If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~11~

Nenáviděl jsem to, nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na to, co jsem ráno viděl. Vážně jsem si naivně myslel, že bych zase na chvíli mohl být šťastný a mohl mít pro sebe Louise.

Jenže on byl jen ďábel převlečený do kostýmu anděla. Nebyl bych tolik ublížený kdyby mi netvrdil takové nádherné věci a nedělal ze mě blázna. Mohlo mi hned dojít, jak moc hloupý jsem. Mě by někdo takový napořád nechtěl.

Přišlo mi od Louise několik zpráv a také od Ericka, ale já si ani jednu nečetl. Nemohl jsem. Jen jsem znovu zvažoval celý život a litoval toho, že jsem Erickovi řekl o tom rozvodu. Mohl jsem to s ním zkusit napravit. On mě sice podvedl, ale jen protože byl opilý. Na rozdíl od kohokoliv se mnou chtěl být. Musel jsem to s ním napravit. Doufat, že mě ještě vezme zpátky. Nemůžu být sám.

Po práci jsem čekal doma a už žal utápěl v alkoholu. Jak jsem to mohl takhle podělat? Kéž by mi Louis neříkal takové věci, pak by mě to tolik nehryzalo. Chtěl jsem jen hodit s flaškou, když už bylo po desáté a Erick se nevracel. Zoufale jsem se rozbrečel. Bylo snad špatné, že jsem chtěl být už konečně šťastný? Copak jsem udělal něco tak hrozného, že jsem si to nezasloužil?

Odhodlal jsem se otevřít zprávy od Ericka, jelikož už mě nebavilo čekat. Mohl jsem to čekat, když jsem byl v práci, tak si zabalil věci a bude přespávat u svého kamaráda. Myslel jsem si, že mi tvrdil, že žádné kamarády nemá. Stejně jako já žádné neměl. Hodil jsem naštvaně prázdnou flaškou o zeď a křečovitě stiskl telefon.

Zíral jsem na zprávy od Louise a nechtěl jsem to otevřít, opravdu ne, ale donutil jsem se. ‚Co se stalo, Harry?‘ byla první zpráva a mně přišlo jako kdyby si ze mě utahoval. ,Uvidíme se dnes?‘ další, u které mi po tvářích steklo několik slz. ,Slyšel jsem, že o nás teď otec ví, a že jsi tomu svému řekl, že se chceš rozvést. To je skvělá zpráva. Jsem na tebe pyšný. Zasloužíš si něco lepšího,‘ tiše jsem plakal. Copak mu nedošlo, že jsem ho viděl s tím frajerem, a že jsem ho slyšel říkat, jak to chce už strhnout? ‚Proč neodepisuješ? Udělal jsem snad něco? Jsi v pořádku?‘

„Proč mi tohle děláš?“ zakřičel jsem na telefon a jen ho chtěl rozdrtit v rukou. Tak moc mi ubližoval. Záleželo mi na něm bohužel víc, než na Erickovi a to jsem ho znal jen tak krátkou chvíli.

Nevěděl jsem, co mu odepsat. Nemohl jsem mu nic vyčítat jestli si užívá i s více lidmi, jelikož mi nepatří a já jsem pořád ženatý.

Najednou mi telefon zavibroval v ruce a já zprávu hned otevřel. ‚Omlouvám se pokud jsem tě nějak naštval. Nevím proč tebe, ale vím proč tvého opilého manžela. Jsem v baru zavřený na toaletách, jelikož se do mě pořád pouští. Nevím, co mám dělat. Mám z něj strach, že mi něco udělá. Bojím se i pokusit odejít,‘ napsal mi Louis a já se nejistě kousl do rtu. To Erick umí. Jednou takhle žárlil na mého kamaráda, až se spolu poprali a následně jsme se museli odstěhovat. Od té doby jsem nesměl mít kamarády.

‚Počkej tam,‘ odepsal jsem mu prostě a rychle se začal oblékat. Nechtěl jsem, aby se tam něco stalo a Erick mi ještě udělal ostudu. Za chvíli už jsem byl venku a mířil k baru, kde jsem byl minule s Louisem. Byl jsem v té chvíli vděčný za to, že jsem trochou opilejší, jelikož jsem nebyl tolik nervózní.

Nechtěl jsem vidět ani jednoho z nich, ale i tak jsem do baru pospíchal jako kdyby mi za zadkem hořelo. Vešel jsem dovnitř a rozhlížel se, abych našel Ericka. Předpokládal jsem, že Louis bude pořád zavřený na toaletách.

„A on se tu tahá s kurvama!“ Křičel zrovna můj manžel v jednom z boxů na nějaké lidi. Byl hned kousek ode mě, protože jinak bych ho neslyšel. „Jsem mu zatraceně věrný, miluju ho a dávám mu všechno, co jen chce! Jen počkejte, až ta štětka vyleze z toho záchoda. Schytá to,“ byl úplně na mol a sotva věděl, co říká, ale i tak mě jeho slova rozčílila. On je ten, který náš vztah oslabil jako první a před ostatními ze sebe dělá dobráka. Proto nechtěl ani při terapii mluvit o tom, jak mě podvedl.

