Jen tě chci mít po svém boku, dělat tě šťastným a milovat tě,“ podíval jsem se na krabičku a opatrně jí začal otvírat. „Lou, budeš můj přítel a nastěhuješ se ke mně?“ zeptal jsem se. V krabičce byl klíč od mého bytu a u toho zlatý řetízek se srdíčkem.

„Hazz,“ zasmál se Louis a chytil mě za jedno zápěstí. „Řekl bych ti ano i kdybys mě teď požádal o ruku. Miluju tě a jsem tvůj přítel už od začátku. Moc rád se k tobě nastěhuji. Ani nevíš, jak dlouho jsem čekal, až ten rozvod bude konečně hotový,“ přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. Byl tak neuvěřitelně dokonalý.

Opatrně jsem mu kolem krku pomohl dát jeho nový řetízek. Vypadal z něho opravdu nadšený, což pro mě bylo nejdůležitější. Měl jsem peníze a chtěl jsem si ho pro sebe rozmazlovat. Teď budu jen šetřit na pořádně drahý prstýnek. Byt mám, kde můžeme začít náš společný život a pro rodinu je dost velký.

Sledoval jsem ho, jak si dává klíč ke zbytku klíčů a hladil jsem přitom jeho stehno. „Kdy se mohu nastěhovat? Budu muset odstoupit od smlouvy k tomuhle bytu a mám hodně věcí. Určitě se k tobě budu vejít?“ ptal se, když asi začal přemýšlet.

„Samozřejmě, lásko. Jestli ti to bude připadat malé, tak si najdeme něco jiného, kde bychom byli šťastní. Teď už mi neutečeš a já si tě hezky udržím u sebe,“ nemohl jsem se přestat usmívat.

„Dobře,“ přikývl a jemně mě políbil. „Teď se svlékni,“ zašeptal mi do rtů a já se mu nechápavě podíval do očí. „Slíbil jsem ti, že udělám nádherné fotky tvého těla, aby ses naučil sám sebe milovat. Konečně nastal ten den,“ stáhl ze mě bez problémů triko. „Šup, běž mi zapózovat.“

Nejistě jsem přikývl a on mě vzal za ruku, aby mě dovedl k jeho pozadí na focení. „Sledoval jsi mě tolikrát při práci, že bys měl trochu vědět, co dělat. Prostě buď přirozený, a když se budeš cítit sebevědomě, tak si můžeš svléknout víc a víc. Slibuji, že fotky zůstanou jen pro tebe, když si to tak budeš přát,“ řekl mi, když si do ruky bral foťák. Byl perfektní. Můj maličký anděl.

Ze začátku jsem se necítil moc jistě, ale s každou fotkou a jeho pochvalou to šlo pomalu samo. Za chvíli už jsem byl jen ve spodním prádle a zatraceně tvrdý, když jsem viděl, jak se mezi každou fotkou musel sám sebe dotknout z pohledu na mojí osobu. Po dlouhé době jsem si přišel sexy a bylo na tom něco osvobozujícího.

Začal jsem se kroutit a stahovat si i boxerky, přičemž se on snažil zachytit každičký okamžik. Přiblížil se a fotil. Padl jsem na matraci, která tu byla a snažil se pózovat, jak nejlépe jsem dokázal, než už jsem to nevydržel a začal po sobě přejíždět.

V té chvíli už Louis pokládal foťák na stojan a něco tam ještě nastavoval, než zamířil ke mně. „Dal jsem tam automatické focení. Každých pár minut to udělá fotku,“ řekl a během vteřiny přede mnou klečel a bral si mojí erekci hluboko do krku. Slastně jsem sténal a tahal ho za vlásky.

„Svlékni to,“ vydechl jsem, když se odtáhl a olízl si rty. Přikývl a to už lítal každý kousek jeho oblečení po celém ateliéru. Jakmile byl nahý, tak si lehl na mé tělo a jen jsme se několik dlouhých minut líbali a osahávali.

„Už nechci čekat,“ zašeptal mi do rtů a posadil se obkročmo přes mé tělo. „Miluju tě a chci být tvůj. Je čas, abychom udělali ten poslední krok v našem vztahu. Jsi… jsi pro?“ zeptal se a já souhlasně přikývl.

„Samozřejmě, že ano. Teď už jsem jen tvůj a ty můj,“ zíral jsem mu do nebeských očí. Byl moje spřízněná duše. Nikdo jiný ke mně nepasoval jako on. Zalapal jsem po dechu, když nečekal ani vteřinu, vzal mojí délku do ruky a namířil jí do svého úzkého těla. Myslel jsem, že si ho připravím, ale on očividně už vážně nechtěl čekat, jelikož začal pomaličku do sedat, aby mě do sebe dostal. „Miluju tě,“ zaskučel jsem a pevně ho stiskl. „Jsi můj anděl strážný.“

Ještě před pár měsíci jsem si myslel, že napravím něco, co už bylo dávno rozbité, ale místo toho jsem začal znovu a vytvořil něco lepšího. Bylo to to nejlepší rozhodnutí mého života. Louis byl to nejlepší do jeho života.