Ignoroval jsem ho a jen jsem se rozešel k panským záchodům. Jak jsem mohl ještě před chvíli přemýšlet nad tím, že bych ho uprosil, aby mě vzal zpátky? Jsem vážně idiot.

„Louisi?“ zavolal jsem na záchodech a opřel se zadkem o umyvadlo. Tak moc jsem chtěl mít právo se na něj zlobit. Sledoval jsem otevřít se jedny dveře a ven vyšel ten nádherný chlapec, který měl na sobě znovu upnuté legíny a určitě dámské triko. Vypadal k sežrání. Jen jsem ho chtěl přitisknout na zeď a servat to z něj, nejlépe ho ošukat a nechat ho tak být. Nic jiného si nezaslouží.

„Harry,“ vydechl a na jeho tváři se roztáhl úsměv. Dokud neviděl, jak se tvářím já. Pak se zasekl a nejistě na mě koukal. „Děkuji, že jsi přišel,“ řekl tiše a přešel přede mě.

„Co jsem měl dělat,“ pokrčil jsem rameny a bedlivě ho pozoroval. Nesnášel jsem ho, jelikož byl zatraceně moc k nakousnutí a věděl jsem, že on věděl, že to tak je.

„Proč jsi takový? Před tím v té čekárně, pak jsi mi ani neodepisoval a teď se chováš jako kus ledu. Co jsem udělal špatně?“ zeptal se a přišlo mi, že v jeho očích jsou slzy. To se mi muselo zdát.

„Nemusel jsi mi říkat takové věci. Zvládl bych to pak víc v pohodě, že se taháš s jinými. Vím, že nemám právo ti nic vyčítat, ale můžu přiznat, jak moc mi to vadí. Ještě k tomu, když jsi mluvil jako kdybych byl tvoje spřízněná duše,“ Pokroutil jsem hlavou a povzdechl si, když jsem si založil ruce na hrudi.

„O čem to mluvíš?“ znovu další nejistá otázka a tentokrát o krok ustoupil. „Já jsem s nikým nebyl. Jen s tebou. Jak jsi na něco takového přišel?“

Uchechtl jsem se a snažil se vážně tvářit, že mě to nebolí. „Vždyť jsem tě s ním viděl, když jsi vcházel do ordinace. Jak jste se drželi za ruce a jak ses těšil, až to z tebe strhá,“ připomněl jsem mu, jelikož se zdálo, že má vážně mizernou paměť.

On se zatvářil překvapeně a potom se mu rozlilo pochopení v očích. „Hazz,“ pokroutil hlavou a přistoupil blíž. „To byl můj kamarád, Dan. Je slepý. Ty brýle jsi musel vidět. Vedl jsem ho za ruku, jelikož byl v mém ateliéru poprvé a to co jsem řekl, tak jsme se bavili o rekonstrukci mého bytu,“ řekl a udělal další krok. „Myslel jsem strhat tapety ze zdí,“ špitl, přičemž se odvážil jemně dotknout mé dlaně.

Zíral jsem mu do očí a věděl jsem, že tvrdí pravdu a šíleně se mi ulevilo. Spadl mi takový kámen od srdce, že to musel každý slyšet na míle daleko, ale i tak jsem se zeptal: „Vážně?“

„Ano,“ vydechl a opřel se o můj hrudník. „Omlouvám se, že jsi se kvůli mně trápil. To jsem určitě nechtěl. Chápu, že tvůj manžel není nejlepší, a že tě podvedl, že kvůli tomu žárlíš, ale já takový nejsem. Udělám všechno proto, abys byl šťastný. Slibuju. Můžeš na mě žárlit, ale věř, že bych ti nic takového neudělal a ani ti nedám důvod, abys žárlil,“ jemně přejížděl rukou po mém triku. „Nezlob se, prosím.“

Věděl jsem, že na něj se zlobit nedokážu. Byl příliš kouzelný andílek. „Takže jsi můj?“ Zeptal jsem se tiše a pohladil ho jemně po tváři. Byl nádherný. „Rozvedu se a vezmu si tebe,“ špitl jsem a moje srdce rychle tlouklo, když dlaň položil na jeho místo.

„Ano, jsem tvůj,“ pousmál se a postavil se na špičky očekávaje polibek, který jsem mu s menším zaváháním vtiskl. Doufal jsem, že vážně mluví pravdu a byl to jen kamarád. Asi bych to jinak nezvládl. „Co kdybychom vypadli ke mně? Nemusíme nic dělat. Jen tě nechci nechávat přes noc samotného,“ Navrhl Louis a já bez váhání souhlasil.

Chytil jsem ho za ruku a s úsměvem ho vedl ven. Nezajímal jsem se o Ericka, který na nás překvapeně zíral. Prostě jsem odešel s Louisem a jen jsem se modlil, abych toho nelitoval. Přece jen Louis se mi až silně zavrtává pod kůži a bude těžké se ho zbavit, když mě zklame a zlomí.